Planckův náboj

Ve fyzice je Planckův náboj, označovaný , jednou ze základních jednotek v soustavě přirozených jednotek nazývaných Planckovy jednotky. Jde o množství elektrického náboje, definované z hlediska základních fyzikálních konstant.

Planckův náboj je definován jako:[1] [2]

coulombu,

kde

je rychlost světla ve vakuu,
je redukovaná Planckova konstanta,
je permitivita vakua
je elementární náboj
je konstanta jemné struktury.

Planckův náboj je krát větší, než je elementární náboj e přenášený elektronem.

Gaussovy cgs jednotky jsou definovány jako ,v takovém případě má následující jednoduchou formu

V teoretické fyzice je obvyklé přijmout Lorentzovy–Heavisideovy jednotky (také známé jako racionalizované cgs). Když jsou přirozené (ħ=1, c=1), připomínají SI systém s . Proto je vhodnější místo toho definovat Planckův náboj jako

: coulombu.

Když je náboj měřen v jednotkách , tedy když je nastaveno rovno 1, dostáváme

což se běžně používá v kvantové teorii pole tak, že e≅0.30282212088.

Naopak v (neracionalizovaných) přirozených cgs jednotkách kde máme .

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planck charge na anglické Wikipedii.

  1. STOCK, Michael; WITT, Thomas J. CPEM 2006 round table discussion 'Proposed changes to the SI'. Metrologia. 2006, s. 583. DOI 10.1088/0026-1394/43/6/014. Bibcode 2006Metro..43..583S. (anglicky) 
  2. PAVŠIČ, Matej. The Landscape of Theoretical Physics: A Global View. Dordrecht: Kluwer Academic, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7923-7006-6. S. 347–352. (anglicky)