Planá

Planá
Morový sloup na náměstí Svobody
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Planá
Obec s rozšířenou působností	Tachov (správní obvod)
Okres	Tachov
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°52′6″ s. š., 12°44′38″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	5 692 (2024)[1]
Rozloha	62,46 km²[2]
Nadmořská výška	506 m n. m.
PSČ	348 15
Počet domů	1 089 (2021)[3]
Počet částí obce	10
Počet k. ú.	11
Počet ZSJ	15
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí Svobody 1 348 15 Planá tajemnice@muplana.cz
Starostka	Mgr. Martina Němečková (za STAN)
Oficiální web: www.plana.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Planá
Další údaje
Kód obce	561134
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Planá (německy Plan), někdy uváděné jako Planá u Mariánských Lázní, leží jedenáct kilometrů severovýchodně od Tachova a stejně daleko jižně od Mariánských Lázní v okrese Tachov v Plzeňském kraji, v krajině položené na rozhraní historického Chebska, Tachovska a Tepelska. Žije zde přibližně 5 700^[1] obyvatel. V obci je sídlo římskokatolické farnosti Planá u Mariánských Lázní.^[4]

Počátky osídlení, doložené nálezem zlomku dvou zásobnic při severním okraji města, sahají již do 9. století. Systematický archeologický výzkum provedený v kostele sv. Petra a Pavla na konci 70. let 20. století prokázal, že v místech svatyně leželo již v 10. a 11. století slovanské sídliště. Ve 12. století se zde rozkládalo pohřebiště, na němž byl patrně v místech starší dřevěné svatyně vybudován na počátku 13. století dnešní kostelík.

Během 1. světové války byl u Plané v části Karlín (německy Karolinenhof) zajatecký tábor, ve kterém byly internovány tisíce válečných zajatců.^[5][6] Dochovaný vojenský hřbitov je na území obce Chodský Újezd.^[7]

V letech 1938 až 1945 byla Planá v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k nacistickému Německu.

Židé jsou v Plané doloženi od počátku 17. století, kdy zde měli 5 domů a žádali povolení k výstavbě šestého.^[zdroj?] Z počátku se směli usazovat pouze na zámeckém předměstí, kdežto hrazené město a svatopeterské předměstí jim bylo uzavřeno. Skupina jejich domků při městském rybníku se nazývala „Judenvorstadt“ – Židovské předměstí.

Za hraběnky Marie Maxmiliány Terezie ze Sinzendorfu byli židé vypovězeni z města, uváděna jsou data 1668, 1680 a 1687.^[zdroj?] Vypovězení židé se usadili v sousední Chodové Plané a Drmoulu. Plánský židovský hřbitov však zůstal zachován a pohřby příslušníků i potomků vypovězených židů zde probíhaly i v pozdějších letech.

Do Plané přicházejí židé znovu v době vlády Josefa II. Zanedlouho zde již žilo 32 židovských rodin, které vlastnily devět domů. Novodobá židovská obec byla ustanovena teprve ve druhé polovině 19. století. Např. v roce 1890 žilo ve městě 129 židů, ale hřbitov, na který se pohřbívalo až do počátku 19. století, již obnoven nebyl. Modlitebna byla zřízena v domě čp. 100/I, její stavba byla odstraněna v období, kdy Planá součástí nacistického Německa (léta 1938 až 1945). Hřbitov se rozkládal v místech Slovanské ulice v blízkosti domu čp. 109/II. Také on zcela zanikl a jeho místo není patrné.

