Polednická hornatina
Polednická hornatina | |
Nejvyšší bod | 885,9 m n. m. (Olivetská hora) |
---|---|
Rozloha | 56,13 km² |
Nadřazená jednotka | Jizerská hornatina |
Podřazené jednotky | Kristiánovská hornatina Olivetská hornatina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Horniny | žula granodiorit |
Povodí | Lužická Nisa Jizera |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Polednická hornatina je geomorfologický okrsek nacházející se ve středních a jihozápadních partiích Jizerské hornatiny na severu České republiky. Rozkládá se na ploše o výměře 56,13 km². Tvoří ji výrazně porfyrická žula až granodiorit krkonošsko-jizerského masivu. Je součástí hlavního evropského rozvodí mezi Lužickou Nisou (Baltské moře) a Jizerou (Severní moře). K význanmným vrcholům patří Olivetská hora (885,9 m n. m.), Brdo (875,5 m n. m.), Poledník (863,7 m n. m.) a Nekras (858,7 m n. m.).[1]
Její kryt tvoří převážně lesy. Severní části předně bučiny, suťové a smíšené lesy s bukem, smrkem, jedlí, klenem a jilmem. Ve středních částech zbytky smrčin a mladé smrčiny. Jihovýchodní část je tvořena především smrčinami s příměsemi buku nebo modřínu. Na jihu jsou i místa bez lesů, kde se nachází louky a zahrady.[1]
Na území hornatiny se nacházejí také dvě vodní nádrže, a sice Bedřichov a Josefův Důl. Ochrana přírody je zajištěna chráněnou krajinnou oblastí Jizerské hory, dále národní přírodní rezervací Jizerskohorské bučiny, přírodními rezervacemi Klikvová louka a Nová louka.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Polednická hornatina, s. 354.
Literatura
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Polednická hornatina, s. 354.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“