Pluk Azov

Pluk Azov Полк «Азов»
Emblém pluku Azov
Země	Ukrajina
Existence	5. května 2014 – současnost
Typ	Národní garda Ukrajiny
Funkce	Policejní i vojenské
Velikost	pluk
Motto	Nepanikařte, připravte sami sebe!
Velitelé	Denys Prokopenko Dřívější velitelé: Andrij Bileckyj (březen – říjen 2014) Ihor Mosijčuk (říjen 2014 – srpen 2016) Maksym Žorin (srpen 2016 – březen 2017) Další: Dmytro Linko, Ihor Čerkas, Vadym Trojan
Účast
Bitvy	Válka na východní Ukrajině Bitva o Mariupol (květen–červen 2014) Bitva o Šachtarský rajon Bitva o Ilovajsk Bitva o Novoazovsk Mariupolská ofenzíva (září 2014) Druhá bitva o Doněcké letiště Šyrokyne (únor–červenec 2015) Bitva o Marinku Ruská invaze na Ukrajinu Ofenzíva na východní Ukrajině Bitva o Mariupol Bitva o Volnovachu Kyjevská ofenzíva

Jednotka speciálního určení Azov (ukrajinsky Окремий загін спеціального призначення «Азов», v latince Okremyj zahin specialnoho pryznačennja "Azov", anglicky The Azov Special Operations Detachment), zkráceně též pluk Azov (ukrajinsky Полк «Азов», v latince Polk "Azov"), je samostatné oddělení speciálních operací Ukrajinské národní gardy s hlavní základnou v Mariupolu u Azovského moře. Před rokem 2017, tedy před rozšířením z původního praporu na velikost pluku, byla jednotka označována jako batalion Azov nebo prapor Azov.

Pluk Azov původně působil jako paramilitární jednotka, která sdružovala některé příznivce ultrapravice a neonacismu. To pak podle analytika Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky využívala ruská propaganda k obhajobě údajné „denacifikace“ Ukrajiny.^[1] Jednotka se proslavila na počátku ruské invaze během dobývání Mariupolu na jaře 2022, kdy se početná skupina bojovníků stala posledními obránci v obležené ocelárně Azovstal.

Původně šlo o policejní pluk Ministerstva vnitra Ukrajiny, který vznikl 5. května 2014 poté, co nový ukrajinský ministr vnitra Arsenij Avakov povolil vznik polovojenských dobrovolných jednotek. Od svého vzniku bojuje s proruskými separatistickými jednotkami ve válce na východní Ukrajině. První bojovou zkušeností bylo znovudobytí Mariupolu od proruských separatistů.^[2] Od 12. listopadu 2014 jsou všichni členové jednotky oficiálně vojáky sloužícími v Národní gardě Ukrajiny.^[3][4]

Prapor se v počátcích Rusko-ukrajinské války podílel společně s dalším dobrovolnickým praporem Donbas na pokusech o zpětné dobytí proruskými povstalci ovládnutého Doněcku a má velké zásluhy na dobytí Mariupolu, který jeho příslušníci od konce března 2015 opevňovali, protože očekávali povstaleckou ofenzívu.

Podle agentury Unian zadržela v únoru 2016 ukrajinská tajná policie SBU velitele ukrajinských dobrovolnických milicí Azov-Krym Stanislava Krasnova. Byl obviněn ze spolupráce s Ruskem, údajně měl provokovat přestřelky na severní hranici Krymu a ruským agentům předat seznamy členů dobrovolnického pluku Azov.^[5]

