Platinotypie

Platinotisk britské fotografky Margaret Cameronové

Platinotypie, platinotisk nebo platinový proces je fotografický proces, který vynalezl John Herschel a později rozvinul William Willis.^[1] Ten jej zdokonalil v roce 1873 a o pět let později jej patentoval.^[2] Proces je založen na citlivosti platinových solí na osvětlení. Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá. Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku^[3], odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech.^[4] Syté tóny jsou však bez absolutní černé.^[3] Obrázek není v koloidní vrstvě, ale přímo v papírových vláknech. Tato metoda se používá především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké ceně platiny se téměř nerozšířila.

Historie

První člověk, který poprvé pozoroval působení paprsků světla na platinu byl Ferdinand Gehlen z Německa v roce 1830. V následujícím roce jeho krajan Johann Wolfgang Dobereiner zjistil, že vliv světla na platinu je poměrně slabý, ale že ještě musí existovat látka, která by v kombinaci s platinou citlivost ještě zvýšila. Experimentováním nakonec zjistil, že tou chybějící ingrediencí je šťavelan železitý. Kombinace těchto dvou kovů je základem platinotypie dodnes.^[2]

V roce 1832 angličané John Herschel a Robert Hunt prováděli současně vlastní pokusy a zpřesnili chemický proces s platinou. V roce 1844 Hunt ve své knize Researches on Light zaznamenal první známý popis využití platiny ve fotografickém tisku. Nicméně, i když se vyzkoušel několik různých kombinací látek s platinou, nikdy se mu nepodařilo při výrobě odstranit náhodné neurčitosti v obraze. Navíc všechny jeho printy zmizely po několika měsících.^[5][6]

Platinotypii dávali přednost ve své tvorbě piktorialisté v období 1880 – 1914. Dalšímu rozšíření bránil růst cen platiny po první světové válce^[3], používala se totiž v platinových katalyzátorech pro výrobu výbušnin a měla nepřímý vliv na omezení fotografického využití tohoto prvku přibližně v roce 1917.^[7]

Od roku 1970 zažívá platinotypie znovuoživení u mnoha fotografů, včetně Irvinga Penna a Roberta Mapplethorpa.^[7]

Technický postup

Zelený pokoj v Bílém domě, 1904, ručně kolorovaný platinotisk, Detroit Photographic Company

Na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, která se exponuje a vyvolá.Tónováním okyselenými roztoky chloroplatiničitanu sodného se dosahovalo hnědých až modročerných tónů, k dosažení sépiového tónu se ještě přidával chlorid rtuťnatý. Po roce 1900 se také průmyslově vyráběly platinotypické samotónující papíry, které obsahovaly tónovací sůl již přímo v citlivé vrstvě. Jako citlivé látky se používal šťavelan železitý, redukující se světlem na šťavelan železnatý. Touto solí se pak na osvětlených místech z tónovací substance vyredukovala kovová platina. Tónování platinou se vedle uměleckého účinku a trvanlivosti používalo k odstranění nežádoucích žlutohnědých tónů chlorostříbrných přímokopírujících papírů.^[3] Platinotisky se také kolorovaly ručně.

Zastoupení v českých sbírkách

Platinotypie patrně jako první v českých zemích inzeroval Jan Nepomuk Langhans. Ve sbírkách budou patrně roztroušeny pouze jednotlivé kusy.^[3]

Fotografové

Toto je seznam nejznámějších fotografů, kteří platinotisk používali:

• Manuel Álvarez Bravo
• Alvin Langdon Coburn
• Julia Margaret Cameronová
• Imogen Cunningham
• Frederick Henry Evans
• Edward S. Curtis
• Laura Gilpin
• Frederick Hollyer
• Gertrude Käsebierová
• Irving Penn
• Edward Steichen
• Alfred Stieglitz
• Paul Strand
• Edward Weston
• Clarence Hudson White
• Robert Vano^[8]

Odkazy

Reference

Literatura

• Mike Ware. An Investigation of. Platinum and Palladium Printing. Journal of Photographic Science. 1986, roč. 34, čís. 5–6, s. 165–177. Dostupné online. 
• Mike Ware. Book Review of : Photography in Platinum and Palladium. Platinum Metals Review. 2005, roč. 49, čís. 4, s. 190–195. DOI 10.1595/147106705X70291. 
• Arthur Freiherrn von Hübl: Der Platindruck. Halle a.S. 1895
• Jean-Claude Gautrand: Die piktoralistischen Techniken. In: Michel Frizot (Hrsg.): Neue Geschichte der Fotografie. Könemann, Köln 1998
• Pizzighelli und Hübl: Die Platinotypie. Wien 1882

Související články

• Palladiotypie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Platinotypie na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Platinotypie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (anglicky) Portrét Sira Hugh Cassona, platinotisk
• (anglicky) A Guide to Platinum Printing
• (německy) www.muenzberg.symmedia.net/INDEX.PDF Profesor Diether Münzberg: Platindruck 1995, PDF-kniha s podrobnými návody (191 stran; 1,17 MB)