Platy učitelů v Česku

Platy učitelů ve veřejných školách jsou jedním z nástrojů vzdělávací politiky České republiky a ročně na nich stát vyplatí přes 3 % HDP^[1]. Celkově působí ve všech stupních a typech škol okolo 333 tisíc zaměstnanců, z toho pedagogičtí pracovníci představují asi 223 tisíc (35 822 ve školkách, 88 759 na základních, 52 709 na středních a 45 069 na vysokých školách)^[2].

Průměrný hrubý měsíční výdělek učitelů napříč celým školstvím (a včetně příplatků) byl v roce 2021 podle Českého statistického úřadu 46 843 Kč (115 % průměrné celorepublikové mzdy), podle novely školského zákona podpořené sněmovnou má od roku 2024 být plat učitele nejméně 1,4 násobkem průměru, tomu v roce 2024 má odpovídat částka asi 57 200 Kč.^[3]

Plat učitele se skládá ze tří složek: tarifního tabulkového platu (průměrně 42% platu), nárokové složky (průměrně 33% platu) a nenárokové složky (průměrně 25% platu)^[1]. Celková velikost platu je významně ovlivněna řadou faktorů, zejména délkou praxe, odborností, náročností vykonávané práce a osobním ohodnocením přidělovaným nadřízeným, v menší míře i regionem. Obecně lze říci, že platy začínajících učitelů bývají výrazně nižší než odpovídá deklarovanému průměru, naopak platy seniorních pracovníků vyšší než průměr, v případě vedoucích pracovníků i velmi výrazně vyšší než průměr.

Vývoj platů učitelů v letech 2015-2022

Platy učitelů prošly v posledních desetiletích dynamickým vývojem. V roce 2015 skončilo přechodné období, ve kterém mohli na pozici učitelů působit vysokoškoláci bez formálního pedagogického vzdělání, tito pracovníci museli ze školství odejít a obsazování volných míst se tím výrazně zkomplikovalo. Vzhledem k souběžnému nástupu silných ročníků ("Husákových vnoučat") tak došlo k nedostatku pedagogů, který se vlády snaží řešit významným navyšováním platů učitelů a změnou systému financování. Od školního roku 2019 došlo ke změně financování regionálního školství dle tzv. PHmaxu, vypočítávaného z maximálního možného počtu odučených hodin namísto původnímu systému financování podle počtu žáků. Oproti předchozímu stavu přinesl PHmax systém několik pozitiv, například snížení nerovností v odměňování učitelů a větší prostor pro inovace ve výuce. Současně ale tento systém generuje řadu nedostatků, zejména způsobuje dlouhodobě neudržitelný nárůst počtu úvazků v regionálním školství, který neodpovídá demografickému vývoji (v roce 2023 počet žáků ve školách klesat, zatímco počet učitelů paradoxně dále rostl^[4]), dále nezohledňuje rozdílné podmínky škol v různých regionech, a vede k tomu, že financování škol není nijak provázáno s plněním cílů vzdělávací politiky.^[5]

Často se však pod pojmem plat učitele označují nestejné věci a dochází k různým dezinterpretacím, např. jako učiletský plat se někdy označuje i průměrný plat všech zaměstnanců škol (tj. i asistentů, uklízeček nebo technického personálu).

Platy učitelů podle regionů k roku 2022

Platy učitelů se liší relativně málo podle regionu ve kterém působí. V přepočtu na životní náklady a lokální mzdy v regionu to však znamená, že průměrný učitel ZŠ v hlavním městě má příjem jen o 2 % vyšší příjem než je průměr, naopak např. učitel SŠ v Karlovarském kraji zase o celých 52 % vyšší plat než průměrný člověk v kraji. S výjimkou Prahy a Jihomoravského kraje platy učitelů všude přesahují 130 % lokální průměrné mzdy. Detaily v tabulce ze stránek MŠTV^[6] níže:

Platy začínajících učitelů a kariérní řád

Výše platů začínajících učitelů s vysokoškolským pedagogickým vzděláním na veřejných školách dosahuje zpravidla 11.–12. platové třídy.^[7] Kariérní řád nereflektuje schopnosti učitelů, zohledňuje pouze délku praxe. Schopnosti však mohou být ohodnoceny nenárokovou složkou platu, ačkoli praxe nebývá vždy taková. Hlavním zdrojem nerovnosti příjmů mezi vyučujícími je zejména délka praxe. Zatímco začínající učitel nastupuje okolo 23 let do nejnižšího platového tarifu, průměrný učitel k roku 2023 má věk okolo 50 let^[8] a pokud pracoval ve školství celou profesní dráhu, jak bývá obvyklé, náleží mu druhý nejvyšší platový stupeň. Tento rozdíl v délce praxe mezi nejnižším a přeposledním platovým stupněm představuje rozdíl jen v tabulkovém platu asi 30 % příjmu.^[9] A tento rozdíl bývá zesílen ještě skutečností, že dlouholetí pracovníci zpravidla zastávají formálně náročnější pedagogické činnosti a tím pobírají vyšší nárokovou i nenárokovou složku platu. Tato výrazná diskriminace je souhrnně označována jako agismus a představuje jeden z nejzávažnějších problémů českého školství.

