Pneumatika

Pneumatika, plášť neboli obruč je vzduchem plněná pružná součást kol dopravních prostředků. Má obvykle tvar toroidu a je nasazena na vnějším obvodu ráfku. Zajišťuje přenos sil mezi koly a vozovkou a působí také jako primární odpružení. Uvnitř pneumatiky bývá vzdušnice (lidově nazývaná duše), ale často se používají i bezdušové pneumatiky. U cyklistické pneumatiky se vnější díl nazývá plášť či galuska. Nejběžnějším materiálem pro výrobu pneumatik je vulkanizovaná pryž (plnivem jsou saze, dávající typickou barvu) na kostře z textilních a ocelových kordů. Podle provedení kostry se pneumatiky dělí na diagonální a dnes nejpoužívanější radiální. Objevují se také bezvzduchové pneumatiky, a nedávno je začala testovat společnost Tesla ve spolupráci s Michelin. ^[1]

Patent na moderní vzduchem plněnou pneumatiku získal John Boyd Dunlop v roce 1888. Vynalezl ji o rok dříve, když ji vyrobil ze zahradní hadice, aby zlepšil jízdní vlastnosti tříkolky svého syna. Nebyl ale první. Už v roce 1845 získal podobný patent Robert William Thomson. Vzhledem k tomu, že v té době nebyla vhodná vozidla, pro něž by se pneumatika hodila, vynález zapadl. V době, kdy Dunlop pneumatiku vynalezl znovu, byla již ve velkém vyráběna jízdní kola, u nichž se vynález uplatnil.

K nejzákladnějšímu členění druhů pneumatik patří rozdělení na zimní a letní pneumatiky.

Zimní pneumatiky jsou typem, který funguje nejefektivněji jen v zimě.^[2] Jsou vhodnější v zimním počasí, protože při teplotách pod 7 °C letní pneumatiky začínají tuhnout a mají zhoršené vlastnosti, zvláště takové jako je brzdná dráha na sněhu a ledě.^[3] Naproti tomu zimní zůstávají měkké a pružné i za nízkých teplot^[4] a jsou přizpůsobeny sněhovým i ledovým podmíkám^[2]. Jejich použití je v Česku v období od 1. listopadu do 31. března vyžadováno zákonem, pokud se na silnici nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, popř. lze tento stav vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat. Kromě toho jsou povinné v úsecích označené dopravní značkou Zimní výbava často i v jiném období. Zákon dále ukládá povinnost u zimních pneumatik splňovat minimální hloubku dezénu 4 mm u aut do 3,5 tuny (pro srovnání 1,6 mm u letních pneumatik) a 6 mm u těžších aut. Zimní pneumatiky lze rozeznat prostřednictvím označení za pomoci písmen M a S (M+S, M-S, M/S, M&S, MS), případně ET, ML, MPT, POR. Mimo zmíněných písmen se na nich může vyskytovat symbol hor nebo sněhové vločky, označovaný písmeny 3PMSF. Toto značení, symbolizované piktogramem tří vrcholků hor a sněhové vločky, vychází z evropské normy ECE 117.02 a klade na zimní pneumatiky výrazně vyšší nároky, než na pneumatiky označené jako M+S. Z toho důvodu jsou také např. v Německu pneumatiky s označením M+S nedostatečné a jsou zákonem vyžadovány právě pneumatiky se symbolem hor a vloček. Letní pneumatiky se oproti zimním v teplém počasí tolik nepřehřívají, a následně neopotřebovávají, nekloužou a nezvyšují spotřebu. Rozdílný je i mimo nižší hladiny hluku ve prospěch letních pneumatik také vzorek, který u letních pneumatik má více drážek pro odvod vody. Auto na zimních pneumatikách tak potřebuje na mokru delší brzdnou dráhu k zastavení.^[2] Na délce brzdné dráhy se i podepisuje dezén, který podle zákona musí být minimálně 1,6 mm hluboký. Doporučuje se však 3 mm.^[5]

