Poříčí (Trutnov)

Poříčí
Lípové náměstí s kostelem svatých Petra a Pavla
Lokalita
Charakter	část města
Obec	Trutnov
Okres	Trutnov
Kraj	Královéhradecký kraj
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°34′29″ s. š., 15°57′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 946 (2021)[1]
Katastrální území	Poříčí u Trutnova (7,39 km²)
PSČ	541 03
Počet domů	369 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Poříčí
Další údaje
Kód části obce	169226
Kód k. ú.	769223
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poříčí (německy Parschnitz) je místní část města Trutnova.

Poříčí byla původně slovanská osada. Poprvé se připomíná roku 1260 v listině pražského biskupa Jana III. z Dražic. V roce 1542 potvrzuje listina Ferdinanda I. vesnici Poříčí za majetek města Trutnova a od roku 1599 je součástí trutnovského panství. Spolu s Trutnovem obec trpěla za třicetileté války. V roce 1680 bylo Poříčí postiženo morovou nákazou. Za slezských válek v 18. století obcí procházela vojska. Poříčští občané se zapojili i do nevolnického povstání roku 1775. 20. března přitáhli v nočních hodinách do blízkých Voletin, aby zvěstovali svobodu. Za války prusko-rakouské roku 1866 pruští vojáci v obci nelítostně řádili. V roce 1897 postihla Poříčí jiná katastrofa – velká povodeň. Roku 1897 se začalo se stavbou novogotického kostela sv. Petra a sv. Pavla. Dokončen byl roku 1903.^[3] Po Mnichovu se Poříčí ocitlo v zabraném území a v areálu zdejší opuštěné Haasovy přádelny byl vybudován koncentrační tábor Poříčí. V roce 1947 bylo Poříčí sloučeno s Trutnovem.^[4]

V dobách budování socialismu bylo Poříčí přeměněno na průmyslové předměstí Trutnova, ale na úkor bydlení. Kromě velkého nákladového nádraží se spoustou vleček zde vznikla řada továren a skladů. Kvůli výstavbě nové elektrárny EPO II zmizela část Poříčí, byla přesunuta silnice, a dokonce i koryto řeky. Kvůli projektu obchodního střediska byla zase zlikvidována část náměstí, aniž by byla zahájena výstavba. Po roce 1989 se v éře osamostatňování obcí chtělo odpojit i Poříčí. Proběhlo dokonce i referendum, kde se nadpoloviční většina zdejších obyvatel vyslovila pro odtržení od Trutnova. Ale kvůli ekonomické, dopravní a správní provázanosti ministerstvo rozdělení Trutnova zamítlo.

Celá desetiletí Poříčí trpělo vysokou prašností a hlučností, které se však ekonomickým útlumem zdejších továren a nádraží stalo snesitelnějším. Ovšem těžké šrámy na kdysi vzkvétajícím městečku se budou odstraňovat ještě dlouho.

Do trutnovské historie textilní výroby se zapsalo Poříčí nejstarším plátenickým podnikem. Majitelem zdejšího Běličského dvora byl v 50. letech 18. století trutnovský obchodník s plátnem Adam Wagner. V 70. letech patřilo poříčské bělidlo pražskému bankéři Zehenderovi, řediteli Španělské obchodní společnosti sídlící na čas přímo v Poříčí. Roku 1845 se zdejší bělidlo stalo majetkem bratří Walzlových, jejichž přádelna stejně jako Haasova továrna poznamenala život poříčského dělnického lidu.

• Elektrárna Poříčí – první tepelná elektrárna v Poříčí byla postavena v místech u dnešní elektrorozvodny. V 50. letech 20. století ji nahradila nová elektrárna, tzv. EPO II v Kladské ulici.

• PORFIX (dříve Prefa, Porobeton) – výroba přesných porobetonových tvárnic.
• KASPER (dřevěné vazníky, kovovýroba)

Železnice dorazila do Poříčí 1. srpna 1868, kdy byla zahájena doprava mezi Malými Svatoňovicemi a Královcem. Poříčská železniční stanice byla až do vybudování trati přímo do Trutnova v roce 1870 označována jako Trutnov. Poté došlo k přejmenování stanice na Poříčí a v roce 1919 na Poříčí u Trutnova. Od připojení obce k Trutnovu v roce 1947 nese stanice označení Trutnov-Poříčí. Při výstavbě nové tepelné elektrárny EPO II (elektrárna Poříčí) a její vlečky v 50. letech 20. století bylo vybudováno pár stovek metrů od stanice Trutnov-Poříčí v místě původní zastávky Poříčí u Trutnova druhé poříčské nádraží. Protože se nachází uprostřed mezi třemi trutnovskými nádražími na jedné trati, dostalo název Trutnov střed. Toto účelem hlavně nákladové nádraží brzy zastínilo původní stanici Trutnov-Poříčí, hlavně kvůli jeho odlehlosti. V těsné blízkosti stanice Trutnov-Poříčí se ještě nachází železniční zastávka „Trutnov zastávka“, avšak na jiné trati.

Další velkou železniční zajímavostí je zdejší poříčský dvoupatrový viadukt. V roce 1868 byl vybudován první most, vysoko přes údolí Petříkovického potoka pro trať z Jaroměře do Královce. Před rokem 1908, když se budovala jiná trať z Trutnova do Teplic nad Metují, bylo nutné opět překlenout údolí, ale naopak nízko nad terénem. Díky výšce stávajícího mostu mohlo být využito stejného místa a trati se zde kříží pod sebou, každá po samostatném mostě. Jedna vysoko nad údolím, druhá zase tak nízko, že jí nemohou podjíždět kamiony a vyšší autobusy, směřující po silnici II/301 do Adršpašských skal.

• 
  Kostel svatých Petra a Pavla
• 
  Městská knihovna Trutnov - Poříčí
• 
  Řeka Úpa s mostem, novou loděnicí a bývalou hasičskou zbrojnicí
• 
  Tepelná elektrárna Poříčí II
• 
  Náchodská ulice, směr do centra Trutnova
• 
  Nádraží Trutnov střed
• 

  (c) Laima Gūtmane (simka…, CC BY-SA 3.0
  Dvoupatrový železniční viadukt

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poříčí na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Poříčí (obec) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Poříčí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)