Ploučnice

Ploučnice
Pohled z železničního mostu v Děčíně na soutok Labe a Ploučnice
Základní informace
Délka toku	106 km
Plocha povodí	1193,77 km²
Průměrný průtok	v Benešově n/Pl. 8,13 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-14-03-001
Pramen
Osečná / Ještěd 50°43′40,08″ s. š., 14°58′15,6″ v. d. 390 / 654 m n. m.
Ústí
do Labe v Děčíně na 95,1 km (P) 50°46′41″ s. š., 14°12′25″ v. d. 122 m n. m.
Protéká
Česko Česko (Liberecký - Mimoň, Česká Lípa, Ústecký kraj - Děčín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ploučnice (německy der Polzen; Pulsnitz) je česká řeka, která pramení v okrese Liberec pod Ještědem, protéká okresy Česká Lípa a Děčín a v Děčíně ústí zprava do Labe. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně za Mimoní, mezi Borečkem a Českou Lípou. Je vodácky splavná, dlouhá 106 km (podle některých zdrojů 112 km). Povodí má rozlohu 1193,77 km².^[1]

Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vyvěrá zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna.^[2][3]

Někdy je uváděn i pramen Horní Ploučnice, který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.^[4]

Nedaleko od hlavního pramene u Janova Dolu se mezi obcemi Chrastná a Osečná odděluje náhon Hamerská strouha, dříve sloužící k napájení rybníka Papírník v Útěchovicích, který sloužil jako retenční nádrž pro provoz Útěchovické papírny. Hamerská strouha protéká obcemi a osadami Břevniště a Útěchovice a mezi Hamrem na Jezeře a Stráží pod Ralskem se vrací zpět do Ploučnice a napájí Horecký rybník. Hamerský rybník je přírodně napájený z řeky Ploučnice, jejíž tok jím prochází. Řeka Ploučnice pak za vodní nádrží Horka ve Stráži pod Ralskem dále plyne rovně mezi loukami územím mezi Stráží pod Ralskem a Novinami pod Ralskem, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.

Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky zakončené stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice.^[5]

Dále až do Mimoně se úzké, regulované koryto obloukem vyhýbá vrchu Ralsko, protéká loukami kolem osady Srní Potok a kolem Mimoňských rybníků. Úsek v Mimoni tvoří stupňovitě regulované koryto s břehovými porosty. U Zámeckého mostu v Mimoni, se do řeky zprava vlévá Panenský potok a Ploučnice dále pokračuje k obci Ralsko - Boreček, kde se nejvíce přibližuje k bývalému vojenskému letišti Hradčany. Pak zleva přijímá vody Hradčanského potoka. Tok řeky Ploučnice, který těsně za Mimoní, od ukončení regulovaného toku po obec Ralsko - Boreček meandruje, je od roku 2014 označen za přírodní památku Meandry Ploučnice.^[6] Meandry Ploučnice za obcí Ralsko - Boreček pokračují dál, kolem obce Ralsko - Hradčany, kolem Hradčanských stěn, územím, které bylo součástí vojenského prostoru Ralsko, k bývalému Brennskému mlýnu. Mezi bývalým Brennským mlýnem a obcí Heřmaničky se do Ploučnice vlévá řeka Svitavka a Dobranovský potok. Dále protéká obcí Heřmaničky, Žíznikovem u České Lípy až k České Lípě.

Ve městě je řeka přemostěna desítkou silničních a potrubních mostů i lávek pro pěší, vede zde přes ni také železniční most s tělesem tratí Česká Lípa – Děčín a Česká Lípa – Jedlová. Ploučnice v minulosti tekla městem dvěma rameny, která byla spojená propojovacími kanály. Do dvou koryt se větvila u Staré Lípy a zpět do původního koryta se vracela u dnešního obchodního domu Banco, později se do původního koryta spojovala až za dnešním městským stadionem. Řeka se často na území města rozlévala, proto byla v letech 1910–1923 provedena v postupných fázích její regulace.^[7][8] Na jednom ze zregulovaných ramen toku řeky Ploučnice v České Lípě vznikl v roce 1914 poklopový mostový jez podle projektu Ing. Jana Záhorského, který sloužil k regulaci vody pro dnes již neexistující Velký mlýn. Po zavezení druhého ramena řeky Ploučnice sloužil až do roku 1984 pro zadržování a regulaci průtoku vody na řece. Po jeho renovaci, v roce 1996 slouží už jen jako lávka pro pěší. Na jedné z pískových naplavenin založili ve 13. století příslušníci rodu Ronovců hrad Lipý.^[9] Z Ploučnice byl v 16. století napájen vodní příkop kolem hradu.^[10] Řeka nyní protéká jen jedním zregulovaným korytem ve vzdáleností zhruba 100 metrů od hradu, někdejší vodní příkop a druhé rameno Ploučnice byly zavezeny.

