Pobočník Jeho Výsosti
Pobočník Jeho Výsosti | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 78 minut |
Žánr | komedie |
Předloha | Emil Artur Longen (divadelní hra Kasta pro sebe) |
Scénář | Václav Wasserman |
Režie | Martin Frič |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Vlasta Burian Suzanne Marwille Nora Stallich Helga Nováková Jaroslav Marvan Bedřich Vrbský Ladislav Hemmer |
Produkce | Josef Roja |
Hudba | Eman Fiala |
Kamera | Otto Heller |
Střih | Martin Frič |
Zvuk | Bedřich Poledník |
Architekt | Josef Hesoun |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 14. dubna 1933 |
Produkční společnost | Meissner |
Distribuce | Meissner |
Pobočník Jeho Výsosti na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pobočník Jeho Výsosti je český komediální film z roku 1933 v režii Martina Friče, podle námětu Emila Artura Longena. Hlavní roli vytvořil Vlasta Burian. V roce 1934 natočil opět Martin Frič německou verzi, opět s Vlastou Burianem.[1]
Děj
Na louce právě probíhá souboj mezi nadporučíkem (rytmistrem) Aloisem Paterou (Vlasta Burian) a podplukovníkem Kinzem (Bedřich Vrbský) kvůli příteli Patery Richardu Mádrovi (Ladislav Hemmer). Ten totiž dluží Kinzlovi peníze z karet. Přijede však policejní rada Guth (Alexander Třebovský), Kinzl uteče a rada načape Pateru. A musí se hlásit veliteli pluku (Jaroslav Marvan), který mu oznámí, že se stal pobočníkem následníka trůnu, prince Evžena (Nora Stallich). Následník se má oženit s princeznou Annou Luisou (Suzanne Marwille), má však děvče Pepičku (Helga Nováková). Patera dostal od svého pána příkaz, že má přivést do baru Belveder Pepičku, s kterou se chce pán rozloučit. Patera se splete a místo Pepičky do baru odveze bardámu. Opije se s ní a užívá si. Vedle sedí Evžen sám a tajně ho sleduje Anna. Patera nemá na útratu a chce utéct v obleku houslistky. Čeká na něj eskorta a odveze ho právě ke Kinzlovi. Evžen za něj útratu zaplatil a ještě si s ním dojednal schůzku v restauraci U Maxima. Kinzl však dal Paterovi rozkaz, že se stává velitelem ospalé a nejhorší posádky v Rakousku-Uhersku, Mňuku. Před tím se ještě U Maxima setká s princem a řekne mu, co se mu stalo, aniž by věděl, že to je princ Evžen; on však ví, že Patera byl jeho pobočník. Evžen se také stane nástrojem Aloisovy pomsty… Pak jede Patera do Mňuku a udělá tam rozruch. Po půl roce dostane zprávu, že je povýšen a ještě dostal dovolenou v Praze, je však velmi zanedbaný, jako všichni vojáci posádky. Poprosí přítele Mádra aby se přimluvil u Kinzla, aby byl opět převelen do Prahy. Ten ho však vyžene a řekne mu, že hned musí opustit Prahu. Patera v hospodě U Maxima potká Evžena, řekne mu o Kinzlovi a Evžen ho poprosí, aby pomohl Pepičce, povede se mu to až na druhý pokus. Při cestě na nádraží Patera potká Kinzla a ten ho objedná k audienci jako nejhoršího důstojníka celého mocnářství. Při audienci Patera zjistí, že Evžen je princ, kterému jeden den dělal pobočníka. Na Evženův rozkaz nechá Patera vyhlásit alarm, po kterém Evžen jmenuje Kinzla velitelem Mňuku a Patera začne dělat kariéru…
Poznámky
- Vlasta Burian ve své čtrnácté komedii a opět v uniformě. Zajímavostí je, že cenzura zakázala posledních 60 metrů filmu, kde Patera jede na koni po boku císaře Františka Josefa I.
- Byla natočena i německá verze filmu pod názvem Der Adjutant seiner Hoheit
Obsazení
Vlasta Burian | nadporučík Alois Patera |
Suzanne Marwille | princezna Anna Luisa |
Nora Stallich | princ Evžen Savojský |
Helga Nováková | Pepi Kalašová, majitelka obchodu s kravatami |
Jaroslav Marvan | plukovník, velitel regimentu |
Bedřich Vrbský | podplukovník Kinzl |
Ladislav Hemmer | rytmistr Richard Mádr |
Ela Šárková | bardáma |
Antonín Vaverka | císař František Josef I. |
Josef Rovenský | drožkář |
František Kreuzmann | šikovatel Pačes posádky v Mňuku |
Míla Reymonová | houslistka dámského orchestru v baru Belveder |
Čeněk Šlégl | vrchní v baru Belveder |
František Černý | kuchař posádky v Mňuku |
Alexander Třebovský | policejní rada Guth |
Marie Grossová | číšnice v kavárně Maxim |
Josef Roja | sekundant při souboji |
Milka Balek-Brodská | komorná princezny |
Marie Häusslerová | starší komorná princezny |
Ludvík Veverka | dvorní dodavatel |
František Malý | dvorní dodavatel |
Karel Postranecký | velitel roty |
Eman Fiala | fotograf |
Werner Jantsch | číšník v baru Belveder |
Robert Ford | číšník v baru Belveder |
Václav Pata | číšník v baru Belveder / komorník |
Jan Richter | opilec s trubkou |
Gustav Hilmar | dvorní dodavatel uniforem |
Jára Kohout | vojenský sluha posádky v Mňuku |
Ferdinand Jarkovský | vojenský písař posádky v Mňuku |
Bajo trio | zpěvačky v baru Belveder |
Autorský tým
- Námět: Emil Artur Longen, divadelní hra Kasta pro sebe
- Scénář: Václav Wasserman
- Režie: Martin Frič
- Kamera: Otto Heller
- Hudba: Eman Fiala
- Texty písní: Jarka Mottl
- Výroba: Meissner film
Technické údaje
- Rok výroby: 1933
- Premiéra: duben 1933[2]
- Zvuk: zvukový
- Barva: černobílý
- Délka: 77 minut
- Druh filmu: komedie
- Země původu: Československo
- Jazyk: čeština
- Natočeno:v ateliéru, Praze a v dalších
Odkazy
Reference
- ↑ Filmová databáze FDb.cz:Pobočník jeho výsosti, německá verze
- ↑ Český filmový zpravodaj, 22.4.1933, s.6 (dostupné online v NK ČR)
Literatura
- Monografie
- ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997. 160 s. ISBN 80-7200-159-0.
- Kolektiv autorů. Český hraný film II. 1930–1945. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4.
- Články v periodikách
- HÁNEK, Viktor. Vlasta Burian v novém filmu. Večer. Praha: Novina - tiskařské a vydavatelské podniky v Praze, 14. duben 1933, roč. 20, čís. 89, s. 2 (přílohy).
- Anon. Vlasta Burian o svém novém filmu. Večer. Praha: Novina - tiskařské a vydavatelské podniky v Praze, 15. duben 1933, roč. 20, čís. 90, s. 2 (přílohy).
- Anon. Pobočník Jeho Výsosti. Národní osvobození. Praha: Pokrok, 19. duben 1933, roč. 10, čís. 92, s. 6. ISSN 1804-9168.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“