Podle sčítání 1930 zde žilo v 602 domech 4395 obyvatel. 249 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 4057 k německé. Žilo zde 4251 římských katolíků, 54 evangelíků, 13 příslušníků Církve československé husitské a 60 židů.^[8]

• Planá (k. ú. Planá u Mariánských Lázní)
• Křínov (i název k. ú.)
• Kříženec (i název k. ú.)
• Otín (k. ú. Otín u Plané)
• Pavlovice (k. ú. Pavlovice nad Mží a Vítovice u Pavlovic)
• Svahy (i název k. ú.)
• Týnec (k. ú. Týnec u Plané)
• Vížka (i název k. ú.)
• Vysoké Sedliště (i název k. ú.)
• Zliv (k. ú. Zliv nad Mží)

Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Brod nad Tichou.^[10]

Planá získala znak již v průběhu 15. století. Podobu městského znaku zobrazuje v plném rozsahu nejstarší známá městská pečeť z roku 1473. Zachována je však zpráva o městské pečeti z roku 1433, jejíž podoba není známa. Na pečetním znamení je zobrazena hradba s bránou a dvěma věžemi. Prostor mezi věžemi vyplňuje znak Elsterberku s kosmým břevnem, který v klenotu obsahuje páva.

Za zprostředkovatele znakového privilegia je nejčastěji považován Bušek ze Žeberka, který v roce 1473 vyprosil povýšení městečka Planá na město.

V roce 1661 polepšil František Arnošt Šlik městský znak tím způsobem, že elsterberský erb nahradil šlikovským a přidal nad štít helmici s přikryvadly a figurou ze šlikovského znaku. Město dnes užívá polepšený šlikovský znak.

Městem vede silnice I/21] a silnice druhé třídy II/198, II/201 a II/230. Západní částí města vede železniční trať Plzeň–Cheb se stanicí Planá u Mariánských Lázní, kde se na ni napojuje trať do Domažlic.

Ve městě se nachází dvě mateřské, umělecká, základní devítiletá škola a střední odborné učiliště:

• Základní škola Planá, příspěvková organizace
• Základní umělecká škola
• Střední odborné učiliště

Bývalý Plánský hrad, přestavěný postupem století na zámek, patří k nejméně prozkoumaným panským sídlům na západě Čech. Na tomto stavu má svůj podíl především fakt, že veřejnosti nepřístupný objekt byl po celou druhou polovinu 20. století využíván jako kasárna pohraniční stráže. V zámku proto nebyl prozatím proveden ani základní stavebně historický průzkum.

Historickými zprávami podložený středověký hrad vznikl v Plané nejpozději v první polovině 14. století.^[11] V dalších staletích byl novogoticky dostavěn a v 16. století přestavěn na renezanční zámek. Poslední smysluplné dostavby realizoval začátkem 19. století hrabě Nosticz. K architektonickým cennostem, které jsou na první pohled viditelné, se řadí pozdně renesanční malované stropy. Po sametové revoluci byla vojenská posádka zrušena, od té doby je zámek opuštěný a chátrá. Nepodařilo se naplnit plány na jeho rekonstrukci,^[12] v říjnu 2015 byl po exekučním příkazu k prodeji neúspěšně nabízen v dražbě.^[13] V nočních hodinách na 11. 11. 2017 byl zámek postižen rozsáhlým požárem, jenž zasáhl střechu jihozápadního křídla.^[14]

Z poloviny 13. století pochází pozdně románský kostelík Petra a Pavla s obloučkovým vlysem na portále. Nejstarší dosud známá architektonická památka dnešního města bývala centrem původní osady Plania ležící při jedné ze zemských stezek. Počátky historie kostelíka sahají podle dochovaných pověstí až do 9. století k legendárnímu vladykovi Bohušovi.

První písemná zpráva, která je současně první zprávou o Plané, však pochází z roku 1251. Král Václav I. tehdy udělil patronát nad „kostelem v Plané“ mnichům z waldsassenského kláštera. Do počátku 14. století sloužil kostel jako farní. V souvislosti s rozvojem města a zřízením fary při chrámu Nanebevzetí Panny Marie klesl na filiální. Za císaře Josefa II. se zde 29. června 1787 konala poslední pouť. Poté byl kostel zrušen a začal sloužit hospodářským účelům.

Kostelík byl v devadesátých letech 20. století zrekonstruován do původní podoby. V současné době je tento objekt využíván jako koncertní sál.