Vedle zmíněných dvou hlavních skupin pneumatik existují ještě takzvané celoroční pneumatiky. Ty představují vhodnou levnější volbu pro řidiče, kteří se pohybují převážně po městě, nejezdí příliš a v případě, že nasněží nebo mrzne, mohou nechat auto doma. Tento typ pneumatik je v létě lepší variantou, než používání zimních pneumatik.^[2] Důvod je jednoduchý, zimní pneumatiky jsou povětšinou na suchu a mokru o dost horší než pneumatiky letní. Celoroční pneumatika by si proto měla zachovat dobré vlastnosti letních gum, přidat ucházející chování na ledu a sněhu a díky tomu tak představovat velmi solidní kompromis použitelný pro valnou většinu situací.^[6]

Následující obrázek popisuje jednotlivá označení používaná výrobcem (číslice označují šířku, profil, průměr a zátěžový index pneumatiky). Standardní rozměry jsou teoretické hodnoty platné pro novou pneumatiku.

Popis jednotlivých údajů

• 205 – šířka běhounu, maximální šířka pneumatiky za nominálních podmínek v milimetrech, od bočnice k bočnici (205 mm)
• 55 – poměr nominální výšky pneu k nominální šířce v procentech, pokud není uvedeno, rozumí se 82 % - tzv. plnoprofilová pneu; zde 55 % z 205 mm = cca 113 mm výšky gumového boku pneumatiky, vzdálenost od ráfku k běhounu.
• R – typ konstrukce kostry:
  • „R“ – radiální
  • „D“ – diagonální
  • „B“ – bias belted
• 16 – nominální průměr příslušného disku v palcích, zároveň vnitřní průměr pneu; zde 16" ${\displaystyle \cdot }$ 2,54 cm = cca 41 cm
• 91 – index nosnosti (numerický kód „91“ = 615 kg)

Průměr celého kola z příkladového obrázku tedy je 16"${\displaystyle \cdot }$2,54 cm + 2× 11,3 cm = cca 63 cm a obvod 198,5 cm. Takto obutý vůz ujede na jednu otáčku kol vzdálenost téměř 2 metrů.

• W – index rychlosti (kód „W“ = 270 km/h)

Dále jsou na pneumatikách vyznačovány texty označující specifické vlastnosti:

• dušová/bezdušová:
  • „TUBELESS“ nebo „TL“ – bezdušová
  • „TUBE TYPE“ nebo „TT“ – dušová
• M+S nebo MUD+SNOW – (bláto+sníh) pneu určená pro zimní provoz
• RF, XL, C REINFORCED – zesílená kostra pro dodávky
• DOT 2401 – týden a rok výroby pneumatiky (dvacátý čtvrtý týden roku 2001)
  Pozn. Zkratka DOT znamená Department Of Transportation, tedy ministerstvo dopravy Spojených států, které začalo vyžadovat identifikační kód pneumatiky obsahující datum v tomto formátu.
• OUTSIDE, INSIDE – vnitřní a venkovní bočnice
• ROTATION – směr otáčení

V červnu 2012 bylo nařízením Evropské komise č. 1222/2009 zavedeno povinné značení pneumatik, neboli štítkování. Jedná se o hodnocení podílu na spotřebě paliva, přilnavosti na mokré vozovce a vnější hlučnosti pneumatiky. Podle nařízení musí být pneumatiky pro osobní vozy a lehké užitkové vozy (C1, C2) vyrobené po 30. červnu 2012 a uvedené na trh v zemích Evropské unie od listopadu 2012 označeny na veškerých prodejních místech samolepkou nebo štítkem s označením jejich vlastností (avšak nesměly být takto označeny před 30. květnem 2012). Text upřesňuje, že tyto informace budou muset figurovat i na webových stránkách dodavatelů, na brožurách a cenících i fakturách, a to pro každý typ a každou velikost zvlášť.

Toto nařízení rozlišuje třídy pneumatik C1, C2 a C3 podle článku 8 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 661/2009, tedy pneumatiky pro vozidla kategorií M1, N1, O1 a O2 jako C1, pro kategorie M2, M3, N, O3 a O4 s indexem nosnosti do 121 včetně jako C2 a nad 121 jako C3.

