Plamen (časopis)

Plamen
Datum založenísrpen 1959
Datum zániku1969
Jazykčeština
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Klíčové osoby
VydavatelSvaz československých spisovatelů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plamen byl časopis pro literaturu, umění a život, který vycházel měsíčně v letech 1959–1969.

Vznik a první léta Plamene

Časopis, který vydával Svaz československých spisovatelů, vznikl sloučením zrušených časopisů Květen[p 1] a Nový život.[p 2] Oznámení o připravovaném zahájení vydávání nového časopisu se v denním tisku objevilo v červnu 1959;[1] šéfredaktor Jiří Hájek poskytl Literárním novinám rozhovor v červenci 1959 o cílech nového časopisu, uvedl však jen obecné informace.[2] V srpnu téhož roku byl již obsah prvního (zářijového) čísla Plamene připraven a bylo možno ho zveřejnit.[3]

Vedoucí osobností, která iniciovala vznik nového časopisu byl literární kritik Jiří Hájek.[4] Ten řídil Plamen do ledna 1968 (v letech 1966–1968 spolu s redakční radou). Původní záměr Jiřího Hájka, aby se stal jedním z hlavních představitelů obrody marxismu, se postupně vyvinul dosti odlišně. V Plameni publikoval široký okruh autorů, včetně těch, kteří neodpovídali programovým principům tzv. socialistické literatury.[5]

Struktura a forma časopisu

Časopis Plamen měl 168 černobíle tištěných stran a tříbarevnou obálku; tištěn byl ve formátu 24×16,5 cm. Do časopisu byla až do roku 1966 vkládána monotematická čtyřstránková příloha s reprodukcí výtvarného díla (např. Plamen 10/1962, Michelangelo Buonarotti – báseň v překladu Františka Halase a kresby autora).

V každém čísle časopisu se objevila původní poezie a próza, fotografie (zpravidla téhož autora v jednom čísle) a kresby (opět byla zpravidla věnována pozornost jednomu autorovi). Většina autorů v době vydání textů žila, Plamen však též zveřejňoval při různých výročích i díla autorů již nežijících. Významnou část tvořily teoretické úvahy a kritiky; v části Zápisník byly komentovány aktuální kulturní události (Zápisník byl tištěn na papíru odlišné barvy – chamois nebo červené). Převažovala původní domácí tvorba, pravidelně se ale objevovaly i překlady. Kreslený humor zastupovali významní autoři jako Adolf Born, Jaroslav Malák, Jiří Winter Neprakta, Vladimír Renčín, Ivan Steiger a další. Autory uměleckých fotografií byli Miroslav Hák, Vilém Heckel, Ladislav Sitenský aj. Typografická úprava byla dílem Oldřicha Hlavsy.

Náklad se z 15 000 výtisků v prvním roce zvýšil až na 25 000.[5] Cena jednoho výtisku byla 10 Kčs.[p 3]

Výběr z děl otištěných poprvé v Plameni

Další osobnosti časopisu

V Plameni publikovala většina z předních českých autorů a mnoho zahraničních. Následují proto pouze příklady příspěvků těch nejznámějších, kteří nejsou uvedení výše (v abecedním pořadí, v závorce je obvykle uveden jejich první příspěvek do časopisu); níže uvedení autoři zpravidla přispěli do Plamene vícekrát:

Zánik časopisu

Od čtvrtého čísla ročníku 1968 byl předsedou redakční rady Plamene Josef Škvorecký; ten poskytl v této souvislosti rozhovor Literárním listům.[6] V lednu 1969 přijala česká část Svazu československých spisovatelů usnesení, ve kterém svěřuje řízení časopisu řídícímu výboru ve složení Karel Kosík (šéfredaktor), Karel Kostroun, Milan Kundera, Ladislav Sochor, Josef Škvorecký.[7] 15. května 1969 odňal Český úřad pro tisk a informace Svazu československých spisovatelů na tři měsíce právo vydávat časopis Plamen.[8] [p 4]

V roce 1969 vyšlo už jen 11 čísel Plamene. Jeho vydávání již nebylo obnoveno.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Květen byl měsíčník pro literaturu a umění, který vycházel v letech 1955-1959. Jeho šéfredaktorem byl Bohuslav Březovský[1]
  2. ↑ Nový život byl měsíčník pro soudobou literaturu a kritiku, který vydával Svaz československých spisovatelů v letech 1949-1959[2]
  3. ↑ Pro porovnání – cena jednoho výtisku Plamene odpovídala zhruba ceně brožované knihy obdobného rozsahu (např. Sedlmayerová: Všechny cesty vedou domů, vydáno 1958, 354 stran, brož. 14 Kč, váz. 18,40) Kč)
  4. ↑ Ve stejný den byla zrušena registrace časopisů Listy a Reportér; Svazu čs. novinářů bylo odebráno oprávnění vydávat týdeník Svět v obrazech a Sdružení dětských a mládežnických organizací měsíčník My 69.

Reference

  1. ↑ Rudé právo, 28.6.1959, s.2, Nový literární časopis[3]
  2. ↑ Literární noviny, 18.7.1959, s.5[4]
  3. ↑ Rudé právo, 21.8.1959, s.4, Nový literární měsíčník Plamen[5]
  4. ↑ SVOZIL, Bohumil. Slovník české literatury po roce 1945 – Jiří Hájek [online]. heslo Jiří Hájek: Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ZELINSKÝ, Miroslav. Slovník české literatury po roce 1945 – Plamen [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. 
  6. ↑ Literární listy, 16.5.1968, s.8, Několik otázek Škvoreckému[6]
  7. ↑ Rudé právo, 29.1.1969, s.2, Řídící výbor měsíčníku Plamen[7]
  8. ↑ Rudé právo, 16.5.1969, s.1, Listy a Reportér zrušeny[8]

Literatura

  • Časopis Plamen (1959–1969)

Související články

Externí odkazy

  • ZELINSKÝ, Miroslav. Slovník české literatury po roce 1945 – Plamen [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. 
  • SVOZIL, Bohumil. Slovník české literatury po roce 1945 – Jiří Hájek [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“