Polikarpov VIT-2

Polikarpov VIT-2
VIT-2
Určení	bitevní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Státní letecký průmysl SSSR
Šéfkonstruktér	Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
První let	11. května 1938[1]
Uživatel	SSSR
Vyrobeno kusů	1
Vyvinuto z typu	Polikarpov VIT-1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polikarpov VIT-2 (Vozdušnyj Istrebiťeľ Tankov- Vzdušný stíhač tanků) byl dvoumotorový třímístný prototyp celokovového sovětského bitevního letounu se zatahovacím podvozkem, který měl sloužit za druhé světové války k ničení nepřátelských tanků.

Počátkem roku 1937 byl v OKB (Zkušební konstrukční kancelář) Polikarpova zkonstruován těžký stíhací letoun MPI-1 (Mnogomestnyj Pušečnyj Istrebitěl-Vícemístný kanónový stíhací stroj) poháněný dvěma motory Klimov M-103.

Na základě rozhodnutí společné komise GUAP (Hlavní správa leteckého průmyslu) a NII VVS (Vědeckovýzkumný ústav VVS) bylo rozhodnuto přepracovat tento stroj na typ VIT-1, který poprvé vzlétl 31. října 1937. Jeho dalším vývojem vznikl typ VIT-2 s dvojicí kapalinou chlazených pohonných jednotek Klimov M-105 roztáčejících trojlisté kovové nastavitelné vrtule VIŠ-2e (později VIŠ-61). První zkušební let se uskutečnil 11. května 1938. Do roku 1939 stroj intenzivně testovali piloti Valerij Čkalov († 15. 12. 1938) a Kudrin. VIT-2 měl dobré letové charakteristiky a výkony. Doba zatáčky v horizontu 360° byla 24 s, byl schopen létat pouze s jedním pracujícím motorem a při bojové zatáčce nabíral výšku 650-800 m, což byl lepší parametr než u typů Polikarpov I-16 a Messerschmitt Bf-109B testovaných v NII VVS v roce 1938. Čkalov s tímto letounem na základě vlastní iniciativy prováděl bojové obraty i leteckou akrobacii a hodnotil stroj jako vhodný pro středně kvalifikovaného pilota.

Dne 28. března 1939 bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby v závodě č. 124 (později č. 22 v Moskvě), v červnu 1939 byl tento příkaz zrušen a Polikarpovovi bylo nařízeno přepracovat VIT-2 na SPB (Skorostnoj Pikirujuščij Bombardirovčik-Rychlý střemhlavý bombardér). Konstruktér byl nucen se podřídit, souběžně s tím však na základě SPB projektoval těžký stíhač MPI-3. Letoun byl podobný výchozímu VIT-2, technologie jeho stavby však byla jiná především v souvislosti s licenční stavbou amerického dopravního typu Douglas DC-3.

Údaje dle^[2]

• Posádka: 3 (pilot, navigátor/bombometčík, radista/střelec)
• Délka: 12,25 m
• Rozpětí: 16,5 m
• Výška: 3,4 m
• Nosná plocha: 40,76 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 4 032 kg
• Vzletová hmotnost: 6 302 kg
• Pohonná jednotka: 2 x dvanáctiválcový vidlicový motor Klimov M-105
• Výkon pohonné jednotky: 1 050 hp (780 kW)

• Max. rychlost na úrovni mořské hladiny: 486 km/hod
• Max. rychlost ve výšce 4500 m: 513 km/hod
• Výstup do 5000 m: 6,8 min.
• Maximální dostup: 8 200 m
• Dolet: 800 km (vypočítaný)
• Vzlet na dráze: 450 m (22 s)
• Dojezd po přistání: 400 m

• 2 × kanón ŠVAK ráže 20 mm v křídle
• 2 × pohyblivý kanón ŠVAK ráže 20 mm (1 v prosklené přídi, 1 v hřbetní otočné věži)
• 2 × kanón Š-37 ráže 37 mm v křídle
• 2 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm pro obranu spodní polosféry
• 600–1 000 kg pum

• GORDON, Yefim; KHAZANOV, Dmitri; MEDVED, Alexander, 1999. Soviet Combat Aircraft of the Second World War: Volume II – Twin-Engined Fighters, Attack Aircraft and Bombers. 1. vyd. Earl Shilton (Leicester), England: Midland Publishing. 176 s. ISBN 1-85780-084-2. (anglicky) 

• ŠEDIVÝ, Miloš; DYMIČ, Valerij. Triumf a tragédie. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, květen 2001. ISBN 80-85280-70-1. S. 189. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polikarpov VIT-2 na Wikimedia Commons
• Polikarpov VIT-2 (Válka)
• Polikarpov VIT-2 (Ruslet)