Plejtvákovec šedý

Plejtvákovec šedý
Plejtvákovec šedý (ilustrace z roku 1987)
(c) Chris huh, CC BY-SA 3.0 Porovnání velikosti plejtvákovce šedého s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Řád	sudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařád	kytovci (Cetacea)
Malořád	kosticovci (Mysticeti)
Čeleď	plejtvákovcovití (Eschrichtidae)
Rod	plejtvákovec (Eschrichtius)
Binomické jméno
Eschrichtius robustus Lilljeborg; 1861
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), též velryba šedá nebo plejtvák šedý, je středně velký kytovec z podřádu kosticovců a jediný zástupce čeledi plejtvákovcovitých.

Dosahuje délky 12-15 metrů, přičemž zaznamenané maximum je 15,5 metru. Hmotnost se pohybuje v průměru mezi 25 a 28 tunami, maximum je 40 tun.^[2] Samice bývají obvykle mírně větší než samci. Dožívá se 50-70 let. Zbarvení je šedočerné až šedohnědé s velkým množstvím světlých skvrn, což jsou stopy po kožních parazitech (korýši rodů Cryptolepas a Cyamus).

Žije v Tichém oceánu ve dvou oddělených populacích, jedna u břehů Severní Ameriky, druhá u břehu severovýchodní Asie. Populace u severovýchodní Asie je ovšem kriticky ohrožena a je pravděpodobné, že vyhyne. V posledních letech je pro ni novým ohrožením narušení životního prostoru těžbou ropy a zemního plynu projektem Sachalin-1. Celková velikost populace není známa, ale podle různých odhadů jde o několik desítek tisíc jedinců (zřejmě okolo 26 000, nicméně maximální neověřené odhady na základě zkoumání DNA hovoří až o 118 000).

Potravu plejtvákovců tvoří plankton, kril, různí mořští červi, malí krabi a hejna tvořící malé ryby. V menší míře se živí i vodními rostlinami. Potravu sbírá většinou při mělkém oceánském dně, málokdy se živí při hladině.

Jde o jediný druh kosticovců, který se páří a rodí mláďata v mělkých pobřežních vodách. Březost trvá 12-13,5 měsíce, nově narozené mládě je 3,5-5 metrů dlouhé.

V Atlantském oceánu byl plejtvákovec šedý loven už před naším letopočtem, od začátku 18. století se zde vyskytoval pouze ojediněle a začátkem 20. století zde byl již zcela vyhuben. Plejtvákovec šedý pluje každý rok 18 000 km: v Arktidě se živí, ale rozmnožují se na východě v Tichém oceánu u pobřeží Kalifornie a na západě u korejských břehů. Cesta, kterou podnikají skupiny o dvou až třech zvířatech, trvá kytovcům kolem tří měsíců.

Hlavním predátorem plejtvákovce šedého (kromě člověka) je kosatka dravá. Bylo zaznamenáno mnoho případů útoků kosatek na plejtvákovce, především na mláďata.^[3][4] Kosatky většinou postupují tak, že se snaží oddělit mládě od samice (či stáda) a utopit ho tím, že se střídají při tlačení na jeho hřbet a zabraňují mu se nadechnout. Čelisti obvykle používají až když je oběť mrtvá.

• Velrybáři mu dříve říkali ďábelská ryba, neboť byl znám tím, že se dokáže zuřivě bránit tváří v tvář nebezpečí.
• Dnes je naopak znám a oblíben pro svou zvědavost a přátelské chování vůči člunům.
• Začal být oficiálně chráněn už ve 30. letech 20. století, nicméně omezený lov (cca 220 kusů ročně) pokračoval i nadále (vědecké účely, SSSR).

• 
• 
• 
• 
• 
• 
  Hlava plejtvákovce bývá plná parazitických korýšů
• 
  Kostice plejtvákovce šedého.

• MAZÁK, Vratislav. Kytovci. Edice Zvířata celého světa, sv. 12. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1988.
• CARWARDINE, Mark. Velryby, delfíni a další kytovci. Knižní klub, Praha 2007.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plejtvákovec šedý na Wikimedia Commons
• Society for Marine Mammalogy: Gray whale (E. robustus)
• IUCN Red List: Eschrichtius robustus
• The Gray Whale, Eschrichtius robustus (Marine Fisheries Review, 1984)