Polednická hornatina

Polednická hornatina
Nejvyšší bod885,9 m n. m. (Olivetská hora)
Rozloha56,13 km²

Nadřazená jednotkaJizerská hornatina
Podřazené
jednotky
Kristiánovská hornatina
Olivetská hornatina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyžula
granodiorit
PovodíLužická Nisa
Jizera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polednická hornatina je geomorfologický okrsek nacházející se ve středních a jihozápadních partiích Jizerské hornatiny na severu České republiky. Rozkládá se na ploše o výměře 56,13 km². Tvoří ji výrazně porfyrická žulagranodiorit krkonošsko-jizerského masivu. Je součástí hlavního evropského rozvodí mezi Lužickou Nisou (Baltské moře) a Jizerou (Severní moře). K význanmným vrcholům patří Olivetská hora (885,9 m n. m.), Brdo (875,5 m n. m.), Poledník (863,7 m n. m.) a Nekras (858,7 m n. m.).[1]

Její kryt tvoří převážně lesy. Severní části předně bučiny, suťové a smíšené lesybukem, smrkem, jedlí, klenem a jilmem. Ve středních částech zbytky smrčin a mladé smrčiny. Jihovýchodní část je tvořena především smrčinami s příměsemi buku nebo modřínu. Na jihu jsou i místa bez lesů, kde se nachází louky a zahrady.[1]

Na území hornatiny se nacházejí také dvě vodní nádrže, a sice Bedřichov a Josefův Důl. Ochrana přírody je zajištěna chráněnou krajinnou oblastí Jizerské hory, dále národní přírodní rezervací Jizerskohorské bučiny, přírodními rezervacemi Klikvová louka a Nová louka.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Polednická hornatina, s. 354. 

Literatura

  • DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Polednická hornatina, s. 354. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“