Štítek „úspory paliva“ označuje navýšení spotřeby paliva v závislosti na valivém odporu pneumatiky. Základem je třída A, která představuje nejnižší koeficient valivého odporu RRC (nejnižší spotřeba paliva), a rozmezí koeficientů stoupá až ke třídě G, která představuje nejvyšší hodnoty koeficientu (nejvyšší spotřeba paliva), přičemž písmeno D je použito pouze u třídy pneumatik C3 a naopak u této není použito písmeno G. Údaj o navýšení spotřeby v následující tabulce je pouze orientační, platí pro ideální model osobního vozu se spotřebou 6,6 l benzínu na 100 km.

Štítek přilnavosti za mokra lze chápat jako rozdíl v brzdné dráze na mokré vozovce. Třídy přilnavosti se stanoví pro třídu pneumatik C1 od A do G podle indexu přilnavosti za mokra G, od nejvyššího (nejkratší brzdná dráha) po nejnižší (nejdelší brzdná dráha), přičemž ale D a G není použito. Brzdná dráha se stanovuje pro brzdění z rychlosti 80 km/h.

Štítek vnějšího hluku při odvalování uvádí přímo naměřenou hodnotu v decibelech a piktogram vyjadřující vztah této hodnoty k povoleným hodnotám. Tyto jsou stanoveny v části C přílohy II nařízení (ES) č. 661/2009 a závisí na třídě pneumatiky, jejích rozměrech, provedení a kategorii použití. Rozmezí je od 70 dB(A) pro úzké pneumatiky třídy C1A až po 78 dB(A) u pneumatik třídy C3 pro zvláštní užití současně s určením pro jízdu na sněhu.

Piktogram reproduktoru s jednou vlnou značí pneumatiku tišší o 3 a více dB než je požadováno. Piktogram se dvěma vlnami značí pneumatiku splňující normu nebo tišší o méně než 3 dB. Piktogram se třemi vlnami značí pneumatiku hlučnější, než je dovoleno.

Rozlišujeme několik základních typů dezénů a to symetrický, asymetrický a směrový.

Symetrický

Symetrickou pneumatiku je možno umístit na vozidle na libovolnou pozici.

Asymetrický

Vnitřní strana dezénu se liší od strany vnější a každá má svoji specifickou funkci. Obvykle vnitřní strana zajišťuje odvod vody a přenos záběrových a brzdných sil na vozovku. Strana vnější zajišťuje vedení v přímém směru a stabilitu v zatáčkách. U asymetrických pneumatik nerozlišujeme pravou a levou pneumatiku, pouze má vždy označenou vnější a vnitřní stranu (outside, inside), kterou je třeba při montáži dodržet.

Směrový (šípový)

Každá pneumatika má šipkou označen směr otáčení pro jízdu vpřed.

Dále se můžeme setkat např. s typem asymetrická směrová, která se používá na super sporty.

Speciální konstrukce na dojezdových (tzv. run-flat – doslova „jízda s prázdnou pneumatikou“) pneumatikách, spočívající v zesílené bočnici, umožní s těmito pneumatikami i jízdu s defektem. S takto poškozenou pneumatikou lze jet až do vzdálenosti 80 km a to rychlostí max. 80 km/h. Poškozenou run-flat pneumatiku je třeba vyměnit, její oprava není možná. Lze montovat pouze na vozy s kontrolou tlaku v pneumatikách, protože řidič nemusí poznat defekt. Existuje několik kódů pro označení run-flat pneumatik, podle výrobce:

• Bridgestone, Pirelli, Hankook – RFT
• Continental – SSR, CSR
• Dunlop – DSST
• Goodyear – ROF
• Michelin – ZP

• Atmosféra (jednotka)
• Bar (jednotka)
• Kolo
• Nízkoprofilová pneumatika
• Obruč
• Ráfek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pneumatika na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pneumatika ve Wikislovníku