(c) Ondrej.konicek, CC BY-SA 3.0

Za Českou Lípou Ploučnice přijímá zleva Robečský potok a zprava Šporku. V mokřinách v zákrutu řeky Česká společnost ornitologická vyhlásila soukromou rezervaci Mnišské louky. Řeka dál pokračuje osadami Stružnice a Jezvé, kde zprava přitéká Radečský potok a zleva malý Valteřický potok. Pak je na toku Horní Police s Valdeckým potokem zleva a Žandov, kde se zprava připojuje Vrbový potok. Pod Žandovem do ní zleva ústí drobné potoky Merboltický a Valkeřický, následují obce Malý a Starý Šachov, Oldřichov nad Ploučnicí a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně se proti Podmoklům vlévá do Labe.^[11]

• zleva – Ploužnický potok, Hradčanský potok, Merboltický potok, Valkeřický potok, Fojtovický potok, Robečský potok
• zprava – Hamerská strouha, Ještědský potok, Dubnický potok, Panenský potok, Svitavka, Dobranovský potok, Žizníkovský potok, Šporka, Radečský potok, Valteřický potok, Vrbový potok, Bystrá, Dobrnský potok

Průměrné měsíční průtoky Ploučnice (m³/s) ve stanici Benešov nad Ploučnicí:^[12]

Hlásné profily:^{[13][14][15][16]}

Výškový rozdíl mezi pramenem u Osečné a ústím v Děčíně je 263,6 metrů, průměrný spád je 2,56%. Roční srážky v povodí jsou v průměru 711 mm. V ústí do Labe je průměrný průtok 8,77 [m³/s], v roce 1946 zde byl zaznamenán 217 [m³/s].^[11]

V roce 1575 se Ploučnici nad Mimoní říkalo Srní potok (Rehwasser - srní voda), a osada na jejím břehu mezi Novinami pod Ralskem a Mimoní se proto jmenuje Srní Potok.^[17]

V období znečišťování vod průmyslovými podniky a splašky měst množství ryb v Ploučnici kleslo, nicméně pestrost druhů zůstala zachována. Prováděné průzkumy v ní prokázaly 900 druhů vyššího rostlinstva, z toho 9 chráněných. Dále se zde vyskytuje 11 druhů obojživelníků, kteří potřebují k životu vodní toky a plochy. U řeky žije 100 druhů ptáků, z nichž mnohé patří mezi ohrožené (např. slavík obecný, ledňáček říční či skorec vodní). Protože část řeky nezamrzá, slouží jako zimoviště labutí velkých a divokých kachen.^[11]

Liberecký kraj oznámil na podzim 2013 záměr vyhlásit dvě lokality meandrů Ploučnice (u Mimoně a u Žízníkova) přírodními památkami.^[18]Po vyřešení rozporů s dotčenými obcemi byly přírodní památky Meandry Ploučnice a Niva Ploučnice zastupitelstvem Libereckého kraje v květnu 2014 schváleny. Jsou součástí Evropsky významné lokality Horní Ploučnice.^[19]

Po roce 2000 byl postupně realizován projekt Čistá Ploučnice. S nákladem 600 milionů korun byly postaveny či zmodernizovány čističky odpadních vod a kanalizace v městech na povodí řeky. ČOV v Hradčanech (Ralsko) byla oceněna jako Vodohospodářská stavba roku 2013.^[20]

Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 platil zákaz vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu se muselo žádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou.^[21] Dnes Ploučnice řekou láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s náročností o něco větší. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Na tamním vodočtu musí být alespoň 20 cm^[22], jinak nezbývá než v prvním úseku za nižšího stavu vody lodě občas popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice. Až do Mimoně pak řeka meandruje bez větších překvapení. Za ní už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy spadlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen, dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo v Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 až 4 dny. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 až 4 hodiny.^[23]

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů za normálního stavu nesjízdných a za vyššího nebezpečných.

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

• Kočvarův mlýn – Lázně Kundratice, okres Liberec, kulturní památka
• Vodní mlýn ve Stráži pod Ralskem – Stráž pod Ralskem, okres Česká Lípa
• Brennský mlýn – u silničního mostu poblíž obce Brenná, okres Česká Lípa

• Beran L. (1998). "Vodní měkkýši Ploučnice". Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska, Česká Lípa 7: 173–180.
• KREJBICH, Petr. Vodácký průvodce po řece Ploučnici. Mimoň: Skautské středisko Ralsko Mimoň, 2006. 19 s.

• Poklopový most (Česká Lípa)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ploučnice na Wikimedia Commons
• Průvodce Ploučnice ve Wikicestách
• Encyklopedické heslo Ploučnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Ploučnice ve Wikislovníku
• Základní charakteristiky toku Ploučnice a jeho povodí
• Popis toku pro sjetí řeky Archivováno 19. 4. 2009 na Wayback Machine.
• Ploučnice - vodácký průvodce a kilometráž
• Popis řeky v časopise HYDRO
• Informace na raft.cz
• Hlásný profil stanice Benešov n/Pl. Archivováno 12. 12. 2007 na Wayback Machine.
• Seznam vodních elektráren na Ploučnici
• Horáčková J. & Juřičková L. (2013). "Nivní malakofauna Ploučnice (Severní Čechy). The floodplain mollusc fauna of the Ploučnice River (North Bohemia)". Malacologica Bohemoslovaca 12: 40–47.