Pobočník Jeho Výsosti

Pobočník Jeho Výsosti
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Žánrfilmová komedie
ScénářVáclav Wasserman
Emil Artur Longen
RežieMartin Frič
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVlasta Burian
Suzanne Marwille
Jaroslav Marvan
Bedřich Vrbský
Ladislav Hemmer
… více na Wikidatech
KameraOtto Heller
Výroba a distribuce
Premiéra1933
Pobočník Jeho Výsosti na FP, ČSFD, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pobočník Jeho Výsosti je český komediální film z roku 1933 v režii Martina Friče, podle námětu Emila Artura Longena. Hlavní roli vytvořil Vlasta Burian. V roce 1934 natočil opět Martin Frič německou verzi, opět s Vlastou Burianem.[1]

Děj

Na louce právě probíhá souboj mezi nadporučíkem (rytmistrem) Aloisem Paterou (Vlasta Burian) a podplukovníkem Kinzem (Bedřich Vrbský) kvůli příteli Patery Richardu Mádrovi (Ladislav Hemmer). Ten totiž dluží Kinzlovi peníze z karet. Přijede však policejní rada Guth (Alexander Třebovský), Kinzl uteče a rada načape Pateru. A musí se hlásit veliteli pluku (Jaroslav Marvan), který mu oznámí, že se stal pobočníkem následníka trůnu, prince Evžena (Nora Stallich). Následník se má oženit s princeznou Annou Luisou (Suzanne Marwille), má však děvče Pepičku (Helga Nováková). Patera dostal od svého pána příkaz, že má přivést do baru Belveder Pepičku, s kterou se chce pán rozloučit. Patera se splete a místo Pepičky do baru odveze bardámu. Opije se s ní a užívá si. Vedle sedí Evžen sám a tajně ho sleduje Anna. Patera nemá na útratu a chce utéct v obleku houslistky. Čeká na něj eskorta a odveze ho právě ke Kinzlovi. Evžen za něj útratu zaplatil a ještě si s ním dojednal schůzku v restauraci U Maxima. Kinzl však dal Paterovi rozkaz, že se stává velitelem ospalé a nejhorší posádky v Rakousku-Uhersku, Mňuku. Před tím se ještě U Maxima setká s princem a řekne mu, co se mu stalo, aniž by věděl, že to je princ Evžen; on však ví, že Patera byl jeho pobočník. Evžen se také stane nástrojem Aloisovy pomsty… Pak jede Patera do Mňuku a udělá tam rozruch. Po půl roce dostane zprávu, že je povýšen a ještě dostal dovolenou v Praze, je však velmi zanedbaný, jako všichni vojáci posádky. Poprosí přítele Mádra aby se přimluvil u Kinzla, aby byl opět převelen do Prahy. Ten ho však vyžene a řekne mu, že hned musí opustit Prahu. Patera v hospodě U Maxima potká Evžena, řekne mu o Kinzlovi a Evžen ho poprosí, aby pomohl Pepičce, povede se mu to až na druhý pokus. Při cestě na nádraží Patera potká Kinzla a ten ho objedná k audienci jako nejhoršího důstojníka celého mocnářství. Při audienci Patera zjistí, že Evžen je princ, kterému jeden den dělal pobočníka. Na Evženův rozkaz nechá Patera vyhlásit alarm, po kterém Evžen jmenuje Kinzla velitelem Mňuku a Patera začne dělat kariéru…

Poznámky

  • Vlasta Burian ve své čtrnácté komedii a opět v uniformě. Zajímavostí je, že cenzura zakázala posledních 60 metrů filmu, kde Patera jede na koni po boku císaře Františka Josefa I.
  • Byla natočena i německá verze filmu pod názvem Der Adjutant seiner Hoheit

V hlavní roli

Vlasta Burian (role: pobočník korunního prince a nadporučík / rytmistr Alois Patera)

Dále hrají

Nora Stallich (korunní princ Evžen), Suzanne Marwille (korunní princezna Anna Luisa), Helga Nováková (Pepička Kalašová, Evženova láska), Bedřich Vrbský (podplukovník Kinzl), Jaroslav Marvan (velitel pluku), Alexander Třebovský (policejní rada Guth), Ela Šárková (bardáma), Ladislav Hemmer (rytmistr Richard Mádr), Antonín Vaverka (František Josef I.), Čeněk Šlégl (vrchní v baru Belveder), Míla Reymonová (houslistka v baru Belveder), Bajo trio (zpěvačky u Belvederu), Marie Grossová (číšnice v hospodě U Maxima), Josef Rovenský (drožkář), Jan Richter (opilec s trumpetou), Karel Postranecký (velitel roty), Eman Fiala (fotograf), František Kreuzmann (šikovatel Pačes v Mňuku), František Černý (kuchař v Mňuku), Jára Kohout (sluha v Mňuku), Ferdinand Jarkovský (písař v Mňuku), Gustav Hilmar (dvorní dodavatel uniforem), Josef Roja (sekundant při souboji)

Autorský tým

Technické údaje

Odkazy

Reference

  1. ↑ Filmová databáze FDb.cz:Pobočník jeho výsosti, německá verze
  2. ↑ Český filmový zpravodaj, 22.4.1933, s.6 (dostupné online v NK ČR)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“