Podkrkonošské nářečí
Podkrkonošské nářečí (někdy nazývané krkonošské) je specifické nářečí českého jazyka, užívané přibližně na území národopisné oblasti Podkrkonoší a Krkonoš – tj. zejména v okrese Semily, v jižní a východní části okresu Jablonec nad Nisou a v severozápadní části okresu Trutnov. Je příbuzné s podještědským nářečím, které se užívá v jižní oblasti Liberecka.[1][2] Řadí se k severovýchodočeské nářeční oblasti češtiny (stejně jako např. blízké kladské nářečí), některé níže uvedené znaky jsou shodné pro celou tuto skupinu.
V lexiku se objevuje vliv němčiny, ve fonologii vliv polštiny (slezštiny).
V běžné mluvě se používalo až do 70. let 20. století, postupně však mizí (ačkoli některé prvky nebo výrazy mohou přetrvávat nadále) – poslední enklávy se uvádějí v oblastech Mrklova a Poniklé. Kromě několika (většinou dříve vydaných) knih je nářečí prakticky nedostupné v tištěných či elektronických médiích, téměř se neužívá ani v populárním večerníčkovém televizním seriálu Krkonošské pohádky. V nářečí jsou ale natočeny některé televizní pohádky, viz část Nářečí v umění.
Typické znaky
Nářečí se vyznačuje následujícími znaky:[3][4]
- Slabikotvorné souhlásky r a l se zvýrazňují předloženým e nebo ә – při hovoru zpěvavě prodlouženým, v písemné podobě však bez čárky (slabikotvorné souhlásky tedy ztrácejí svoji slabikotvornost). Později se to mnohdy projevuje jen prodloužením souhlásky (vŕčeť, pĺno).
Příklad: Kerkonoše = Krkonoše, smerkovy perkynko = smrkové prkénko, pelná = plná, berzy = brzy[2]
- Některé dlouhé samohlásky v poslední slabice slova se zkracují a slabikotvorné souhlásky se mohou i vypustit.
Příklad: řemesnik = řemeslník
- Dlouhé ú se diftongizuje na ou i v násloví (během historického vývoje češtiny k tomu došlo jen v ostatních pozicích).
Příklad: outery nebo outerek = úterý
- Souhláska v se mění na u (na konci slabik po samohlásce) nebo na obouretné w (před samohláskou).
Příklad: poudám = povídám, prauda = pravda[2], neujeďal = nevěděl, woni uwiděj = oni uvidí
(pozn.: v psaném textu se často v a w nerozlišují)
- Souhlásky d a t se často vypouštějí; následuje-li n, ň nebo l, bývá zdvojeno.
Příklad: serce = srdce, prállo = prádlo, hnelle = hnedle,[2] honně = hodně, voň ňákejch = od nějakých
- Při spřažení …vě… se v vypouští a zůstává jen j.
Příklad: dje = dvě
- Změkčování t na ť (zejména zakončení infinitivu)
Příklad: spratěk = spratek, srounať = srovnat, bejť = být
Příklad: łžice = lžíce (též wžice)
- Odlišné koncovky některých pádů.
Příklad: 3. pád k tátoj = k tátovi, 7. pád s tátem = s tátou, se łžicej = lžící
- Nepřehlasované podoby v příčestí minulém
Příklad: běžal = běžel, seďali = seděli, voperšalej = opršelý
- Změna nn → dn
Příklad: Adna = Anna
- Zbytky výslovnosti tvrdého y v příčestí minulém slovesa být (byl…) - někde i jeho změna na ә: to bәlo
- Změna b → m před n a ň:
Příklad: modlitemna = modlitebna, velemní = velební, daremná = darebná
- Často zánik j na počátku slov před i:
Příklad: itŕnice = jitrnice
- Přípona -iště u osob, zvířat nebo věcí (ve zlobě), přípona -če u dívčích jmen
Příklad: kočiště = kočka, Anetiště = Aneta, Anče = Anna
- Další, nepravidelné odlišnosti.
Příklad: kůsa = kosa, kůtě = kotě (ale koza nebo kopec se již nemění), ďůče = děvče, dámno = dávno, círa = dcera, hneska = dneska, deň = den
- Specifická slovní zásoba, pramenící částečně z vlivu němčiny.
Příklad: kortouč = kolečko (trakař), čemersnej, čemesnej = čiperný, moska, mostka (pomnož.), násep (žen.r.) = zápraží,[2] bouchoř = vrchní zmrzlá vrstva sněhu,[2] hrobky = hromady kamení vybíraného z polí[2], cacnej = nedočkavý[5], piškuntál = mužský pohlavní úd (z německého Bestandteil = součástka)[6]
- Poznámky
- Nářeční rysy se mohly regionálně mírně lišit a také se vyvíjet v čase.
- Slovo muštelka, známé z televizních Krkonošských pohádek, nepochází z nářečí, ale je neologismem autorky.
Nářečí v místopisu
Některé obce či geografické útvary mají (měly) v podkrkonošském nářečí pozměněný název oproti platnému úřednímu názvu.
