Poeta laureatus
Poeta laureatus (někdy psáno poëta laureatus, doslova básník ověnčený vavřínem) je titul básníka, kterého oficiální autority vyhlásily za nejlepšího v zemi a pověřily ho reprezentačními úkoly. Dostává pravidelnou rentu a obvykle má za úkol skládat verše ke slavnostním příležitostem.
Historie
Zvyk dávat uznávaným básníkům vavřínové věnce je zaznamenán už ve starém Řecku a Římě. Na tuto tradici navázala renesance, roku 1315 byl v Padově slavnostně korunován Albertino Mussato a roku 1340 na Kapitolu Francesco Petrarca.[1] Institut dvorního básníka zavedla také Svatá říše římská, jako první tuto pozici zaujal v roce 1487 Konrad Celtis.[2]
V Anglii se stal prvním státem placeným básníkem roku 1616 Ben Jonson. V roce 1668 byl jako Poet Laureate jmenován John Dryden a založil tak tradici, která trvá nepřetržitě do současnosti. Titul byl udělován doživotně, až v roce 1999 požádal Andrew Motion o změnu a bylo stanoveno desetileté funkční období.[3] Roku 2009 se stala Carol Ann Duffyová první ženou v této profesi. Britský Poet Laureate je jmenován královnou na návrh ministerského předsedy, náleží mu finanční odměna ve výši 5750 liber ročně a také sud sherry kvůli inspiraci (tato tradice byla opuštěna v roce 1790, kdy Henry James Pye požádal, aby místo vína dostal raději peníze; její návrat prosadil Ted Hughes).[4]
Obdobný titul v USA je nazýván Poet Laureate Consultant in Poetry to the Library of Congress a je udělován Knihovnou Kongresu od roku 1937. Funkční období trvá necelý rok, od září do května. Oceněný autor pořádá v knihovně čtení, konference a tvůrčí dílny.[5] Od roku 1997 jmenuje svého básnického laureáta také novozélandská národní knihovna (symbolem je maorská ceremoniální hůl tokotoko) a od roku 2002 knihovna kanadského parlamentu. Ve Skotsku se titul nazývá Makar a v Irsku Saoi. Svého básníka laureáta vyhlašují rovněž jednotlivé státy USA nebo ostrov Martha's Vineyard. Americká nadace Poetry Foundation uděluje laureátský titul v oblasti literatury pro děti a mládež.[6] Ve Francii existuje čestný titul Prince des poètes, z něhož však žádná oficiální privilegia nevyplývají. Obdobnou povahu má nizozemské označení Dichter des Vaderlands (Básník vlasti).[7]
Zkrácením slovního spojení poeta laureatus vznikl výraz laureát, který se používá pro držitele prestižního ocenění v jakékoli oblasti.
Seznam britských Poets Laureate
| Poet Laureate | Začátek úřadu | Konec úřadu | Poznámka |
|---|---|---|---|
| John Dryden | 1668 | 1689 | |
| Thomas Shadwell | 1689 | 1692 | |
| Nahum Tate | 1692 | 1715 | |
| Nicholas Rowe | 1715 | 1718 | |
| Laurence Eusden | 1718 | 1730 | |
| Colley Cibber | 1730 | 1757 | |
| William Whitehead | 1757 | 1785 | |
| Thomas Warton | 1785 | 1790 | |
| Henry James Pye | 1790 | 1813 | |
| Robert Southey | 1813 | 1843 | |
| William Wordsworth | 1843 | 1850 | |
| Alfred Tennyson | 1850 | 1892 | |
| Alfred Austin | 1896 | 1913 | |
| Robert Bridges | 1913 | 1930 | |
| John Masefield | 1930 | 1967 | |
| Cecil Day-Lewis | 1968 | 1972 | |
| John Betjeman | 1972 | 1984 | |
| Ted Hughes | 1984 | 1998 | |
| Andrew Motion | 1999 | 2009 | První desetileté funkční období |
| Carol Ann Duffy | 2009 | 2019 | První žena v úřadu |
| Simon Armitage | 2019 | - |
Poets Laureate Kongresové knihovny USA
- 1937–1941 Joseph Auslander
- 1943–1944 Allen Tate
- 1944–1945 Robert Penn Warren
- 1945–1946 Louise Bogan
- 1946–1947 Karl Shapiro
- 1947–1948 Robert Lowell
- 1948–1949 Léonie Adams
- 1949–1950 Elizabeth Bishop
- 1950–1952 Conrad Aiken
- 1952 William Carlos Williams
- 1956–1958 Randall Jarrell
- 1958–1959 Robert Frost
- 1959–1961 Richard Eberhart
- 1961–1963 Louis Untermeyer
- 1963–1964 Howard Nemerov
- 1964–1965 Reed Whittemore
- 1965–1966 Stephen Spender
- 1966–1968: James Dickey
- 1968–1970: William Jay Smith
- 1970–1971: William Stafford
- 1971–1973: Josephine Jacobsen
- 1973–1974: Daniel Hoffman
- 1974–1976: Stanley Kunitz
- 1976–1978: Robert Hayden
- 1978–1980: William Meredith
- 1981–1982: Maxine Kumin
- 1982–1984: Anthony Hecht
- 1984–1985: Reed Whittemore
- 1984–1985: Robert Fitzgerald
- 1985–1986: Gwendolyn Brooksová
- 1986–1987: Robert Penn Warren
- 1987–1988: Richard Wilbur
- 1988–1990: Howard Nemerov
- 1990–1991: Mark Strand
- 1991–1992: Josif Brodskij
- 1992–1993: Mona Van Duyn
- 1993–1995: Rita Dove
- 1995–1997: Robert Hass
- 1997–2000: Robert Pinsky
- 2000–2001: Stanley Kunitz
- 2001–2003: Billy Collins
- 2003–2004: Louise Glück
- 2004–2006: Ted Kooser
- 2006–2007: Donald Hall
- 2007–2008: Charles Simic
- 2008–2010: Kay Ryan
- 2010–2011: W. S. Merwin
- 2011–2012: Philip Levine
- 2012–2014: Natasha Trethewey
- 2014–2015: Charles Wright
- od 2015: Juan Felipe Herrera
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.internetculturale.it [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-24.
- ↑ http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.c/c262745.htm
- ↑ http://www.theguardian.com/books/2009/mar/21/andrew-motion-poet-laureate
- ↑ http://criadera.com/in-vino-veritas-sherry-and-the-poets-laureate/
- ↑ https://www.loc.gov/poetry/about_laureate.html
- ↑ http://www.poetryfoundation.org/resources/poet-laureate/
- ↑ Archivovaná kopie. www.dichterdesvaderlands.nl [online]. [cit. 2016-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-22.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poeta laureatus na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Poëta laureatus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
