Plutonismus
Plutonismus je označení pro magmatické pochody vedoucí ke vzniku plutonů a plutonických hornin. Je také názvem starého učení vysvětlující vývoj zemské kůry účinky vnitrozemského ohně (správně vysvětlilo vznik vyvřelin). Jeho protikladem byla teorie neptunismu, podle níž veškeré horniny vznikly z vodních roztoků.
Plutonismus jako teorie
Plutonismus (nebo také vulkanismus) je stará teorie, která předpokládala, že horniny tvořící povrch Země vznikly podpovrchovou magmatickou činností s pokračujícím postupným procesem zvětrávání a odnosu erodovaných hornin, které byly následně uloženy na mořském dně, přetvořeny teplem a tlakem do vrstev sedimentárních hornin a znovu vyzvednuty. Přišel s tvrzením, že čedič utuhl z roztaveného magmatu. Název se odvozuje od římského boha podsvětí Plutona (nebo také od římského boha ohně, sopek a kovářství Vulkána).
Plutonismus vs. neptunismus
Myšlenka plutonismu byla poprvé zmíněna před rokem 1750 opatem Antonem Moro, který studoval vulkanické ostrovy, a následně rozvinuta geologem Jamesem Huttonem jako část jeho knihy Teorie Země (Theory of Earth). Tato myšlenka popírá teorii neptunismu Abrahama Wernera, která tvrdila, že Země byla původně tvořena vodou. Tento raný oceán obsahoval materiál, který usazením vytvořil převážnou část zemských hornin. Vrstvy těchto sedimentů postupně zformovaly jádro planety a kontinenty. Nejstarší a nejtvrdší vrstvy tvořila žula, novější vykazovaly vzrůstající počet fosílií. Další vrstvy byly uloženy povodněmi a jen méně pak sopečnou činností. Pojmenování teorie je odvozeno od římského boha moří Neptuna.
Plutonisté zpochybňovali pohled neptunistů, kteří odmítali Huttonův uniformitarianismus. Klíčovou částí debaty bylo přesvědčení neptunistů, že čedič je sedimentární horninou, ve které byly nalezeny některé fosílie. Opačný názor zastával Huttonův přítel John Playfair, který argumentoval tím, že tato hornina neobsahuje fosílie, protože vznikla z roztaveného magmatu a byla nalezena ve vulkanických žílách procházejících jinými horninami.
Spory pokračovaly až do 30. let 19. století, kdy nakonec teorie plutonistů převládla díky práci Charlese Lyella. Sedimentární horniny, jako je vápenec, ovšem vznikají procesy popsanými neptunisty, takže moderní petrografická teorie může být někdy nesprávně vnímána jako syntéza obou přístupů. Plutonismus se sice více blížil současnému pojetí, ani on však nebyl prost některých omylů, a tak obě teorie dnes náleží spíše do historie geologické vědy.
Plutonismus jako geologický děj
Plutonismus je také označení pro hlubinný magmatismus, tedy magmatické děje probíhající pod zemským povrchem. V tomto případě je vulkanismus slovem opačného významu.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plutonism na anglické Wikipedii.
- History of Science: Early Modern Geology Archivováno 1. 7. 2008 na Wayback Machine. ..And Still We Evolve, A Handbook on the History of Modern Science, Ian Johnston of Malaspina University-College, Nanaimo, BC. (public domain)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plutonismus na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Portrait of James Hutton, the founder of modern geology - He died in 1797, so the painting was done before then.
(c) Anne Burgess, CC BY-SA 2.0
Waterfall near Forest Lodge. This picturesque little cascade is the just below the rock where James Hutton made one of his momentous discoveries, which changed the face of geology and our understanding of the world. He discovered rocks with granite veins, which he interpreted as evidence that molten rock had been intruded into pre-existing rocks. This was the basis of his theory of Plutonism, which ascribed the development of rocks on the Earth's crust to heat rising from the mantle.