Pohlavní znaky
Pohlavní znaky jsou souhrn znaků, které odlišují jedince podle pohlaví a umožňují jeho určení. Tyto anatomické a fyziologické znaky dělíme na primární přímo spojené s rozmnožovacími orgány a sekundární. Lze se setkat i s termínem terciární (např. odlišnosti uspořádání mozku) a kvartérní (psychické)[1].
Pohlavními znaky jsou jak specifické orgány (dělí se na zevní, přímo viditelné, a vnitřní), tak specifické tvarové i funkční charakteristiky těla i orgánů, případně charakteristiky projevů, včetně sexuální orientace. Na základě výskytu těchto znaků lze s vysokou pravděpodobností u jedince (za běžných podmínek) určit jeho příslušnost k danému pohlaví, zpravidla samčí či samičí.
Primární pohlavní znaky
Primární pohlavní znaky jsou tělesné struktury a orgány přímo spjaté s pohlavním rozmnožováním.[2] U člověka a většiny pohlavních živočichů se primární pohlavní znaky v nedovyvinuté podobě utvářejí před narozením (porodem a teprve později nabývají rozmnožovací funkčnosti, zatímco sekundární pohlavní znaky se u člověka zpravidla zřetelně rozvíjejí až postupně po narození, zejména v období dospívání.
Mužské genitálie
- zevní[3]
- vnitřní[3]
- varlata
- prostata
- semenný váček
- nadvarle
- chámovod
- topořivé těleso (bulbus vestibuli)
- část mužské močové trubice
Ženské genitálie
Sekundární pohlavní znaky
Sekundární pohlavní znaky se, na rozdíl od primárních pohlavních znaků, vytvářejí v průběhu dospívání, u lidí tedy v období puberty. Výrazná odlišnost samce a samice se nazývá pohlavní dimorfismus.
Rozlišení pohlaví
Některé organismy nemají rozlišená pohlaví a rozmnožují se pouze nepohlavně. Organismy, které mají pohlaví striktně oddělená, se nazývají gonochoristé.[4] V některých případech lze u jednoho jedince nalézt vícero různých genitálií (ploštěnci, kroužkovci), ten je pak označován za hermafrodita a je schopen při pohlavním rozmnožování zastávat obě role, nicméně dále platí předpoklad o účasti vícero jedinců při pohlavním aktu, byť je zřídka možné samooplození (tasemnice). Vyšší organismy včetně lidí patří mezi gonochoristy, přesto i zde je možný občasný "hermafroditismus", coby intersexuální malformace daná obojetností genitálu a gonád. Určení jedince závisí na převažujícím vzhledu genitálu[5]. V případě pseudohermafrodismu (p. maskulinus, p.femininus) jde o vývojovou poruchu, kdy pohlaví určené na základě genitálu se liší od pohlaví určeného na základě chromozomální výbavy resp. pohlaví gonadální, což znemožňuje další reprodukci.
U člověka se tradičně určuje pohlaví podle genitálií, intersexualita, tedy nevyhraněnost primárních znaků (hermafroditismus či bezpohlavnost), je poměrně vzácná a je považována za vývojovou poruchu. Pokud se druhotné pohlavní znaky blíží opačnému pohlaví, než jakému odpovídají genitálie, ve většině moderních kultur to na určení pohlaví nemá vliv, ale může to jedince stigmatizovat a ovlivňovat jeho sociální status, častěji k horšímu. Pokud však psychické pohlaví neodpovídá primárním pohlavním znakům a jím určené tělesné pohlaví je egodystonní, označuje se takový stav za transsexualitu a některé moderní společnosti přiznávají takovým jedincům právo na pohlavní identitu odpovídající psychickému pohlaví a na lékařskou úpravu tělesných pohlavních znaků. Rovněž v některých předmoderních kulturách nebyla u mezních a smíšených případů pohlavní identita určována vždy striktně podle genitálií.
Změna pohlaví
Pohlaví je u lidí předurčeno geneticky, samci mají chromozomální výbavu XY, ženy pak XX. Nicméně v případě odlišné funkce genů SRY resp. RSPO1 během vývoje plodu je aktivována kaskáda, která vede k přeměně XX ženy na XX jedince se všemi pohlavními znaky může[6]. Po hormonální terapii a chirurgickém zásahu lze u lidí změnit primární a sekundární pohlavní znaky i v dospělosti.
U ryb je možná změna pohlaví při styku jedinců s tzv. endokrinním disruptorem, což je např. i lidská hormonální antikoncepce, ale v takovém případě je sexuální funkce ohrožena[7]. U některých druhů je pohlaví určeno až epigeneticky (tj. tvorba pohlavních gamet je dána vlivem vnějších podmínek[8]), a tak je samovolná změna pohlaví s možností pokračovaní v rozmnožování poměrně častá u nižších vodních druhů s primitivním reprodukčním systémem[9] tzv. reverze pohlaví v ontogenezi[10].
Odkazy
Reference
- ↑ Oralkova disertační práce
- ↑ reference.com primary sex characteristic
- ↑ a b c d Seichert, V: Močopohlavní ústrojí, in: Petrovický, P. et al.: Systematická, topografická a klinická anatomie VI.. Vydavatelství Karolinum, Praha 1995. ISBN 80-7184-108-0 ISBN 80-7184-114-5.
- ↑ MILADA BOCÁKOVÁ OBECNÁ ZOOLOGIE 3.8. Soustava rozmnožovací. www.upol.cz [online]. [cit. 2008-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-02.
- ↑ Taťána Hanáková, gynekologická ordinace: Geneticky podmíněné vývojové vady rodidel. www.hanakova-gynekologie.wz.cz [online]. [cit. 2008-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24.
- ↑ Osel.cz: Přepínač, který udělá z holky kluka
- ↑ Osel.cz Antikoncepce může vyhubit ryby
- ↑ Obecná zoologie II. biology.ujep.cz [online]. [cit. 2008-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-06.
- ↑ Změny pohlaví u zvířat Tiscali/ČTK/jl 30. 10. 2003. www.tiscali.cz [online]. [cit. 2008-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-28.
- ↑ zsf.jcu.cz: Dědičnost pohlaví[nedostupný zdroj]
Související články
Média použitá na této stránce
External genital organs of female. The labia minora have been drawn apart.
Detail from Pioneer 11 plaque, showing a man and a woman. Note that this version is not redundant to the SVG version, because the SVG is not identical, and the bitmap version is the original.