Štola Ondřej Šlik, ve které se muzeum nachází, byla vyražena koncem 16. století. Tehdejší majitelé dolů a panství Šlikové měli v Plané také svou mincovnu. Štola byla vyražena ručně z jižní strany táhlého návrší a měla ověřit možný výskyt stříbrných rud. Celková délka důlních prací je téměř 200 m a na mnohých místech je patrná přesná ruční práce tehdejších horníků. Celý labyrint chodeb je dnes zpřístupněn a je v něm instalována expozice rudného hornictví. Muzeum a další pozůstatky po těžbě jsou chráněny jako technické památky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn neznámo kdy v raných dějinách města. Hlavní portál ze druhé čtvrtiny 13. století jej řadí do doby přelomu románského a gotického období. V gotice byl patrně ve 3. čtvrtině 14. století zaklenut křížovou klenbou. Ojedinělé trojlodí s jižní lodí pod úrovní terénu bylo v 18. století pod patronací držitelů Plánského panství, hrabat ze Sinzendorfu, dvakrát barokně upravováno.

Jedním z vděčných témat Plánské historie je šlikovská hrobka, v níž mělo spočinout i tělo Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za protihabsburské povstání dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Bezhlavé tělo uložili příbuzní nejprve v protestantském kostele sv. Salvátora v Praze, jehož byl popravený zakladatelem. Později však muselo být tělo vyzvednuto a Kašparem Šlikem uloženo v hrobce planského kostela.

Zprávy, že na Bohušově hoře stával hrad, jsou prozatím nedoložené. V pozdním středověku zde bývala dřevěná šibenice. V roce 1615 ji někdo prý i s oběšencem ukradl. Později byla na jejím místě postavena nová, složená ze tří kamenných pilířů, propojených v horní části trámy. V roce 1765 bylo císařským rozhodnutím hrdelní právo městu odňato. Ještě na mapě josefského vojenského mapování ze druhé poloviny 18. století je šibenice o třech ramenech zakreslena.

V roce 1647 se zde snad v souvislosti s nedalekou bitvou u Třebele utábořila část švédského vojska. Zpráva, že se zde 5. května 1680 v době selských bouří shromáždili rebelující sedláci, kteří odmítali robotovat, však není historickými prameny doložena. Rozutekli se teprve poté, když se dozvěděli o masakru poddaných v bitvě na Ovčím vrchu na sousedním bezdružickém panství, kteří se opevnili na Ovčím vrchu u Švamberka.

Příjemnějšího využití se Bohušově hoře dostalo teprve v roce 1908, kdy zde byla místním okrašlovacím spolkem postavena rozhledna, nazvaná po rakousko-uherském mocnáři Franz Josef Aussicht. Původně se uvažovalo o rozhledně vysoké 27 m, z úsporných důvodů byla nakonec vystavěna věž vysoká 16 m. Ještě v padesátých letech 20. stol. byla nově opravená rozhledna i restaurace pod ní hojně navštěvována^[zdroj?]. V osmdesátých a devadesátých letech volně přístupný objekt zdevastovali vandalové. K opětné opravy rozhledny, financované městem, došlo v roce 1999. Z rozhledny, která je volně přístupná, se otevírá pohled nejen na vlastní město, ale i na poměrně vzdálená pásma pohraničního hvozdu a Slavkovský les.

Poutní kostel svaté Anny se nachází na návrší jižně od města. Má podélný půdorys s krátkou křížovou lodí a užším trojboce uzavřeným kněžištěm, nad nímž je vztyčena věž krytá mansardovou střechou. Kostel byl postaven v letech 1721–1726. Vnější plášť byl radikálně obnoven. Jedná se o krajinnou dominantu.

Barokní morový sloup na náměstí Svobody pochází z roku 1712. Na vrcholu je socha sv. Jana Nepomuckého, pod ním jsou sochy sv. Šebestiána (ochránce proti moru), sv. Barbory (patronka horníků) a sv. Florián (ochránce před požáry).

