Podviní (tvrz)
Tvrz Podviní | |
---|---|
Na severním okraji pozemku byla monumentální vstupní brána do dvora, dochovaný pilíř z původní dvojice pilířů byl zakončený renesanční profilací, je jediný svědek staré tvrze | |
Základní informace | |
Výstavba | 14. století |
Zánik | 16. století |
Poloha | |
Adresa | Podvinný Mlýn, Praha 9 - Libeň, Česko |
Ulice | Podvinný mlýn |
Souřadnice | 50°6′36,55″ s. š., 14°29′11,36″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tvrz v Podviní je zaniklá stavba v Praze-Libni v ulici Podvinný mlýn severně od potoka Rokytka.[1]
Historie
Tvrz ve vsi Podviní vznikla pravděpodobně již ve 14. století a možná jde o nejstarší osídlené místo na celém rozsáhlém území dnešní Libně. [2] Nejstarší dochovaná zmínka o vsi je z roku 1318, kdy byl jejím vlastníkem Pavel (snad pražský měšťan). V 90. letech 14. století držel ves pražský měšťan Franěk, který ji prodal vdově po Oldřichu Bavorovi Kristě.
Když zemřela, ujímá se jej Adam Podvinský, boháč, mezi jehož dlužníky patřil i Václav IV. Zajímaví jsou také jeho dva příbuzní. Mikuláš Podvinský, mistr Karlovy univerzity, proslul jako neúprosný ideový odpůrce Jana Husa. A Jan Podvinský, který stál v čele nešťastných konšelů, které Václav IV. na sklonku své vlády jmenoval na radnici v Novém Městě pražském. Stal se novoměstským purkmistrem, ale ze svého úřadu se dlouho netěší. Během první pražské defenestrace v neděli 30. července 1419 byl spolu s dalšími konšely (počet zavražděných se v různých pramenech liší) brutálně zabit husity, zradikalizovanými Janem Želivským. Adam Podvinský měl větší štěstí: podařilo se mu spasit duši útěkem z Podviní do ciziny. Totéž se povedlo mistru Mikulášovi z Podviní.[3]
Roku 1421 zabrali husité statky tehdejšímu majiteli Adamovi a postoupili je Janu Bradatému. V tom roce je první zmínka o tvrzi. Po smrti Jana přešla tvrz s dvorem na jeho syny Vaňka a Zikmunda. Vaněk roku 1438 zapsal na podvinské tvrzi dluh 47 kop grošů Mikuláši z Krchleb. Tuto pohledávku o rok později postoupil Mikuláš Martinovi z Cách. Roku 1443 došlo k dohodě mezi bratry Martinem a Alešem, kdy Aleš přenechal bratrovi práva k tvrzi za 75 kop grošů a Martin se zavázal, že bratrovi poskytne na tvrzi „dvě nebo tři komory, v nichž by mohl chovat své věci, kteréž by jemu k hospodářstvie potřebny byly“. Po Martinově smrti se tvrzi ujala jeho žena Marta a syn Lukáš; ten se stal koncem 60. let 15. století jediným majitelem tvrze se dvorem a od roku 1470 se nazýval Podvinský z Lerojid.
Poté vlastnili podvinskou tvrz Jan Hroznata z Vrtby (počátek 16. století) a po něm Mikuláš Sulek z Hrádku, který před rokem 1524 prodal „dvůr, tvrz a ves Podviní“ Mikuláši Bryknarovi z Brukštejna. Mikuláš pak spojil Podviní se svým libeňským panstvím.
Roku 1595 byla podvinská tvrz již pustá, brzy poté zpustly i ostatní budovy a Podviní zaniklo. Poslední zmínka o pusté tvrzi je z roku 1609.
Archeologický průzkum
Zjišťovací archeologický výzkum koncem 20. století provedený před výstavbou nových budov se musel omezit pouze na některé vybrané parcely; průzkum historicky nejzajímavějšího areálu mlýna vynechal (s novou výstavbou se zde nepočítalo). Základní obhlídkou byly pracovníky archeologické společnosti objeveny základy opěrné zdi a rozsáhlá destrukce většího objektu, nacházejícího se severně od původních budov. K nalezenému objektu patřil sklípek vyzděný z lomového zdiva, na severní straně západně od náhonu pak monumentální vstupní brána do dvora. Dochovaný pilíř z dvojice pilířů byl zakončený renesanční profilací. Nepřímo tak byla potvrzena domněnka o místě zaniklé středověké tvrze v Podvinní.[4]. Po tvrzi však nic dalšího nezbylo, ani lidé kteří žijí v okolí o existenci této tvrze nevědí.
Stavby v okolí
- Mlýn v Podviní vznikl v 18. století. Koncem 20. století byl jako pustý obýván squattery a roku 2001 vyhořel - zřítil se krov a mansardová střecha[4]. Jeho osud je téměř podobný osudu tvrze.
Odkazy
Reference
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 3990-1, Libeň, původně Lieben, mapováno 1840, skicaDostupné z WWW.
- ↑ DVOŘÁK, Otomar; SNĚTIVÝ, Josef "Pepson". Utajené hrady a zámky III.. První. vyd. [s.l.]: Čas, 2019. 264 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7475-249-0. S. 89.
- ↑ DVOŘÁK, Otomar; SNĚTIVÝ, Josef "Pepson". Utajené hrady a zámky III.. První. vyd. [s.l.]: Čas, 2019. 264 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7475-249-0. S. 90.
- ↑ a b Kateřina Hanzlíková: Podvinný mlýn ve Vysočanech vyhořel. In: Klub za starou Prahu, 3/2001, s. 24-25. pdf. Dostupné online.
Literatura
- HOLEC, František aj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 56.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 300. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.32. Městská knihovna v Praze.
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 7. Vydáno v březnu 1911. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Chitrapuri, Licence: CC BY-SA 4.0
Stále stojící dochovaný pilíř vstupní brány do dvora tvrze Podviní.