Plískavice jižní

Plískavice jižní
(c) FDrummondH, CC BY-SA 3.0 Plískavice jižní
Srovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařád	kytovci (Cetacea)
Malořád	ozubení (Odontoceti)
Čeleď	delfínovití (Delphinidae)
Rod	plískavice (Lagenorhynchus)
Binomické jméno
Lagenorhynchus australis (Peale, 1848)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plískavice jižní (Lagenorhynchus australis) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, který se vyskytuje v mořích kolem jižního cípu Jižní Ameriky včetně Falklandů a Drakeova průlivu. Výskyt druhu je silně spojován s chaluhovými lesy.

Druhové jméno australis v latině znamená „jižní“ nebo „australský“, což odkazuje na areál rozšíření druhu.^[2]

Plískavice jižní se vyskytuje ve vodách kontinentálních šelfů u jižního cípu Jižní Ameriky od pobřežních oblastí do vod vzdálených desítky kilometrů od pobřeží. Obývá především mělčí vody, avšak v oblasti Ohňové země se může vyskytovat i v hlubších vodách fjordů.^[3] Areál rozšíření zahrnuje Falklandy a zasahuje poměrně hluboko do Drakeova průlivu.^[4] Výskyt plískavice jižní je silně spojován s chaluhovými lesy, které tvoří její hlavní biotopové stanoviště.^[5]

(c) FDrummondH at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Tento nevelký kytovec dosahuje délky těla kolem 1,8–2,1 m^[6] a váhy do 115 kg.^[7] Hřbetní strana těla je tmavě šedá až černá.^[5] Boky jsou světle šedé a odděleny od bílého břicha tmavou čárou.^[2] Další podlouhlá zadní boční skvrna se táhne od konce těla k oblasti pod hřbetní ploutví.^[5] Hřbetní ploutev je vysoká, srpovitá s relativně ostrou špičkou. Prsní ploutve jsou tmavé, mírně zakroucené s ostrou špičkou. Zobák je krátký, tmavě šedý až černý, a tato černá může zasahovat až na tváře a hrdlo. To se nicméně individuálně liší, stejně jako zbarvení a tvar podélných světlých skvrn.^[7] Ocas je mírně zakřivený, jeho konečky jsou zakulacené. Z obou strany je tmavý.^[6]

O biologii je známo jen pramálo informací. Plískavice jižní se typicky vyskytuje v menších skupinkách o 5–30 jedincích, někdy tyto skupiny mohou dosahovat i početnosti kolem jednoho sta plískavic. Délka ponorů se nejčastěji pohybuje kolem půl minuty, může se však potopit i na 3 minuty. U hladiny se projevuje různými akrobatickými kousky zahrnujícím vykukováním nad vodu, skákáním nad hladinu nebo pleskáním hlavou, ploutvemi či ocasem o vodní hladinu. Může i jezdit ve vlnách, často i ve vlnách za loděmi.^[4]

Sbírání potravy je spojováno s chaluhovými lesy, kde loví mj. chobotnice. Mohou nicméně lovit i mimo chaluhové lesy, kde požírají hlavně ryby. K nejdůležitějším druhům požíraných ryb patří sliznatka jižní (Myxine australis), morida patagonská (Salilota australis) a treskovník patagonský (Macruronus magellanicus). Z pojídaných hlavonožců lze jmenovat chobotnici Enteroctopus megalocyathus nebo oliheň Doryteuthis gahi.^[5]

V 70. a 80. letech byly plískavice jižní hojně harpunovány kolem Ohňové země a Magalhãesova průlivu. Jejich maso bylo používáno jako návnada pro chytání rakovců jako jsou Lithodes santolla a Paralomis granulosa. V Chile byl lov plískavic zakázán v roce 1977, nicméně lov plískavic pokračoval až do poloviny 90. let. Tento lov snad sporadicky a příležitostně pokračuje dodnes, i když o tom nejsou věrohodná svědectví. Novodobou hrozbou plískavic jsou spíše tenatové sítě, do kterých se plíkavice mohou snadno zamotat a utonout.^[3]

česky

• ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
• KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
• MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 

anglicky

• BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky) 
• CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
• JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
• CIPRIANO, Frank. Peale's dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 698–701. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Plískavice jižní na Wikimedia Commons
• Taxon Lagenorhynchus australis ve Wikidruzích
• Plískavice jižní na webu Marinebio.org (anglicky)
• Plískavice jižní na webu WDC (anglicky)