Polerady (okres Most)
Polerady | |
---|---|
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Most |
Obec s rozšířenou působností | Most (správní obvod) |
Okres | Most |
Kraj | Ústecký |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°26′40″ s. š., 13°39′10″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 227 (2023)[1] |
Rozloha | 7,08 km²[2] |
Katastrální území | Polerady |
Nadmořská výška | 218 m n. m. |
PSČ | 434 01 |
Počet domů | 86 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Polerady 113 434 01 Most 1 oupolerady@volny.cz |
Starosta | Petr Mayer |
Oficiální web: www | |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Polerady | |
Další údaje | |
Kód obce | 567353 |
Kód části obce | 125229 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Polerady (německy Polerad) jsou obec v okrese Most v Ústeckém kraji, zhruba šest kilometrů jižně od města Mostu v nadmořské výšce 218 metrů. Žije v nich 227[1] obyvatel. Obcí prochází silnice II/255 a protéká jí říčka Srpina.
Název
Název vesnice je odvozen ze spojení ves lidí, kteří máji rádi pole. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Polurad (1250, 1254), Polirad (1381), in Poleradiech (1393), Polihrad (1404, 1425), Polerady (1454), in Poliradech (1455), Polirat (1455), v Poliradech (1495), nad Polerady (1540), k Poleraduom (1544), Pellehrad (1654) a Pollehrad (1787).[4]
Historie
První písemná zmínka o vesnici obsahuje listina z roku 1250, ve které král Václav I. daroval oseckému klášteru část vsi. Druhá část vsi byla v majetku drobné šlechty. V roce 1381 je majitelkou zmiňována Anna z Polerad. Kolem roku 1393 zdědil část obce Petr ze Slavětína. Po jeho smrti roku 1404 o dědictví vedl spor Jan Kacovec z Vlkanic a král Václav IV. V polovině 15. století patřily Polerady městu Žatec, které je roku 1454 prodalo královské komoře. Královská komora Polerady darovala rodu Vřesovců a od nich se ves roku 1540 dostala do majetku Bartoloměje z Velebudic. Od roku 1637 vlastnil Polerady jako součást panství Postoloprty hrabě Václav Michna z Vacínova. V roce 1669 získali panství hrabata ze Sinzendorfu, kteří je v roce 1692 prodali Ferdinandovi Schwarzenbergovi a tomuto rodu patřila ves až do roku 1848. Po roce 1850 byly Polerady osadou Židovic. V roce 1890 se Polerady osamostatnily. V roce 1927 zde byla otevřena česká škola.
Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím, např. pěstováním chmele. V roce 1719 bylo severně od Polerad objeveno hnědé uhlí. Těžba se rozšířila po roce 1770. V průběhu 19. století se v okolí Polerad nacházelo zhruba osm menších dolů. Nejvýznamnějším byla šachta Moravia, která byla v roce 1942 připojena k šachtě Mariana ve Skyřicích. Jihozápadně od Polerad stála rovněž cihelna.
Na počátku devadesátých let 20. století bylo opraveno veřejné osvětlení. V roce 1995 bylo v čp. 14 (bývalá budova statku) zřízeno deset bytových jednotek. Jižně od obce se nachází průmyslový areál na výrobu betonových výrobků (firma BEST).
Přírodní poměry
U Polerad se nachází drobná seperátní hnědouhelná pánev, jejíž část vystupuje podél železniční vlečky k počeradské elektrárně na povrch. Vyvinula se v ní jediná sloj, členěná proplástky uhelných jílů do množství poloh. Mocnost sloje je menší v západní části pánve. Sloj vychází na povrch v 200 metrů dlouhém erozním odkryvu, na jehož severozápadním konci sloj nasedá na kaolinizované tufitické jíly až jílovce. Ve východní části pánve se uhlí těžilo v dole Moravia.[5]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 526 obyvatel (z toho 265 mužů), z nichž bylo 78 Čechoslováků, 444 Němců a čtyři cizinci. Kromě osmi evangelíků a 28 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 628 obyvatel: 141 Čechoslováků, 481 Němců a šest cizinců. Převažovala římskokatolická většina, kromě které ve vsi žilo pět evangelíků, čtyři členové církve československé, tři příslušníci nezjišťovaných církví a osmnáct lidí bez vyznání.[7]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 308 | 347 | 364 | 452 | 483 | 526 | 628 | 356 | 333 | 274 | 207 | 150 | 215 | 220 |
Domy | 46 | 46 | 53 | 57 | 71 | 73 | 104 | 96 | 77 | 72 | 73 | 68 | 76 | 76 |
Obecní symboly
Polerady získaly právo užívat obecní znak a vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 83 ze dne 5. dubna 2001.[10]
Znak
Dělený štít, v horním, sedmkrát modro-stříbrně polceném poli zkřížená černá hornická kladívka, v dolním zeleném poli chmelový list se dvěma větévkami, každá se třemi šišticemi, vše zlaté.
Vlajka
List tvoří v horní polovině osm svislých, střídavě modrých a bílých pruhů, uprostřed se zkříženými černými hornickými kladívky. Dolní polovinu listu tvoří zelený vodorovný pruh s chmelovým listem se dvěma větévkami, každá se třemi šišticemi, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Osobnosti
V Poleradech se v učitelské rodině narodil podnikatel a politik Josef Wohanka (1842–1931).[11]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Polerady, s. 332, 425.
- ↑ GODÁNY, Josef. Polerady [online]. Česká geologická služba, 1998 [cit. 2023-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 219.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 225.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 408, 409.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 311.
- ↑ Obecní znak a vlajka
- ↑ Obec Polerady. Na bývalé trati [online]. Obecní úřad Polerady [cit. 2020-10-12]. Dostupné online.
Literatura
- ROSENKRANZ, Ervín. Polerad. 750 let. 1250–2000. Polerady: Obecní úřad, 2000. 46 s.
Související články
- Mastný Dvůr – samota v katastru obce, zlikvidovaná při výstavbě elektrárny Počerady
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Polerady na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Polerady (2) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Polerady v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Viadukt a obnovená studánka u obce Polerady Archivováno 3. 7. 2011 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Znak obce Polerady, okres Most.
Poloha obce Polerady v rámci okresu Most a správního obvodu obce s rozšířenou působností Most.
Vlajka obce Polerady, okres Most.
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Polerady – pískovna u východní hranice katastrálního území