Plzák černý

Plzák černý
plzák černý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	měkkýši (Mollusca)
Třída	plži (Gastropoda)
Podtřída	Orthogastropoda
Nadřád	Heterobranchia
Řád	plicnatí (Pulmonata)
Podřád	stopkoocí (Stylommatophora)
Čeleď	plzákovití (Arionidae)
Rod	plzák (Arion)
Binomické jméno
Arion ater Mabille, 1868
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plzák černý (Arion ater) je běžný suchozemský plž z rodu plzák (Arion),

Vzhled

Dospělý jedinec dosahuje 10 až 13 cm. Hlavní část těla tvoří svalnatá noha. Je to dlouhý svalnatý orgán pokrytý hlenem. Jeho vlnitý pohyb vychází z principu, kdy se první část nohy nadzvedne a on se celý posune dopředu.

Na svrchní straně je zrnitý plášť s dýchacím otvorem. Je tvořen lehce vyvýšenou tkání. Pro plzáka je tato část životně důležitá. Ukrývá totiž většinu důležitých orgánů, mimo jiné i plíce. Ty jsou velmi hustě protkány cévami. Jedná se o jednoduchou dutinu, do které je vzduch nasáván dýchacím otvorem umístěným po pravé straně.

Tento živočich je hlenem izolován od podkladu a může se tak pohybovat i po nerovném povrchu. Stříbřitá slizovitá stopa se mu ale může stát osudnou, pokud se po ní vydá had. Jediným krytím je pro něj obranné postavení. Skulí se do tvaru sevřeného klubíčka a vyčkává, až nebezpečí pomine.

Rozšíření

Zeměpisné rozšíření plzáka černého je v oblasti severní Evropy a druhotně též v Severní Americe. Tento druh není ohrožen a proto není legislativní ochrana potřeba.

Plzáci patří mezi tzv. nahé plže, to znamená, že nemají vápenitou schránku, což je výhodné z hlediska hledání potravy. Tito tvorové nejsou tedy závislí na vápníku a mohou žít i na písčitých půdách nebo v kyselých močálech, které jsou o vápník zcela ochuzeny.

Způsob života a potrava

Aktivním se plzák stává hlavně v noci, kdy se vydává za potravou. Po vydatném dešti je pravděpodobné, že při procházce ho uvidíme plazit se po nějaké cestičce.

Plzáci se živí převážně tlejícími zbytky rostlin a živočichů. Jsou to všežravci. K hledání potravy používají hlavně čich a chuť, méně už zrak. Tykadly ohmatávají nalezenou potravu, kterou pak uchopí chitinovou [čelist]í. Ta je vyzbrojena jazykovou páskou, nazývanou radula, s drobnými ostrými zoubky.

Rozmnožování

Plzák je stejně jako žížala hermafrodit (obojetník). To znamená, že jedinec má sperma i vajíčka. Oplodnění vajíčka musí ovšem předcházet páření. Jedná se o velmi zdlouhavý proces. Nejprve se dva plzáci okolo sebe plazí. Teprve potom se spojí. Při propletení těl si vzájemně vymění sperma, které je uloženo v miniaturním váčku nazývaném spermatofor. Pak se oba jedinci oddělí.

Oplodněná malá bílá vajíčka zahrabou do země, kde jsou chráněna před deštěm i mrazem. A to po dobu několika týdnů, ale i celou zimu. Chráněná jsou i díky tvrdému obalu. Na konci zimy se z nich vylíhnou mladí plzáci, kteří jsou totožní se svými rodiči, jen jsou menší.

Reference

Související články

• Plzák španělský

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plzák černý na Wikimedia Commons