Polička

Polička
Městské hradby a věž kostela
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Polička
Obec s rozšířenou působností	Polička (správní obvod)
Okres	Svitavy
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°42′53″ s. š., 16°15′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	8 939 (2024)[1]
Rozloha	33,12 km²[2]
Nadmořská výška	555 m n. m.
PSČ	572 01
Počet domů	1 971 (2021)[3]
Počet částí obce	6
Počet k. ú.	4
Počet ZSJ	13
Kontakt
Adresa městského úřadu	Palackého nám. 160 Polička-Město 572 01 Polička urad@policka.org
Starosta	Jaroslav Martinů (ODS)
Oficiální web: www.policka.org
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Polička
Další údaje
Kód obce	578576
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polička (německy Politschka, Politz (1265), Politz am Weissbach) je město, které se nachází v okrese Svitavy ve východní části Čech, v blízkosti zemské hranice s Moravou, v kotlině při Bílém potoku, asi 17 km západně od Svitav. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Žije zde přibližně 8 900^[1] obyvatel.

Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf/Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Ve městě se původně nacházel hrad, který zanikl zřejmě v husitských válkách.^[4] Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a 4 městské brány dřevěná.

V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.

Krizovým byl pro Poličku rok 1421. V něm nejprve město otevřelo bránu Janu Žižkovi, ale posléze bylo vypleněno vojskem Zikmunda Lucemburského. V husitských válkách posléze patřila do umírněného pražského městského svazu. Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem.

Polička se těšila přízni králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Poličce jich tehdy bylo 200. Do města po celé 16. století pronikala renesance, která se projevila např. v kostele sv. Michala. Jeho stavbu řídil od roku 1576 stavitel italského původu Ambrož Vlach. Vnějšek kostela byl sice gotizující, ale vnitřek již plně renesanční. Zároveň s kostelem byla na hřbitově vystavěna též hranolová zvonice.

V roce 1613 Poličku zasáhl ničivý požár, který nepostihl pouze gotickou radnici a jihozápadní část města. Po českém stavovském povstání byly městu po roce 1620 znovu odňata privilegia a statky. V dalších letech ho neblaze poznamenala třicetiletá válka, během níž se v něm několikrát objevily švédská i císařská armáda. V roce 1654 bylo v Poličce napočítáno 90 obyvatel, což byla zhruba devítina počtu z před sedmdesáti let.

Rozkvět města nastal v 18. století s jeho barokní přestavbou. Na náměstí byl umístěn 22 m vysoký morový sloup jako dík za ochranu před morem, který se městu vyhnul v roce 1713. Vytvořen byl v letech 1727 až 1731 nejspíše podle návrhu architekta F. M. Kaňky. Sochy byly tvorbou J. F. Pacáka, jehož díla ozdobila i kašnu a zbytek náměstí. Jeho syn František Pacák vytvořil pro kostel 14 zastavení křížové cesty v podobě figur v životní velikosti. Architekt Kaňka se zřejmě podílel také na návrhu nové radnice, která byla postavena v letech 1739 až 1744 po zboření té původní. Součástí radnice se stala též kaple sv. Františka Xaverského vyzdobená v roce 1751. Na hřbitově přibyla kostnice.

Barokní podoba Poličce vydržela do roku 1845, v němž zůstala po dalším požáru ve městě necelá 2 % kamenných domů. Stržen byl v důsledku požáru také kostel sv. Jakuba. O jeho novogotickou podobu se zasloužili pardubický inženýr Antonín Vach a stavitel František Schmoranz z Chrudimi. Výstavba kostela trvala 12 let a vysvěcen byl v roce 1865. Požár výrazně zbrzdil vývoj města po průmyslové stránce. Díky tomu ale zůstaly do značné míry zachované 1220 m dlouhé městské hradby, i když již v první polovině 19. století byly zbořeny všechny 4 brány.

Polička procházela ve druhé polovině 19. století především kulturním rozvojem. Fungovala zde slovanská veřejná čítárna, založeny byly zpěvácký spolek Kollár (1861) a spolek divadelních ochotníků Tyl (1869). Od roku 1870 zde působila tělovýchovná jednota Sokol. O deset let později byl ustaven Musejní spolek Palacký, který dal sbírkový základ Městskému muzeu a galerii. V roce 1890 se ve světničce pověžného (strážce proti ohni ve dne i v noci) v kostele sv. Jakuba narodil později světově proslulý hudební skladatel Bohuslav Martinů, který ve městě dlouho žil a rád se sem vracel. Po určitých peripetiích zde byl i pohřben. V roce 1896, přesněji 15. září, přijel do Poličky první vlak ze Svitav, čímž byl započat průmyslový rozmach města. O rok později železnice spojila Poličku i s krajem na západ položeným: 6. října 1897 byla zahájena doprava na místní dráze Polička - Skuteč (dnes Žďárec u Skutče).