Pluk se skládá z příznivců krajní pravice krajní pravice nacionalistů, veteránů ukrajinské armády i zahraničních nadšenců.^[6][7] První dva velitelé, Andrij Bileckyj a Ihor Mosijčuk, bývají označováni za nacisty. ^[8][9] Podle mluvčího jednotky bylo v roce 2015 deset až dvacet procent členů neonacisty. Dřívější vůdce Roman Zvaryč v roce 2015 tvrdil, že nacismus v praporu považují za problém a řeší ho. Deutsche Welle označila Azov za bojovníky z řad nacionalistů a ultrapravice. Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle analytiků Vladimíra Bednára a Michala Lebdušky a bývalého europoslance Jaromíra Štětiny od radikálů notně očistil.^[10][11] Kromě Chorvatů, Slováků a dalších Slovanů jsou členy batalionu údajně i občané Itálie, Řecka, Ruské federace, Irska a skandinávských zemí.^[zdroj?] Počátkem roku 2022 měl pluk odhadem 900 členů.^[12]

• 
  1. Andrij Biletskyj (2014)
• 
  2. Ihor Mosijčuk (2014–2016)
• 
  3. Maksym Žorin (2016–2017)
• 
  4. Denys Prokopenko (po 2017)

Na jaře 2014, kdy "Azov" operoval ve formátu partyzánské jednotky Černý sbor (tehdy známé jako "černí muži"), byl použit obdélníkový černobílý ševron^[13] zobrazující skupinu vojáků na trojzubci na pozadí slunečního světla.

Od počátku léta 2014 prapor Azov používal ševrony se žlutým pozadím zobrazujícím symbol "Idea národa" na pozadí "černého slunce" vycházejícího nad modří Azovského moře. Tyto ševrony se používaly až do zimy 2014/2015.

Hákovitý znak na vlajce je tzv. vlčí hák (wolfsangel). Jeho tvar vychází z podoby pasti na vlky. Ve středověku byl hojně používán především v německy mluvících zemích. V období druhé světové války jej často používali jednotky Wehrmachtu a SS. V současnosti je někdy používán různými neonacistickými skupinami, například americkou Aryan Nations.

Poté, co byl prapor přeorganizován a začleněn do Národní gardy Ukrajiny, byl znak přeformátován. Od jara 2015 je plukovním znakem modrá "Idea národa" nakloněná pod úhlem ("Útok") na žlutém pozadí štítu.

Na přelomu let 2015 a 2016 začaly jednotky pluku zavádět vlastní ševrony.

• 

  (c) Микола Кравченко, CC BY-SA 4.0
  Emblém partyzánského oddílu „Černý sbor“, používaný v roce 2014
• 
  Emblém praporu Azov, používaný 2014–2015
• 
  Emblém pluku Azov, používaný od roku 2015
• 
  Prapor pluku Azov
• 
  Vlajka praporu Azov
• 
  Alternativní vlajka praporu Azov
• 
  Emblém azovských civilních jednotek
• 
  Emblém tankového praporu pluku Azov, používaný od roku 2015
• 
  Přehlídka jednotky v Mariupolu, 2021
• 
  Čestná stráž praporu Azov na ceremonii k uctění mrtvých a zraněných

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války např. rabováním od září 2014 do února 2015.^[14] V březnu 2022 Rusko obvinilo Azov, že brání civilistům opustit obléhaný Mariupol.^[15]

Podpora pluku Azov byla dočasně vyloučena Zákonem o rozpočtu USA.^[16] V červnu 2022, po přezkoumání tzv. „Leahyho zákona“, americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že dodávky zbraní byly obnoveny, ale nekomentovalo, odkdy byl zjevný zákaz dodávek v platnosti. Zákaz se podle USA na formaci nadále nevztahuje, protože zakazoval pomoc praporu Azov, předchůdci pluku Azov. Zákon zakazuje poskytovat vybavení a výcvik zahraničním vojenským jednotkám nebo osobám podezřelým z hrubého porušování lidských práv. Ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že nezjistilo „žádné důkazy“ o takovém porušování ^[17].

Ačkoliv se Spojené státy jasně nevyjádřily k tomu, kdy zjevný zákaz začal platit^[18], zástupce velitele Azova^[19] a zprávy médií^[20] naznačili, že určitý druh zákazu platil již téměř deset let.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Batalion Azov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky batalionu Azov (ukrajinsky)