Pitulník

Pitulník
	Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae);
Rod	pitulník (Galeobdolon); Huds.
Druhy vyskytující se v ČR
	pitulník horský (Galeobdolon montanum); pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum); pitulník žlutý (Galeobdolon luteum);
Synonyma
	Lamiastrum galeobdolon; Lamium galeobdolon;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pitulník (Galeobdolon) je rod vytrvalých, žlutě kvetoucích bylin z čeledi hluchavkovitých. Areál rodu zahrnuje Evropu (mimo její nejsevernější a nejjižnější oblasti), Malou Asií a podhůří Kavkazu. Rod vznikl poměrně nedávno vyčleněním z rodu hluchavka, od kterého se mj. odlišuje těmito morfologickými znaky:

Pitulník má květy žluté, spodní pysk koruny má postranní cípy jen o málo menší než střední a horní pysk je pouze silně vyklenutý.
Hluchavka má květy bílé nebo nachové, spodní pysk koruny má postranní cípy zakrnělé a horní pysk je výrazně přilbovitý.^[2]^[3]

Popis

Vytrvalá rostlina s krátkým vodorovným oddenkem, ze kterého rostou duté, čtyřhranné, vystoupavé nebo přímé, nejčastěji nevětvené a někdy chlupaté lodyhy. Křižmostojné listy jsou dlouze stopkaté a čepele mají na bázi srdčité a po obvodě zubaté. V horní části lodyhy přecházejí listy v drobnější listeny podobného tvaru. Z oddenku rostou plazivé kořenící odnože, které přečkávají zimu a slouží k rozmnožování rostliny.

Z úžlabí listenů vyrůstají v lichopřeslenech oboupohlavné květy. Trubkovitě zvonkovitý kalich je zvenku chlupatý, jeho pět zelených zubů je trojúhelníkovitě kopinatého tvaru a jsou zakončeny osinkou. Žlutá dvoupyská koruna s trubkou má vně chlupatý klenutý horní pysk a hnědě skvrnitý trojcípý dolní pysk s menšími postranními cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než dvě zadní a nesou tmavě hnědé a lysé prašníky. Svrchní semeník srostlý ze dvou plodolistů má jednu čnělku. Květ má žlázky s nektarem.

Plody jsou čtyři černé vejčité tvrdky s přívěšky. Základní chromozomové číslo rodu je n = 9.^[4]^[5]^[6]

Taxonomie

Rod pitulník se vyskytuje ve čtyřech nebo pěti druzích:

pitulník žlutý (Galeobdolon luteum)
pitulník žlutavý (Galeobdolon flavidum)
pitulník Endtmannův (Galeobdolon endtmannii)
pitulník horský (Galeobdolon montanum)
pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum)

Prvé tři druhy jsou diploiní 2n = 18, další dva tetraploidní 2n = 36.

Za původní druhy se považují pitulník žlutý a pitulník žlutavý, pitulník horský vznikl v minulosti pravděpodobně jejich křížením. Pitulník postříbřený je znám pouze z kultury jako okrasný typ, který rychle zplaňuje; jeho původ je nejasný, poprvé byl popsán z území ČR. U pitulníku Endtmannovova se studiem došlo k poznání, že značná část původně zjištěných údajů je nesprávná a část odborníků si myslí, že tento taxon je neudržitelný.^[3]

Význam

Pitulník dokáže rychle vytvořit na vlhkých a stinných místech s výživnou vlhkou půdou rozsáhlé porosty. Pokud se používá jako půdokryvná rostlina, může za příhodných podmínek již za dva roky po vysazení určené místo zcela pokrýt.^[3]^[4]

Reference

↑ BioLib.cz – Galeobdolon (Pitulník) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.
↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.08.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ROSENBAUMOVÁ, Radka; SUDA, Jan. Pitulníky: botanická tajenka a její rozluštění. S. 253–255. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2005 [cit. 29.08.2014]. Čís. 6, s. 253–255. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky)
↑ ^a ^b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hluchavník [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2014-08-29]. S. 256–257. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Pitulník [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-08-29]. S. 141. Dostupné online. (česky)
↑ Flora of China: Galeobdolon [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-08-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pitulník na Wikimedia Commons

[1] BioLib.cz – Galeobdolon (Pitulník) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-08-29]. Dostupné online.

[2] DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.08.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

[živa-3] ROSENBAUMOVÁ, Radka; SUDA, Jan. Pitulníky: botanická tajenka a její rozluštění. S. 253–255. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2005 [cit. 29.08.2014]. Čís. 6, s. 253–255. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky)

[bib-4] BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hluchavník [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2014-08-29]. S. 256–257. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)

[5] POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Pitulník [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-08-29]. S. 141. Dostupné online. (česky)

[6] Flora of China: Galeobdolon [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-08-29]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály