Plakát

Plakát na představení La Goulue v Moulin Rouge vytvořil Henri de Toulouse-Lautrec

Plakát je rozměrný list papíru vystavovaný na veřejných místech, který s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutává nabízí zboží, umělecké dílo či produkci, zábavu, názor a podobně. Plakát je dnes i objekt sběratelství.

Historie

Předchůdci plakátu pocházejí z Egypta, Řecka, Říma, texty byly původně tesány, nebo ryty do kamenných, či měděných desek a vystavovány na veřejných místech. První tištěné plakáty se objevily v Anglii kolem roku 1480 (W. Caxton) a textové plakáty byly běžné už v 17. století, například upoutávaly na představení her Williama Shakespeara. Ale největší rozmach umožnil až vynález vhodné reprodukční techniky – litografieAloisem Senefelderem roku 1798. Na konci 19. století vynikli svými plakáty Henri de Toulouse-Lautrec nebo Jules Chéret, na přelomu 19. a 20. století ovlivnil umění tvorby plakátu svými díly i český malíř Alfons Mucha, některé secesní plakáty vyšly mezi roky 1895 a 1900 v tištěné sérii Maîtres de l'Affiche (česky: Mistři plakátu).

V meziválečné době vzrostl význam politického plakátu, který za první i druhé světové války sloužil i k mobilizaci k odporu proti nepříteli.

Za nejslavnější období českého plakátu se považují šedesátá léta a filmové plakáty té doby.[1]

Současnost

Dnes jsou nejrozšířenější tiskovinou,[zdroj?] je vylepován na frekventovaných místech. Působí na širokou veřejnost, své zájemce si nevybírá (není pro úzkou skupinu), má upoutat pozornost, barevné provedení má být nápadné, výrazné, ale ne křiklavé, text pak stručný a výstižný (co, kde, odkdy – dokdy). Životnost plakátu má být dostatečná, aspoň po dobu trvání akce (tištěná na kvalitní papír, kvalitními barvami – jako první odchází červená barva, další žlutá, zůstává modrá a černá (ne ofsetovými – rychle se promočí) odolnými proti povětrnostním podmínkám (křídové papíry)).

Druhy plakátů

Formáty vychází z normalizovaných forem (řada A, B), mohou být i prodloužené, či rozšířené velikosti. Od AO, A1 je rastr giganto (= velké tiskové body), patrný pouhým okem, určený pro pohled z dálky (80–90 dpi) Tisková technika se volí podle náročnosti návrhu a podle počtu výtisků. Vyšší náklady ofsetem, nižší sítotiskem a knihtiskem (k dotisku bianco plakátu). Jsou druhy dvoubarevné i plnobarevné (4 barvy = barvotisky) nebo dotiskované – speciální (zlatá, stříbrná). Při delším vystavení a působení povětrnostních podmínek se i lakují (tiskový lak – UV filtr)

  • Typografický plakát obsahuje pouze text, bývá tištěn 2 až 3 barvami, většinou se využívá pro koncerty, kina. Tiskne se pak technologií knihtisku, ofsetu, sítotiskem.
  • Grafický plakát je obraz doplněný textem s obrázkem (reprodukcí), text je výstižný a stručný, tiskne se 2 až 6 barvami, ofsetem, sítotiskem.
  • Fotografický – čistá fotografie na fotografickém papíře i s exponovaným textem, vystavuje se pouze v interiérech, slouží spíše jako předloha pro grafický plakát.

Tisk

K výrobě plakátů se používá mnoho tiskových technologií.[2][3] Většina plakátů se vyrábí sériově, ale mohou být také ručně tištěné nebo v limitovaných edicích.[4][5] Většina plakátů je potištěna z jedné strany a zadní strana je prázdná, což je vhodnější pro připevnění na zeď nebo jiný povrch. Plakáty Pin-up se obvykle tisknou na standardní hedvábný papír formátu A3 v plných barvách. Většina komerčně dostupných plakátů je při nákupu často srolována do válcového tubusu, aby se nepoškodily při přepravě. Složené plakáty lze poté několik hodin vyhlazovat tlakem, aby se obnovil jejich původní tvar.

Komerční využití

V 90 letech 19. století byly plakáty rozšířené v různých částech Evropy a propagovaly vše od jízdních kol po býčí zápasy.[6][7] Mnoho plakátů mělo velkou uměleckou hodnotu. Patří mezi ně plakáty propagující spotřební zboží a zábavu, ale také události, jako jsou světové výstavy a koloniální veletrhy.

Politické využití

V 60 letech 20. století došlo k rozkvětu pop-artu a protestních hnutí na Západě; obě hnutí hojně využívala plakáty a přispěla k oživení plakátů v té době.[8][9][10] Asi nejznámějšími plakáty byly ty, které vyrobili francouzští studenti během tzv "květnových událostí" roku 1968.[11] Během studentských nepokojů v Paříži v roce 1968 a po mnoho dalších let se stylizovaný plakát Jima Fitzpatricka s marxistickým revolucionářem Che Guevarou (podle fotografie Guerrillero Heroico) stal také běžným mladistvým symbolem vzpoury.[12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poster na anglické Wikipedii.

  1. Český filmový plakát. Reflex, č. 13, 2005. Dostupné online Archivováno 7. 7. 2007 na Wayback Machine..
  2. Lithograph vs. Poster — What's the Difference?. www.askdifference.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  3. A brief history of the poster design and printing. amazingworkz.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  4. The Differences Between Posters And Prints. www.architecturelab.net [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  5. How to Tell the Difference Between Different Types of Art Prints. blog.ha.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  6. What is Poster?. robertjacobs.art [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  7. The History of Posters. postermemorabilia.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  8. The Psychedelic Poster Craze of the 1960s. www.saturdayeveningpost.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  9. The History and Evolution of Pop Art. blog.ha.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  10. A brief history of protest art from the 1940s until now - in pictures. www.theguardian.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  11. Printing a Revolution: The Posters of Paris ’68. www.nytimes.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 
  12. Che Guevara: Revolutionary and Icon. books.google.com [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kroutvor, Josef: Poselství ulice: z dějin plakátu a proměn doby. Praha : Comet, 1991

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce