Pneumatická tramvaj

Pneumatická tramvaj typu Mékarski roku 1900Východního nádraží v Paříži

Pneumatická tramvaj, poháněná stlačeným vzduchem ze zásobníků doplňovaných v plnicích stanicích na trati, jezdila na přelomu 19. a 20. století. Za vynálezce tramvaje na stlačený vzduch je považován francouzský inženýr polského původu Louis Mékarski (v polštině uváděn jako Ludwik Mękarski, žil v letech 18431923), který vyšel z již dříve využívaného systému akumulační parní lokomotivy. Vzduchový motor fungoval na podobném principu jako parní, ale místo páry v něm působil stlačený vzduch. Ten byl v motoru přihříván koksovým topením, které vyrovnávalo zchlazení způsobené expanzí. Nádoby na stlačený vzduch o síle stěny až 13,5 mm byly uloženy v podvozku, vzduch byl stlačen až na 50 barů.[1]

Uplatnění

Zkušební provoz započal roku 1876,[2] linka v Nantes byla zahájena 12. února 1879 a Mékarski se stal ředitelem tamního tramvajového podniku. Pneumatické tramvaje byly provozovány například v Paříži, na trati od Louvru do měst Saint Cloud, SèvresVersailles.[1] Provozovatelem byla společnost Compagnie générale des omnibus (CGO). Ačkoliv první elektrifikovaná pařížská tramvajová trať byla zprovozněna již roku 1881, s elektrifikací stávajících tratí se nespěchalo, například provoz koněspřežné tramvaje byl ukončen až 12. ledna 1913.

Systém Mékarski byl použit na těchto tramvajových tratích a systémech:

  • Tramway d'Île-de-France (tramvaje Paříž-sever) 1876–1879
  • Tramvaje v Nantes 1879–1917
  • Železnice v Nogentais 1887–1921
  • Tramways suisses (tramvaje v Bernu) 1890 (1894) až 1901[3]
  • Tramvaje měst Sèvres a Versailles 1894
  • Železnice Arpajonnais 1894–1933
  • Tramvaje ve městech Vichy - Cusset 1895–1927
  • Tramvaje v Aix-les-Bains 1896
  • Tramvaje v La Rochelle 1899
  • Tramvaje v Saint-Quentin de 1899–1908 (jiné zdroje udávají zahájení k roku 1901)

Pneumatický pohon našel uplatnění i na mnoha důlních drahách: výhodou oproti spalovacím pohonům bylo například snížení rizika výbuchu metanu.[4] Podle některých zmínek byl pneumatický pohon používán i na některých tramvajových tratích v USA.[4] O využití tohoto pohonu se uvažovalo i v projektech metra v Paříži a v New Yorku, avšak k realizaci nedošlo. V dnešní době, v souvislosti s hledáním alternativních pohonů, se k úvahám o pneumatickém pohonu (avšak pro automobily) vrací například korejská firma PHEV nebo francouzská MDI.[4]

Reference

  1. a b Rudolf Novák: Plynová tramvaj. Část 2. U Plynárny 500, měsíčník Pražské plynárenské a. s., č. 10/2006[nedostupný zdroj], str. 10
  2. L'Année scientifique et industrielle, Louis Figuier, Émile Gautier, publié par L. Hachette et cie., 1877
  3. Geschichte – Drucklufttram Archivováno 22. 5. 2009 na Wayback Machine., Berner Tramway-Gesellschaft
  4. a b c Silniki pneumatyczne – Historia, wynalazki.yoyo.pl, původní umístění Archivováno 18. 5. 2009 na Wayback Machine., archiv

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pneumatická tramvaj na Wikimedia Commons
  • John Prentice: Compressed Air Trams, The Tramway Information Web Site, John R. Prentice Software 1998-2009
  • Geschichte – Drucklufttram, Berner Tramway-Gesellschaft
  • Compressed-Air Propulsion – the Mékarski system: 1876, the Museum of RetroTechnology, The Self Site, 9. 3. 2009
  • Silniki pneumatyczne – Historia, wynalazki.yoyo.pl, původní umístění, archiv
  • Dictionnaire encyclopédique et biographique de l'industrie et des arts industriels : contenant 1, Paris, Librairie des dictionaires, 1886, Eugène-Oscar Lami, on line: "Le faible rendement que l'on tirait des machines à air tenait à l'impossibilité de faire de la détente. Il y avait donc lieu, pour rendre les moteurs à air comprimé réellement pratiques, de trouver le moyen de faire travailler sans inconvénient à grande détente. C'est ce perfectionnement qui a été résolu de 1872 à 1875 par un ingénieur français, M. Louis Mekarski, dont le procédé « est le seul artifice qui permette d'employer rationnellement de l'air emmagasiné dans des réservoirs à des pressions très fortes. Ce procédé consiste à faire agir sur les pistons, comme fluide moteur, non pas simplement de l'air comprimé sec et froid, mais un mélange d'air comprimé et de vapeur d'eau, dont le calorique latent se trouve, pendant la détente, partiellement utilisé pour limiter l'abaissement de température."
  • Rudolf Novák: Plynová tramvaj. Část 2. U Plynárny 500, měsíčník Pražské plynárenské a. s., č. 10/2006[nedostupný zdroj], str. 10

Média použitá na této stránce