Dvacáté století začalo otevřením učitelského ústavu, který se později proměnil v gymnázium. V roce 1910 byla postavena sokolovna. Za první republiky se město dočkalo dalších škol a nové divadelní budovy (Tylův dům – 1929). V roce 1936 probíhala stavba evangelického kostela. Po mnichovské dohodě byla Polička 10. října 1938 neoprávněně na 6 týdnů zabrána Německem.

Stalo se tak navzdory faktu, že se v ní pouze asi 2,5 % obyvatel hlásilo k německé národnosti. Okolní německé obce však v Říši zůstaly, a tak město během války leželo přímo na hranici s Říšskou župou Sudety. Druhá světová válka pro město skončila 9. května 1945 příchodem Rudé armády a 1. československého armádního sboru. V dalších letech se Polička rozrostla o panelová sídliště a rozvinul se zde průmysl.

Každoročně na podzim se v Poličce od roku 2001 koná mezinárodní soutěž ve sportovním rybolovu Poličský candát. V Poličce vyrostly během posledních let čtyři supermarkety – Penny Market (ul. Hegerova), Plus Discount (nyní Penny Market - ul. Tyršova), Tesco (ul. Hegerova), Lidl (ul. Hegerova) a Billa (ul. Starohradská). 23. února 2017 nastal výbuch Poličských strojíren.

• Městské hradby
• Kostel sv. Jakuba (národní kulturní památka)
• Špitál u kostela svatého Jakuba
• Hřbitovní kostel sv. Michala
• Morový sloup
• Měšťanský pivovar Polička
• Rodný dům těsnopisce Hynka Jakuba Hegera s pamětní deskou
• Radnice (národní kulturní památka) – v jádře gotická radnice postavená asi z poloviny 14. století, dnešní budova je barokní z let 1739–1744, pravděpodobně od Františka Maxmiliána Kaňky^[5]
• Soubory rondokubistických činžovních domů

• Rodná světnička ve věži kostela sv. Jakuba a pamětní deska tamtéž
• Hrob Bohuslava Martinů a jeho ženy
• Centrum Bohuslava Martinů (dříve Památník Bohuslava Martinů)
• Třída Bohuslava Martinů v CBM
• Hudební a přednáškový sál v CBM
• Socha B. Martinů (od Milana Knoblocha z roku 1990 v parku)
• Dům rodiny Martinů v ulici Svépomoc
• Základní umělecká škola Bohuslava Martinů v Poličce
• Ocelový nýtovaný most

• Polička-Město
• Horní Předměstí
• Dolní Předměstí
• Lezník
• Modřec
• Střítež

• Bohumil Eiselt - český lékař, 1. český učitel lékařské fakulty v Praze
• Bohuslav Martinů – hudební skladatel
• Josef Václav Justin Michl – český národní buditel, katolický kněz, středoškolský profesor a spisovatel
• Jiří František Pacák – sochař
• Teréza Nováková – spisovatelka
• Miloslav Bureš – spisovatel
• Josef František Doubek – podnikatel, purkmistr
• Jan Vladislav – básník a překladatel
• Martin Doktor – sportovec (rychlostní kanoistika)
• Libor Grubhoffer – rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
• Jakub Skalník – velvyslanec ČR v Bosně a Hercegovině
• Vojtěch Eduard Šaff — sochař
• Miroslav Kosek – velvyslanec ČR v Lotyšsku
• Zdeněk Altner – advokát (místo posledního odpočinku na centrálním hřbitově)
• Otokar Aleš Kukla – český historik umění a publicista
• Zbyšek Sion – významný český malíř
• Václav Holý – odbojář, poličský rodák
• Vladimír Škacha – československý voják a příslušník výsadku Silver B
• Patrik Hlavsa – básník
• František Picko – učitel a hudebník, jeden ze zakladatelů poličského pěveckého spolku „Kollár“
• Vilém Sallač – vysokoškolský a středoškolský pedagog a lesnický odborník
• Emanuel Bořivoj Kašparides - český malíř samouk, poličský rodák.
• František Procházka (hasič) (1887–1945) – hasič a učitel, člen odboje za druhé světové války

Městskou autobusovou dopravu v Poličce zajišťují 3 linky.

Poličkou prochází regionální železniční trať Svitavy – Žďárec u Skutče na které leží stejnojmenná stanice, silnice I/34, silnice II/353, silnice II/360 a silnice II/362.

• Westerweld Nizozemsko
• Ebes Maďarsko
• Hohenems Rakousko
• Meilen Švýcarsko

Polička je členem Walled towns friendship circle (Kruh přátel hrazených měst).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polička na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Polička v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Polička v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Fotogalerie především z městských hradeb Archivováno 20. 7. 2014 na Wayback Machine.
• Památkový katalog - Ocelový most