Problematika učitelských platů

Platy učitelů jsou častým a vášnivým tématem politických i běžných osobních diskuzí. Často se vyskytuje výrazná polarita v názorech. Jedni považují platy učitelů za nepřiměřeně nízké vzhledem k mzdám vysokoškoláků (76 % průměrné mzdy absolventů VŠ k roku 2021^[10]) a psychické náročnosti práce s dětmi a mládeží. Druzí zase označují platy pedagogů za neporovnatelné s vysokoškoláky v soukromém sektoru, kteří musí pracovat 40 hodin týdně oproti učitelům pracujícím 22 hodinám týdně^[11], nemají jistotu zaměstnaní jako učitelé, ani 8 týdnům placené dovolené, ani 12 dnům samostudijního volna^[12] ani možnost nechat si proplácet rekreaci z fondu sociálních a kulturních potřeb^[13]. Nemluvě o volných víkendech, svátcích, prázdninám, nahrazování některých pedagogických povinností (např. dozorů) prací asistentů pedagoga, neuspokojivým výsledkům online výuky během karantény, nebo obecně slabým výsledkům českého školství v mezinárodním srovnání.^[14]

Často bývá kritizováno srovnání učitelských platů s průměrnou mzdou, s odůvodněním že nejde o přesné srovnání. Protože průměrná mzda je vypočítávána z mezd všech pracujících v České republice, tedy i těch s nižším vzděláním. Učitelské povolání vyžaduje zvláštní odbornost a dle školského zákona musí učitel absolvovat tzv. učitelské minimum, které lze získat až po absolvování magisterského či inženýrského studia.^[15] Nicméně průměrná mzda zahrnuje i ostatní absolventy VŠ nebo mzdy vrcholových manažerů, srovnávání platů učitelů tedy není v ničem méně přesné než srovnávání jiných školených pracovníků. Vysokoškolští absolventi administrativy nebo sociálních služeb mají průměrné mzdy významně nižší než učitelé.^[16]

Dle Českého statistického úřadu dosahoval medián mezd vysokoškolsky vzdělaných na konci roku 2022 výše 50 472 Kč^[17], zatímco medián učitelských platů se pohybuje okolo 48 tisíc korun.^[18] Jak však ukazuje tabulka platů učitelů podle regionů, s výjimkou okolí velkých aglomerací (Praha, Brno) jsou platy učitelů vždy minimálně o 30 % vyšší než odpovídá lokální průměrné mzdě, která zahrnuje i příjmi jiných lokálních vysokoškoláků.

Dne 12. ledna 2015 nabyla účinnosti novela zákona o pedagogických pracovnících, která zakázala zaměstnávání učitelů na dobu určitou pouze po dobu vyučování ve školním roce, s odůvodněním že pro učitele je dehonestující být v době školních prázdnin bez zaměstnání.^[19]

Od 1. září 2019 došlo ke změně financování regionálního školství dle tzv. PHmaxu.^[20] Změny financování se dotkly všech mateřských, základních a středních škol, které nejsou soukromé ani církevní. Reforma se nedotkla ani základních uměleckých škol. PHmax je oproti původnímu systému (financování dle počtu žáků) vypočítáván z maximálního možného počtu odučených hodin, který stanovuje ministerstvo. Tento systém snižuje závislost množství finančních prostředků na počtu žáků a poskytuje ředitelům škol větší množství finančních prostředků na nárokové i nenárokové složky platu než v minulosti. Dne 6. listopadu 2019 proběhla stávka školských odborů, které požadovaly růst tarifních mezd o 10 %.^[21]

V dubnu 2023 byla schválena garance platu učitelů na 130 % průměrné mzdy. Zároveň byla otevřena debata o zrušení 9. ročníků základních škol s odůvodněním, že v posledním ročníku ZŠ se nevyučuje nová látka a slouží pouze jako příprava na přijímající zkoušky na střední školy. Dále bylo navrženo zvýšení počtu hodin přímé pedagogické činnosti (tj. vyučované hodiny) učitelů ze současných 22 hodin týdně na 25–27 hodin (týden má včetně nepřímé pedagogické činnosti 40 hodin). Návrh se setkal s kritikou učitelských odborů, které návrh označily za podvod a snahu nivelizovat schválené zvýšení platů.^[11]

Reference