Plynárna Smíchov
Plynárna Smíchov | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Výstavba | 1857 |
Zánik | po 1926 |
Další majitelé | obec Praha |
Poloha | |
Adresa | bývalé čp. 253, Praha 5 - Smíchov, ![]() |
Souřadnice | 50°4′6,35″ s. š., 14°24′10,03″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plynárna Smíchov je zaniklá plynárna v Praze, která stála na pozemku mezi ulicemi Nádražní, Ostrovského, Radlická a Za Ženskými domovy.[1]
Historie
Plynárna byla postavena v letech 1856–1857 a sloužila především k osvětlování ulic Prahy. Po dokončení výstavby se rozhodlo o jejím převedení do vlastnictví Všeobecné rakouské společnosti plynárenské v Terstu, která ji provozovala do roku 1872. Poté se majitelé střídali, až se dostala do vlastnictví Pražské obce. Obec plynárnu rekonstruovala a přistavěla další plynojem o obsahu 2000 m³. Kromě domácností osvětlovala také lucerny veřejného osvětlení; například k roku 1881 je uváděno osvětlení ulic Smíchova 142 půlnočními a 66 celonočními svítilnami.
Na elektrické osvětlení přešel Smíchov v roce 1897. Plynárna byla z provozu odstavena během roku 1926 a její funkci převzala Plynárna Michle.
Odkazy
Reference
- ↑ Zdeněk Svoboda. Víte, kde se nacházely pražské plynárny a co místo nich dnes stojí? Tu holešovickou připomínají už jen názvy ulic. Smíchovská plynárna. In: Krajské listy. 13.03.2020. © 2013-2023. [cit. 2023-07-09]. Dostupné online
Literatura
- JUNGMANN, Jan. Smíchov: město za Újezdskou branou. [Praha]: Muzeum hlavního města Prahy, ©2007. 235 s. ISBN 978-80-85394-56-6. S. 66–67
Související články
Externí odkazy
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 15. Vydáno 06/1911. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“