Pjotr Dmitrijevič Dolgorukov

Pjotr Dmitrijevič Dolgorukov
Narození	9.jul. / 21. května 1866greg. Puškin
Úmrtí	10. listopadu 1951 (ve věku 85 let) Věznice Vladimirovka
Místo pohřbení	Hřbitov Knížete Vladimíra
Alma mater	Lomonosovova univerzita
Povolání	politik
Politická strana	Konstitučně demokratická strana
Rodiče	Dmitrij Nikolajevič Dolgorukov a Natalija Vladimirovna Orlov-Davydovová
Rod	Dolgorukovové
Příbuzní	Pavel Dmitrijevič Dolgorukov (sourozenec)
Funkce	Člen Státní dumy Ruského impéria
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kníže Pjotr Dmitrijevič Dolgorukov, (Пётр Дмитриевич Долгоруков) (9. května 1866 Carskoje Selo – 10. listopadu 1951 Vladimir) byl ruský liberální politik a čelný představitel meziválečné ruské emigrace v Československu.

Život

Pocházel ze starobylého knížecího rodu ruských statkářů Dolgorukovových. Narodil se jako syn knížete Dmitrije Nikolajeviče Dolgorukova (1827—1910) a jeho ženy, kněžny Natálie Vladimírovny, rozené hraběnky Davydovové, dcery hraběte Orlova–Davydova. Jeho bratr – dvojče Pavel byl v roce 1927 popraven bolševiky. Po studiích na Prvním moskevském gymnáziu absolvoval roku 1889 studia na historicko-filologickém institutu Lomonosovovy univerzity v Moskvě. Usadil se na svém venkovském statku ve vsi Gujevo v Sudžanském újezdu, v Kurské gubernii, kde zavedl intenzivní zemědělskou výrobu, pěstoval dobytek, modernizoval zemědělství a zlepšoval pracovní podmínky zemědělců. Téhož roku s bratrem vstoupili do kruhu zemských liberálů Beseda. V roce 1891 se zapojil do boje proti hladomoru v gubernii Samara. Jako politik byl v letech 1892–1902 předsedou zemské rady Sudžanského újezdu. Za své radikálně pokrokové názory a prohlášení byl odvolán z funkce a na pět let zbaven volebního práva. Znovu vstoupil do politiky mezi zakladateli a vůdci liberálního Svazu osvobození, Osvobození byl také titul jejich časopisu, vydávaného od roku 1902 ve Stuttgartu.

V říjnu 1905 byl jedním ze zakladatelů a organizátorů Ústavně demokratické strany (Strana lidové svobody), byl členem ústředního výboru strany, vedl i její komise: agrární, finanční, místní samosprávy; vedl také zemský výbor pro Kurskou gubernii. V roce 1906 byl zvolen poslancem za Kurskou gubernii a místopředsedou První státní dumy Ruského impéria. Konzervativní prostředí sněmovny jeho pokrokové názory brzy začalo odmítat. Odmítal placení vysokých příspěvků na armádu a za podepsání tzv. Vyborské výzvy byl v roce 1907 odsouzen ruským soudem a uvězněn na tři měsíce. V roce 1909 byl znovu zvolen předsedou představenstva Suždanského újezdu; stáhl se z politiky, oženil se s Antoninou Michailovnou rozenou Bespalovovou a narodily se jim děti Michail a Natálie. Roku 1914 narukoval na vojnu, sloužil v hodnosti korneta.

Po bolševické revoluci v roce 1917 uprchl s rodinou na severní Kavkaz, zprvu se tam léčil. Dále v roce 1919 přesídlili na Krym, kde Pjotr Dmitrijevič pracoval v jídelně tábora pro uprchlíky. Odtud s rodinou a mnohými uprchlíky roku 1920 emigroval do Istanbulu. Roku 1922 odjel do Československa, kde žil s rodinou v Praze-Dejvicích. Stal se místopředsedou a v roce 1927 předsedou Sdružení ruských organizací v Československu. 9. června roku 1945 byl v Praze zatčen sovětskými vojáky 1. ukrajinského frontu na příkaz tajné sovětské policie SMERŠ, odsouzen za protisovětskou činnost a odvlečen do SSSR. Poslední roky života strávil v sovětských věznicích, kde zemřel pravděpodobně v moskevské věznici Butyrce v roce 1951. Přesné místo ani hrob nejsou známy, teprve 28. dubna roku 2012 mu byl odhalen symbolický hrob-památník na knížecím hřbitově ve Vladimiru.^[1]

Rodina

• Manželka Antonina Michailovna (1883—1957) se synem odjela v roce 1947 za dcerou do Paříže, později do Spojených států, kde zemřela.
• Syn Michail Petrovič (1907—1993) byl inženýrem. Byl posledním mužským potomkem rodu, žil a zemřel v New Yorku.
• Dcera Natálie (1911—2009), provdaná Zajkovová, dožila v Montrealu v Kanadě^[2].

Zajímavost

• Pjotr Dmitrijevič byl prastrýcem norského zpěváka Georga Kajanuse z popové kapely Sailor.

Odkazy

Reference

Literatura

• Anastazie Kopřivová: КНЯЖЕСКИЙ РОД ДОЛГОРУКОВЫХ, К 150-летию со дня рождения П. Д. Долгорукова, in: Журнал Русская традиция, 26 октября 2016, dostupné online[1]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Dmitrijevič Dolgorukov na Wikimedia Commons