Úřední název (2022) | nářeční název | poznámky |
---|---|---|
Benecko | Nebesko | |
Hrabačov | Hrabičkou | |
Jablonec nad Jizerou | Loneček | |
Jestřabí v Krkonoších | Jestřaba | |
Mrklov | Merklou, též Merklín | |
Mříčná | Smerčina | |
Peřimov | Přím | |
Příchovice | Štěpánou | |
Rejdice | Smerčiny | |
Rokytnice nad Jizerou | Roketnice | |
Roztoky u Jilemnice | Stoky | |
Šumburk nad Desnou | Šumná | |
Vrchlabí | Verchláb | |
Vysoké nad Jizerou | Větrou, Vysoký | |
Zlatá Olešnice | Volešničtě, Volešnice |
Nářečí v umění
- Pohádky Československé televize
- Darounická poudačka (1964, podle Marie Kubátové)
- Čertouská poudačka (1966, podle Marie Kubátové)
- Zlatá přadlena (1975, podle Boženy Němcové)
- Co poudala bába Futéř (1983, scénář Anna Jurásková), vyprávějící příběh z Krakonošova mládí
- Následující knihy jsou v nářečí psané buď celé, nebo částečně
- Josef Štefan Kubín: Lidové povídky z českého Podkrkonoší (Podhoří západní: 1922–1923, Úkrají východní: 1926), Lidové povídky z Podkrkonoší (1941, 1948[7], Podhoří západní: 1964, Úkrají východní: 1971)
- Marie Markvartová: Jeřabiny – Obrázky z horního Pojizeří (1942) – přímé řeči jsou v nářečí
- Jaromír Horáček: Kerkonošský muderlanti (1958), Nic kalýho zpod Žalýho (1963), Muderlanti zpod Žalýho (1966)
- Marie Kubátová[8]: Daremný poudačky (1956), Veselé pohádky z muzikantské zahrádky (2006)
- Amálie Kutinová[9]: Vo hajnejch a pytlákách (1960), Muzikantské řemeslo (1964), Pobejtky za kamny i na sluníčku (1965), Medicína pro potěšení aneb Vo bábách kalejch a nekalejch (pouze rukopis), Herdinové z Kerkonoš (pouze rukopis), Vo tom horáckým bernožení (pouze rukopis)
- Marie Kubátová & Amálie Kutinová: Krakonošův rok (1958), Krakonošovský špalíček (1964)
- Jan Buchar: Co se kdy u nás šustlo (1977), Co se šustlo taky jinde (1980), Bylo hůř a lidi nechválili (1984)
- Klára Hoffmanová: Krakonošoviny (1995, 2012), Vrdlouháni aneb prauda vo zázračným uzdravováni (1997, 2005)
- Slávka Hubačíková: Kale i kyselo (2008)[10]
- František Karel Pacholík: Pou̯dačky a vhačky (2015) – podle zápisků lidového vypravěče F. K. Pacholíka z Pasek nad Jizerou vydala Dr. Eva Koudelková
- František Karel Pacholík: Drobečky z pobejtek (2015) – taktéž
- Překlad do podkrkonošského nářečí
- Antoine de Saint-Exupéry: Malej princ, překlad Jarmila Bachmannová, Klára Hoffmanová[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Mapa českých nářečí [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR [cit. 2022-09-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g LOUCKÁ, Pavla. JARMILA BACHMANNOVÁ: Podkrkonošský slovník. Vesmír. 10. 1999, čís. 78, s. 583. Dostupné online. ISSN 0042-4544.
- ↑ BACHMANNOVÁ, Jarmila. Česká nářeční skupina [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Mapová aplikace pro korpusy mluvené češtiny [online]. Český národní korpus [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta
- ↑ Josef Štefan Kubín: Podkrkonošský slovník (rukopis), citace
- ↑ http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000713398&local_base=NKC
- ↑ Diplomová práce na téma Literární tvorba Marie Kubátové – autorka: Jarmila Rotterová, PedF Masarykovy univerzity
- ↑ Diplomová práce na téma Literární a sběratelská činnost Amálie Kutinové – autorka: Dagmar Šuránová, PedF Masarykovy univerzity
- ↑ Časopis Krkonoše 4/2008[nedostupný zdroj]
- ↑ Malej princ | Nakladatelství Jota
Literatura
- BACHMANNOVÁ, Jarmila. Podkrkonošský slovník. Praha: Academia, 1998. 265 s. ISBN 80-200-0662-1.
- KONUPKOVÁ, Marie. Regionální příznakové prvky v mluvě mladé generace v Podkrkonoší. Olomouc, 2009. 96 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce doc. PhDr. Josef Jodas. Dostupné online.
- BACHMANNOVÁ, Jarmila. Slovník podkrkonošského nářečí. Praha: Academia, 2016. 477 s. ISBN 978-80-200-2505-0.
Externí odkazy
- Výletník.cz Archivováno 1. 6. 2009 na Wayback Machine. – úvodní informace o krkonošském nářečí
- Národopisný soubor Krkonošský horal
- Volné ochotnické sdružení Montalban Jilemnice – soubor předvádějící poudačky v podkrkonošském nářečí
- Marie Kubátová: V bezpečí mezi lidmi – časopis VitalPlus, 10/2010
- Krása českého jazyka aneb Jak se u nás mluvilo a mluví
- Fanouškovská skupina na Facebooku
- Zvuková nahrávka – Poniklá 1966