Politických vězňů (Praha)
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled od Olivovy ulice ke Státní opeře | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Čtvrť | Nové Město | ||
| Poloha | 50°4′56,02″ s. š., 14°25′48,73″ v. d. | ||
| Začíná na | Jindřišská | ||
| Končí na | Wilsonova | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | politický vězeň | ||
| Další údaje | |||
| Délka | asi 450 m | ||
| PSČ | 110 00 | ||
| Kód ulice | 466115 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Ulice Politických vězňů na Novém Městě v Praze začíná v Jindřišské ulici (jako pokračování Panské ulice), zleva do ní ústí ulice Olivova, potom křižuje Opletalovu a Washingtonovu a končí u Pražské magistrály, která má v těchto místech název Wilsonova ulice, proti budově Státní opery.
Historie a názvy
Původní název ulice po založení Nového Města byl Angelova. Angelo z Florencie, jeden z nejznámějších lékárníků středověké Prahy, byl osobním lékárníkem Karla IV. Lékárnu měl na Malém náměstí a pro své léky využíval převážně byliny z vlastní zahrady, pro kterou mu Karel IV. přidělil pozemek o rozloze zhruba jednoho hektaru v místech nynější hlavní pošty; říkalo se jí podle zakladatele Andělská zahrada (Hortus Angelicus). Údajně v ní byly také vodní nádrže, sedátka i klece s ptáky. Karel IV. prý v zahradě rád pobýval a během svého pobytu v Praze v roce 1354 ji navštívil také básník Francesco Petrarca.[1]
Od roku 1757 až do roku 1946 se ulice jmenovala Bredovská podle hrabat z Bredova; hrabě Josef Breda, královský hejtman Starého Města, tu vlastnil dům. Ten byl z rozhodnutí císařovny Marie Terezie v roce 1780 přeměněn na sirotčinec, po novorenesanční přestavbě v letech 1870–1872 nese po tehdejším majiteli název Schebkův palác.
Ulice původně směřovala na jihovýchod k městským hradbám, na jejichž místě byly po roce 1875 vybudovány dnešní Vrchlického sady.
V roce 1946 dostala ulice název Politických vězňů, který připomíná politické vězně vyslýchané a mučené gestapem v období německé okupace v takzvané "Pečkárně", bývalém Petschkově paláci.
Významné budovy a místa
- na nároží ulic Jindřišská a Politických vězňů se nachází objekt pražské Hlavní pošty, původně novorenesanční budova postavená v letech 1871–1874 (architekt Antonín Brandner) a následně rozšiřovaná. Hlavní průčelí je v Jindřišské, v bočním traktu (Politických vězňů 909/4) sídlí ředitelství České pošty
- Palác Ringhoffer (Politických vězňů 1511/5), novorenesanční budova z roku 1871, sídlo Františka Ringhoffera a nájemní dům, upravený po roce 1914 secesní přestavbou architekta Františka Kavalíra na reprezentativní bankovní sídlo
- Schebkův palác, zvaný i Andělský dům (Politických vězňů 936/7), novorenesanční budova z let 1870 až 1873 navržená architektem Vojtěchem Ignácem Ullmannem pro podnikatele a barona Jana Schebka, stavitelem byl František Havel; předchozí stavba se zahradou patřila k Bredovskému dvoru. Sídlí zde Národohospodářský ústav Akademie věd ČR
- budova Ředitelství Buštěhradské dráhy (Politických vězňů 1531/9), novorenesanční stavba vystavěná v letech 1871–1874 jako doplnění sousedního Schebkova paláce (rovněž architekt Vojtěch Ignác Ullmann), od roku 1990 sídlo KSČM
- administrativní budova Vítkovického hutního těžařství (Politických vězňů 1419/11), klasicistní, památkově chráněná (architekt Jan Kotěra),[2] sídlo Svazu strojírenské technologie
- klasicistní měšťanský dům U Rossmüllerů (Politických vězňů 935/13, vchod Olivova 2), tzv. Bredovský dvůr, památkově chráněný (architekt Josef Maličký)[3]
- pamětní deska Tarase Ševčenka[4] – na boční stěně nárožního domu v Opletalově ulici 929/22
- bytový dům Politických vězňů 1597/19, památkově chráněný (architekt Josef Benischek)[5]
- bývalý Bankovní dům Petschek a spol. (Politických vězňů 929/18)[6]
- Petschkův palác (Politických vězňů 931/20), postavený v letech 1923–1929 podle návrhu architekta Maxe Spielmanna, dnes Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
- na nároží ulic Washingtonova a Politických vězňů je tzv. Palác Potomac, rekonstruovaná historická budova (hlavní průčelí je ve Washingtonově, boční Politických vězňů 1599/23)
- Vrchlického sady – jižní cíp parku
Odkazy
Reference
- ↑ DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Zahrada, kterou zakládal Karel IV.. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední budova Vítkovického horního a hutního těžířstva v Praze - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ dům U Rossmüllerů - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní deska Tarase Ševčenka v ulici Politických vězňů v Praze | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ městský dům - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Adresář hl. města Prahy na rok 1936, s. XXXIV
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl I. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1903. Dostupné online. S. 74–77.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 160–161.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Politických vězňů na Wikimedia Commons - Městská část Praha 1: Uličník
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: ŠJů (cs:ŠJů), Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Nové Město. Politických vězňů, pohled od křižovatky s Olivovou ulicí ke Státní opeře.