Polikarpov R-Z

Polikarpov R-Z
Polikarpov R-Z
Určení	lehký bombardovací a průzkumný letoun
Výrobce	Závod č. 1 státního leteckého průmyslu SSSR
Šéfkonstruktér	Nikolaj Nikolajevič Polikarpov[1]
První let	červenec 1935
Vyřazeno	1944
Uživatel	Sovětské letectvo Aeroflot, Letectvo Španělské republiky, Aviación Nacional
Výroba	1935-1937
Vyrobeno kusů	1031
Vyvinuto z typu	Polikarpov R-5
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polikarpov R-Z byl dvoumístný víceúčelový jednomotorový dvouplošník s pevným podvozkem sovětské výroby.

Vývoj

V roce 1935 navrhl ředitel závodu č. 1 sovětského leteckého průmyslu Alexandr Michajlovič Bělenkov společně s hlavním inženýrem J. P. Šekulovem zásadní vylepšení vyráběného letounu Polikarpov R-5. Vlastní konstrukční úpravy pak řídili konstruktéři Dmitrij Sergejevič Markov a A. A. Skarbov.^[1]

Základní konstrukce zůstala nezměněna, avšak dřevěná kostra nového letounu R-Z byla odlehčena. Inovací byl také podstatně výkonnější kapalinou chlazený přeplňovaný vidlicový dvanáctiválcový motor Mikulin AM-34N o vzletovém výkonu 603 kW, který obdržel dokonalejší kapotáž. Vrtule byla dvoulistá, kovová, stavitelná na zemi. Prostor osádky byl oproti předchůdci R-5 plně krytý. Polikarpov R-Z měl i menší podvozková kola opatřená kryty převzatými od typu R-5SSS. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm, pumovou pak až 500 kg při přetížení.^[1] V bitevní úpravě mohl R-Z nosit pod spodním křídlem pouzdra se čtveřicí pevných kulometů ŠKAS.^[2]

Sériová výroba byla zahájena v roce 1935, zastavena byla na jaře 1937,^[1] kdy již vojenské letectvo požadovalo pouze jednoplošníky.

Nasazení

R-5 v civilní úpravě byly zařazeny do flotily Aeroflotu, kde nesly označení P-Zet. V rámci pomoci španělské republikánské vládě byla řada vojenských strojů R-Z dodána tamnímu letectvu. Nasazen byl také v bitvě u řeky Chalchyn a v zimní válce s Finskem. Sovětské letectvo pak R-Z používalo vedle R-5 do roku 1944.^[1]

Jeden exemplář R-Z byl na přání pilota V. V. Ševčenka upraven konstruktérem V. V. Nikitinem na jednomístný rekordní letoun R-ZR. Stroj dostal třetí lakovanou vrstvu, která byla dokonale vyleštěna a další aerodynamická vylepšení. 7. května 1937 s ním Ševčenko vystoupal do hladiny 10 380 m a následující den svůj výkon zlepšil na 11 100 m.^[1]

Specifikace

Údaje dle^[1]

Technické údaje

• Osádka:
• Rozpětí: 15,50 m
• Délka: 9,72 m
• Výška: 3,73 m
• Nosná plocha: 42,52 m²
• Plošné zatížení: 74,083 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2007 kg
• Vzletová hmotnost: 3150 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 3500 kg
• Pohonná jednotka:

Výkony

• Maximální rychlost u země: 276 km/h
• Maximální rychlost v 3500 m: 316 km/h
• Cestovní rychlost: 228 km/h
• Výstup na 3000 m: 6,6 min
• Dostup: 8700 m
• Dolet: 1000 km

Odkazy

Reference

Literatura

• NĚMEČEK, Václav. Polikarpov R-Z. Letectví a kosmonautika. Duben 1984, roč. LX, čís. 9, s. 29. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polikarpov R-Z na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kamufláže letounu Polikarpov R-Z Archivováno 22. 1. 2017 na Wayback Machine.