Plyš

Tkaný plyš s kombinací řezaných a celých smyček (italský Janov ze začátku 17. století)

Plyš je vlasová textilie s povrchem z celých nebo řezaných smyček.

Vlas plyše je zpravidla delší, řidší a hebčí než u sametu, špičky vlasu mají odstávat od základní plochy nejméně 3 mm[1] (podle některých odborníků nejméně 5 mm[2]).

Výraz plyš pochází ze střední Francie, kde se začal používat koncem 16. století. Je odvozen od slova peluchier = česat, které se vztahuje k počesávání vlasových nití při finální úpravě plyše.[3]

Pojem plyš není jednoznačně definován. V popisech omaku a vzhledu jsou mezi jednotlivými druhy vlasových textilií jen nepatrné rozdíly, resp. hodnocení jsou vzájemně zaměnitelná.

Jedna z definicí pro přiřazení podle na délky vlasu je např.: samet – do 2 mm, velur 2-4 mm, plyš - nad 4 mm[2]

Druhy plyše

Tkaný plyš

Způsob výroby plyšů je téměř shodný se tkaním sametů. Podrobnosti jsou popsány v článku Samet.

Pletený plyš

[4] [5]

  • Na osnovních stávcích: Smyčky z vlasových nití se tvoří s pomocí speciálních kladení niti kladecích jehel, které mohou být řízeny žakárové vzorování textilií žakárem. Některé osnovní stávky jsou vybaveny stříhacím zařízením, u většiny pletenin se vlas krátí (na délku pod 2 mm) na postřihování textilií postřihovacích strojích.
  • Na rašlech je instalována jedna lišta s jazýčkovými pletacími jehlami a jedna lišta s kolíky, kolem kterých se ovinují vlasové niti před tvorbou smyčky. Smyčky jsou spojeny se základní vazbou ve formě očka, chytové kličky nebo útku. Smyčky se mohou rozřezávat přímo na rašlu (instalovanými jehlami s nožíky) nebo na postřihovacím stroji.
Dlouhovlasý pletený plyš (líc vlevo, rub vpravo)
Na rašlech se zhotovují (obzvlášť pestrobarevné) plyše také tak, že smyčky se tvoří z vlasových nití spojujících dva sloupce oček v řetízkové vazbě. Spojení se provádí s pomocí žakárového ústrojí.
- jednolícní technikou z jedné základní a jedné plyšové niti s pomocí platiny nebo s pomocí zvláštního kolečka, jehož kolíky zapadají do zářezů pletací jehly.
Velmi husté nebo vícebarevné plyše se pletou s pomocí žakárového ústrojí a dvou odděleně ovládaných platin
- oboulícní technikou se zhotovují plyše ze dvou nití s použitím speciálního vodiče nití a platiny. Niti se kladou na dvoudílnou pletací jehlu tak, že se na platině tvoří plyšové smyčky.

Plyšové proplety

Ve 2. polovině 20. století bylo vyvinuto několik technologií výroby vlasových netkaných textilií. Např.:

  • Malipol byla technologie a konstrukce stroje východoněmecké firmy MALIMO.
Princip: Tkanina (pletenina, fólie aj) se proplétá vlasovými nitěmi s pomocí dvoudílných jehel s hustotou do 5/cm a tvoří plyšové kličky s výškou do 3 mm.[6]
Podobným způsobem se vyráběly plyše na stroji Araloop vynalezeném v Československu[7]
Plyše se používaly na oděvy a nábytkové potahy. V 21. století je malipol (a araloop) známý jen z odborných slovníků.[2]
Vlněný wiltonský koberec asi z roku 1928
  • Voltex (vynález belgického původu) pracuje na principu proplétání tkaniny vlákny z mykané pavučinky, která se k ní kontinuálně přivádí. Na tkanině se vytváří s pomocí řady dvoudílných jehel až 5 mm vysoký vlas s hustotou do 10/cm rychlostí do 1500 řádků/min. Zařízení se staví s pracovní šířkou do 2500 mm.[6] Po úpravě počesáváním a postřihováním dostává proplet stejnoměrný, hustý povrch. Používá se na přikrývky, zimní oblečení, plyšové hračky aj.[8]
  • Kunit a Multiknit byly vyvinuty v Německy v 90. letech 20. století. (Podrobnosti jsou na stránce Kunit).

Plyšové koberce

Plyšový koberec je souhrnný pojem pro koberce se stříhaným vlasem.[2] Do této skupiny patří: axminsterský koberec, wilton, všechny ručně vázané koberce a všechny všívané koberce

Reference

  1. ↑ Tortora/Johnson: The Fairchild Books Dictionary of Textiles, A&C Black 2013, ISBN 9781609015350, str. 466
  2. ↑ a b c d Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-05466, str. 293 a 395
  3. ↑ plish (n.) [online]. Online Etymology Dictionary, 2001-2019 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Maschentechnik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil Frankfurt/Main 1979, str. 130-132
  5. ↑ K.P.Weber/M.O.Weber: Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, ISBN 3-87150-792-X, str. 113-118 a 193-195
  6. ↑ a b Karthik/|Karan/Rathinamoorthy: Nonwovens: Process, Structure, Properties and Applications, CRC Press 2017, ISBN 9781315341347, str. 51-52
  7. ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 816
  8. ↑ Wünsch: Lexikon Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2008, ISBN 978-3-87150-909-4, str. 281

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Italy, Genoa, 17th century - Chasuble, Stole, Burse(Corporal Case), and Maniple - 1916.1443 - Cleveland Museum of Art.jpg
Autor: unknown, Licence: CC0
This sumptuous polychrome velvet displays a central vase with abundant flora and exotic leaves flanking curving blossoming fronds on a gilt-metal thread ground. The pattern was created with five colors of cut and uncut (loops) velvet pile. Only the pile warps for the lush green velvet occur across the entire cloth, while each additional color appears in vertical stripes—crimson, peach, rose, and purple. These widely acclaimed velvets from Genoa were the most colorful woven in Europe. Both the long stole and the shorter maniple are insignia of the office of deacons, priests, and the higher clergy. The stole was worn under a chasuble according to the office and the maniple was hung on the left forearm. The burse is a stiff receptacle in which the folded <a href="http://www.newadvent.org/cathen/04386c.htm">corporal</a>, a white linen cloth on which the sacred bread and chalice are placed during the Mass, is carried to and from the altar. The upper fabric matches the chasuble, the bottom is a plain silk, and the interior has an obligatory linen lining.
Knitted fake fur.jpg
Autor: Elkagye, Licence: CC BY-SA 3.0
Face and back side of a knitted fake fur (high-pile fabric). Színoldal=aesthetical face, fonákoldal=aesthetical back side.
La Salle Wilton rug - Bigelow-Hartford Carpet Co (25676145508).jpg
Autor: Tim Evanson from Cleveland Heights, Ohio, USA, Licence: CC BY-SA 2.0

A "La Salle" Wilton throw rug, on display as part of the "Jazz Age" exhibit at the Cleveland Museum of Art in Cleveland, Ohio, in the United States.

This rug was manufactured by the Bigelow-Hartford Carpet Company, an American firm active from 1914 to 1929.

This wool rug, which is 27 by 54 inches in size, was likely manufactured in either Thompsonville, Connecticut, or Clinton, Massachusetts. It dates to 1928.

"La Salle" was the company's marketing name for this rug design, which is a flattened and abstract version of a traditional French floral wreath with a basket weaving pattern in the corners. It is called a Wilton rug because the texture and weave of the rug's fabric mimicked that of rugs made in Wilton, England -- a prominent weaving center in the United Kingdom.

  1. CMAJazzAge