Plakát

Plakát je rozměrný list papíru vystavovaný na veřejných místech, který s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutává nabízí zboží, umělecké dílo či produkci, zábavu, názor a podobně. Plakát je dnes i objekt sběratelství.

Předchůdci plakátu pocházejí z Egypta, Řecka, Říma, texty byly původně tesány, nebo ryty do kamenných, či měděných desek a vystavovány na veřejných místech. První tištěné plakáty se objevily v Anglii kolem roku 1480 (W. Caxton) a textové plakáty byly běžné už v 17. století, například upoutávaly na představení her Williama Shakespeara. Ale největší rozmach umožnil až vynález vhodné reprodukční techniky – litografie – Aloisem Senefelderem roku 1798. Na konci 19. století vynikli svými plakáty Henri de Toulouse-Lautrec nebo Jules Chéret, na přelomu 19. a 20. století ovlivnil umění tvorby plakátu svými díly i český malíř Alfons Mucha, některé secesní plakáty vyšly mezi roky 1895 a 1900 v tištěné sérii Maîtres de l'Affiche (česky: Mistři plakátu).

V meziválečné době vzrostl význam politického plakátu, který za první i druhé světové války sloužil i k mobilizaci k odporu proti nepříteli.

Za nejslavnější období českého plakátu se považují šedesátá léta a filmové plakáty té doby.^[1]

Dnes jsou nejrozšířenější tiskovinou,^[zdroj?] je vylepován na frekventovaných místech. Působí na širokou veřejnost, své zájemce si nevybírá (není pro úzkou skupinu), má upoutat pozornost, barevné provedení má být nápadné, výrazné, ale ne křiklavé, text pak stručný a výstižný (co, kde, odkdy – dokdy). Životnost plakátu má být dostatečná, aspoň po dobu trvání akce (tištěná na kvalitní papír, kvalitními barvami – jako první odchází červená barva, další žlutá, zůstává modrá a černá (ne ofsetovými – rychle se promočí) odolnými proti povětrnostním podmínkám (křídové papíry)).

Formáty vychází z normalizovaných forem (řada A, B), mohou být i prodloužené, či rozšířené velikosti. Od AO, A1 je rastr giganto (= velké tiskové body), patrný pouhým okem, určený pro pohled z dálky (80–90 dpi) Tisková technika se volí podle náročnosti návrhu a podle počtu výtisků. Vyšší náklady ofsetem, nižší sítotiskem a knihtiskem (k dotisku bianco plakátu). Jsou druhy dvoubarevné i plnobarevné (4 barvy = barvotisky) nebo dotiskované – speciální (zlatá, stříbrná). Při delším vystavení a působení povětrnostních podmínek se i lakují (tiskový lak – UV filtr)

• Typografický plakát obsahuje pouze text, bývá tištěn 2 až 3 barvami, většinou se využívá pro koncerty, kina. Tiskne se pak technologií knihtisku, ofsetu, sítotiskem.
• Grafický plakát je obraz doplněný textem s obrázkem (reprodukcí), text je výstižný a stručný, tiskne se 2 až 6 barvami, ofsetem, sítotiskem.
• Fotografický – čistá fotografie na fotografickém papíře i s exponovaným textem, vystavuje se pouze v interiérech, slouží spíše jako předloha pro grafický plakát.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poster na anglické Wikipedii.

• Kroutvor, Josef: Poselství ulice: z dějin plakátu a proměn doby. Praha : Comet, 1991

• Propaganda
• Poster
• Billboard

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plakát na Wikimedia Commons
• Plakát v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Slovníkové heslo plakát ve Wikislovníku
• Propagandistické plakáty různých zemí a režimů Archivováno 18. 10. 2010 na Wayback Machine. (anglicky)
• Archiv plakátů MAK-Austrian Museum of applied arts / contemporary art (anglicky)
• Plakáty Alfonse Muchy ve sbírce Regionálního muzea v Chrudimi
• Kroutvor, Josef: Historie plakátu. Děti sídlištní recese, www.desir-cz.org. Online, citováno 14. 4. 2007. Zdroj: Technologie SSUD Brno