Pluh

Pluh je oradlo, tedy zařízení umožňující obdělávání zemědělské půdy orbou. Slouží k rozrušení a převracení půdy před setím či sázením. Po většinu historie byl pluh základním nástrojem zemědělství^[1].

Od rádla se pluh liší především tím, že je asymetrický a odhrnuje hlínu na jednu stranu a překlápí ji.^[2][3] Mnohá dobová oradla se však těmto definicím a tomuto rozlišení vymykají.^[2] U archeologických nálezů též bývá obtížné rozlišit úmyslnou asymetrii od deformací způsobených používáním.^[2]

Použití tradičního pluhu se v některých oblastech snížilo kvůli hrozbě poškození půdy a erozi. Místo něj se používá mělčí orba nebo jiné šetrnější způsoby obdělávání půdy^[4].

Slovo pluh (plug) se vyskytuje v řadě dalších slovanských jazyků (a rumunštině), podobné slovo, např. německé Pflug nebo anglické plough, se používá v germánských jazycích, ve kterých jsou pro nejstarší dobu doložena jiná označení pluhu. Původ slova je sporný. Např. Václav Machek považoval plugъ i na základě starobylé terminologie pro součásti pluhu za slovo slovanského původu, odvozené od slovesa plugati („plouhati“). Germánské slovo mělo pak být převzato od Slovanů.^[5]

Jeho pravěkými předchůdci byli postupně motyka, rylcové rádlo (tzv. „hák“), plazové rádlo s okovanou radlicí a jiné typy oradel. Především pak český vynález bratranců Veverkových – ruchadlo.

Nejstarší pluhy neměly kola; Římané je nazývali aratrum. Keltové začali používat kolové pluhy během římské éry. Hlavním účelem orby je převrácení svrchní vrstvy půdy, přinášející čerstvé živiny na povrch a zahrabávající plevel a rostlinné zbytky k rozkladu. Rýhy vytvořené pluhem se nazývají brázdy. Moderní zoraná pole se obvykle nechávají vyschnout a poté se vláčí před výsadbou. Orba a kultivace sjednocují složení horních 12 až 25 centimetrů půdy, kde roste většina kořenů rostlin^[6].

Pluhy byly zpočátku poháněny lidskou silou, ale využití hospodářských zvířat bylo výrazně efektivnější. Prvními tažnými zvířaty byli voli, později se v mnoha oblastech začali používat koně a mezci. Průmyslová revoluce přinesla možnost využití parních strojů k tahu pluhů, které byly počátkem 20. století nahrazeny traktory se spalovacími motory. Významným vynálezem pro orbu v australských sadech ve 30. letech 20. století byl pluh Petty Plough^[7].

Moderní pluhy mohou mít víceradličnou konstrukci (v sériovém i paralelním smyslu).^{[pozn. 1]} Tyto pluhy bývají dnes motorizované i když v chudších zemích není výjimkou tažení zvířaty. Motorizované pluhy jsou dnes v drtivé většině tažené traktorem, ale na přelomu 19. století se používaly pluhy tažené lokomobilami na laně a později jednoúčelové motorové pluhy, které byly pro svoji jednoúčelovost poměrně rychle vystřídány traktory. Princip konstrukce se od dob bratranců Veverkových změnil jen minimálně.

Moderní pluhy jsou obvykle vícenásobně otočné a upevněné na traktoru pomocí tříbodového závěsu. Běžně mívají dva až sedm orebních těles, zatímco polo nesené pluhy, jejichž zdvih je podporován kolem přibližně v polovině délky, mohou mít až 18 radlic. Hydraulika traktoru slouží k nadzvednutí, otočení nářadí a nastavení šířky i hloubky brázdy. Oráč stále musí nastavit tahové zavěšení tak, aby pluh udržoval správný úhel v půdě. Tento úhel a hloubku však moderní traktory dokážou řídit automaticky.

Jako doplněk k zadnímu pluhu lze na přední část traktoru, pokud je vybaven předním tříbodovým závěsem, namontovat pluh se dvěma až třemi radlicemi.

Mezi hlavní výrobce moderních pluhů lze v dnešní době zařadit výrobce Kverneland, Lemken, Kuhn, Amazone, Gregoire Besson a Vogel & Noot, kteří neustále inovují a vylepšují technologie v oblasti zpracování půdy.

Hlavními součástmi pluhu jsou radlice, která je součástí pluhu oddělující zeminu, a na ni navazující odhrnovací deska, která zeminu obrací. Ostatní součásti slouží zejména jako tažný (nebo tlačný) a stavěcí mechanismus pluhu.

Obrázek (vpravo) ukazuje základní součásti pluhu:

1. slupice
2. závěs
3. výškový regulátor
4. krojidlo (zobrazeno nožové, častější je dnes kotoučové)
5. dláto
6. nůž
7. odhrnovací deska

Pluh je v českých zemích symbolem mytického zakladatele dynastie Přemyslovců – Přemysla Oráče. Je také zobrazen na symbolech Ústeckého kraje.^[9]

• 
  Pluh
• Oráč s tradičním pluhem
• 
  Traktor s moderním pluhem
• 
  Otka, nástroj na čištění radlice
• 
  Motorový pluh Praga, zemědělské muzeum Szreniawa

• Přemysl Oráč
• Otka
• Lokomobila
• Sněžný pluh
• Traktor
• Tramvajový pluh

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pluh na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pluh ve Wikislovníku