Plemena nutrií
Plemena nutrií se dělí podle zbarvení srsti na standardní a barevná. Barevné rázy se pak dělí dle dědičnosti na dominantně dědičné a recesivně dědičné.[1]
Dělení plemen nutrií
- standardní nutrie
- standardní oranžová nutrie (Brunellis)
- standardní šedá nutrie (De Nuri)
- dominantní barevné nutrie
- černá dominantní nutrie
- zlatá nutrie
- bílá nealbinotická (ázerbájdžánská) nutrie
- recesivní barevné nutrie
- černá recesivní sobolí nutrie
- bílá albinotická nutrie
- perlová nutrie
- pastelová hnědá nutrie
- grónská nutrie
- stříbrná nutrie
Při křížení dominantní barevné nutrie se standardní nutrií se v první generaci potomků (F1) rodí buď všechna mláďata barevná, nebo část mláďat barevných a část standardních. Recesivní nutrie při křížení se standardními nutriemi mají v první generaci mláďata buď zcela, nebo částečně podobná standardním nutriím.
Česká plemena nutrií
Jako genetický zdroj byla do roku 2016 zařazena tři plemena vyšlechtěná v bývalém Československu:[2]
- standardní nutrie českého typu – je hnědě zbarvená s oranžovými boky.
- moravská stříbrná nutrie – má šedou srst, pigmentovanou kůži a hnědé oči.
- přeštická vícebarevná nutrie – má bílou srst, která je okolo očí, uší a na hřbetě tmavě hnědá. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentovány. Oko je hnědé.
Odkazy
Reference
- ↑ TOČKA, Imrich. Plemená a farebné rázy nutrií. In: Pôdohospodársky poradenský systém [online]. ©2009 [cit. 5. 2. 2018]. Dostupné z: http://old.agroporadenstvo.sk/zv/nutrie/nutrie2.htm Archivováno 6. 2. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Nutrie. In: Národní referenční středisko pro genetické zdroje zvířat [online]. [2016] [cit. 5. 2. 2018]. Dostupné z: http://www.genetickezdroje.cz/narodni-program-uvod/narodni-program-nutrie/
Literatura
- TŮMOVÁ, Eva a kol. Genetické zdroje králíků, drůbeže a nutrií, jejich užitkové vlastnosti a možnosti využití: (výstupy z projektu NAZV QI101A164). Praha: Výzkumný ústav živočišné výroby, 2014. 60 s. ISBN 978-80-7403-126-7.
Externí odkazy
- Nutrie. Pôdohospodársky poradenský systém. Archivováno 6. 2. 2018 na Wayback Machine.