Při silnici do Tachova, za Hamerským potokem po levé straně, byl na počátku první světové války založen zajatecký tábor s kapacitou 16 000 obyvatel. Jeho výstavba započala v březnu roku 1915 na panských polích mezi Karolininým dvorem (Karlín), které se táhly k potoku k bývalému Karlovu mlýnu (Karlsmühle). Vznikl zde rozsáhlý lágr oplocený ostnatým drátem, ve kterém bylo na 400 baráků a 4 vysoké strážní věže. Místo mělo síť hlavních ulic, uliček a náměstí, kostel, vlastní vodárnu, táborovou nemocnici s lékaři a personálem, lékárnu, hřbitov, velkopekárnu a moderní parní prádelnu. Parní a sprchová zařízení s velkoprádelnou stála přibližně 250 tisíc korun, celá stavba stála 6,5 milionu rakouských korun. Vše po skončení války bylo rozebráno a zaniklo, zůstala jen část hřbitova v lesíku.^[15]

Je umístěn na hřbitově (Dvořákova ul.). Jsou zde pohřbeny oběti pochodu smrti, ze dní 20. až 24. dubna 1945.^[16]

• Jan František Löw z Erlsfeldu (1648–1725), lékař a právník, rektor Univerzity Karlovy
• Franz Willibald Schmidt (1764–1796), botanik a malíř rostlin
• Josef Helfert (1791–1845), právník, profesor Univerzity Karlovy a průkopník památkové péče v Rakousku
• Johann Baptist Weiß (1801–?), rakouský novinář
• Siegfried Becher (1806–1873), ekonom
• Franz Xaver Haimerl (1806–1867), právník, vysokoškolský učitel, rektor vídeňské univerzity, narodil se ve Křínově
• Franz Heisinger (1840–1921), poslanec Českého zemského sněmu, historik
• Anton Christoph (1867–1924), rakouský politik (DF, GDVP) a zemský rada Salcburku
• Hans Tropsch (1899–1935), významný chemik
• Franz Ott (1910–1998), německý politik, narozen v Otíně
• Mimi Herold (1925–2015), zpěvák lidové hudby
• Fritz Wittmann (1933–2018), německý právník a politik (CSU)
• Alois Mader (* 10. června 1935), německý sportovní lékař a vysokoškolský pedagog
• Mathilda Nostitzová (1936–2021), zakladatelka Nadačního fondu Mathilda, angažovala se ve prospěch slabozrakých a nevidomých
• Roman Skamene (* 2. října 1954), český herec
• Petr Pavel (* 1. listopadu 1961), armádní generál Armády České republiky ve výslužbě, v letech 2015–2018 předseda vojenského výboru NATO, od 9. března 2023 4. prezident České republiky
• Pjér la Šé'z (* 13. března 1963), klinický psycholog, vlastním jménem Petr Knotek
• Josef Bernard (* 30. května 1965), český podnikatel, od roku 2016 hejtman Plzeňského kraje
• Zdeněk Štybar (* 11. prosince 1985), český profesionální silniční cyklista
• Katarína Garajová (* 21. července 1987), slovenská reprezentantka v běhu na lyžích
• David Vaněček (* 9. března 1991), český fotbalový útočník
• Dominik Kahun (2. července 1995), německo-český hokejista

• 
  Náměstí Svobody
• 
  Náměstí Svobody
• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Věž kostela Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Fara u kostela Nanebevzetí Panny Marie
• 
  Náměstí Svobody
• 
  Ulice Dukelských hrdinů
• 
  Štola Ondřej Šlik
• 
  Náměstí Svobody, vlevo radnice
• 
  Kašna v Zámecké ulici
• 
  Ulice Na Příkopech
• 
  Železniční stanice Planá u Mariánských Lázní

• Tirschenreuth, Německo

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Planá na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Planá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Planá v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)