Pivoňka keřovitá

Pivoňka keřovitá
Květ Pivoňky keřovité
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	lomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleď	pivoňkovité (Paeoniaceae)
Rod	pivoňka (Paeonia)
Binomické jméno
Paeonia suffruticosa Andrews
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) je na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými, červenými i zelenými květy. Květy mohou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Listy má dělené, 2x trojčetné, lístky široce vejčité až vejčitě kopinaté, hrubě zubaté středně zelené. Na podzim výrazně barví. Dorůstá do výšky i šířky okolo 2 metrů.

Synonyma

• P. fruticosa Dumont
• P. fructescens Link
• P. chinensis Oken
• P. mountan Sims
• P. sinensis Steudel
• P. yunanensis W. P. Fang
• pivoňka polokřovitá

Původ

Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič, který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)^[1].

Plod: dřevnaté měchýřky většinou po 5, chlupaté

Historie

Dřevité pivoňky jsou prastaré kulturní rostliny, které se pěstovaly v Číně již před více než 2000 lety, již od doby dynastie Chan, kdy se těšily velké úctě a oblibě. Asi v 6. stol. po Kr. se dostaly první rostliny s buddhistickými knězi do Japonska, kde se jejich pěstování záhy ujali vynikající šlechtitelé a značně je zdokonalili. S dřevitými pivoňkami se poprvé seznámili obchodníci Holandské východoindické společnosti v Pekingu v roce 1656. O 100 let později Josef Banks zaslal do Evropy popis a malby dřevitých pivoněk. Na jeho popud Alexandr Duncan posílá v roce 1787 první dřevité pivoňky do Evropy, do botanické zahrady v Kew (dorazily až v roce 1789).

Dnes je známo několik tisíc kultivarů.

Zajímavosti

Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Rostlina je pojmenována podle řeckého boha, lékaře Paiéóna.

Hybridy s Paeonia delavayi s.l. mají žlutou, oranžovou nebo tmavě červenou barvu, kvetou o 1 - 2 týdny později než pivoňka keřovitá. Označují se jako pivoňka Lemoinova (P. xlemoinei).

Pěstování

Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či P. lactiflora, odkopky či hřížením. Velká kolekce dřevitých pivoněk je v Průhonické botanické zahradě, která pěstuje 152 odrůd (2023) a Botanické zahradě hl.m. Prahy[1] s 255 odrůdami (2023).

Pavel Sekerka v Botanické zahradě hl.m. Prahy provedl selekci semenáčů dřevitých pivoněk, ze kterých bylo vybráno 10 jedinců, které jsou nadále množeny a nabízeny zahradními školkami jako "Trojská série".

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pivoňka keřovitá na Wikimedia Commons
• Pivoňka keřovitá na biolibu
• Zahrada vaše radost po celý rok, Herta Simonová, Jürgen Becker, Marion Nickigová
• florius.cz - přehled rostlin pěstovaných v českých botanických zahradách