Pollaufův hostinec

Pollaufův hostinec (nebo též Polaufův hostinec či Polaufovy domy^[2] případně U Polaufa^[2] (německy: Beim Pohlaufen^[2]) taktéž usedlost (statek) Pollauf) je původní (již nepoužívané) označení pro skupinu domů, jenž se nacházely v nejsevernější (a nejvýše položené – v nadmořské výšce kolem 1070 m) části obce Horská Kvilda na Šumavě.^[2] Hlavní dům jakož i ostatní k němu příslušející blízké objekty se nacházely na výrazném návrší nad pravým břehem Hamerského potoka.^[2] Na tomto místě (předpokládaném nejstarším „sídelním jádru“^[3] Horské Kvildy^[2]) se křižovaly středověké dálkové obchodní cesty a tudy vedla i jedna z tras tzv. Zlaté stezky a sice její Kašperskohorská větev (tzv. Kašperskohorská Zlatá stezka) začínající v českém městě Kašperské Hory a končící v německém městě Pasov.^{[3][p 1]}

Historie

Usedlost Pollauf byla založena na rozcestí soumarské cesty z Kašperských Hor do Pasova a ze Sušice do bavorského Grafenau^[5] nejspíše již ve středověku^[5] a náležela městu Kašperské Hory,^[2] které bylo též jejím zřizovatelem.^[5] Město Kašperské Hory propachtovalo usedlost občanu jménem Tobias Müller s tím, že město samo i nadále usedlost vlastnilo a Tobias Müller byl pouze tzv. dědičným pachtýřem, jenž městu platil nájem a plnil i další závazky plynoucí z pachtovní smlouvy.^[5] První historicky doložená zmínka o usedlosti pochází z roku 1680.^[4][3]

Nikoalus Priem

V roce 1680 přešel pacht na svobodné lidi (byli to manželé Nikolaus a Marie Priem),^[5] kteří namísto roboty museli k užitku města Kašperské Hory provozovat hospodskou činnost (měli za povinnost „pocestné zaopatřovat pivem a pálenkou ze svého provozu“^[2]).^[5] Nikolaus Priem platil dvakrát ročně nájem ve výši 1 gulden a 20 krejcarů, mohl pást dobytek v městských lesích a ve svém vlastním lese mohl rubat dřevo pro své potřeby (topení a opravy budov v usedlosti).^{[5][p 2]} Poté, co zaplatil tzv. „ptačí nájem“, mohl ve vyznačeném a dohodnutém revíru lovit zvěř i rybařit.^[5] Z každého uloveného kusu vysoké zvěře musel ale odeslat do Kašperských Hor bezplatně zadní čtvrť.^{[5][p 3]} Nikolaus Priem během svého hospodaření na statku zakoupil nejen kus vysokohorské louky a černého lesa, ale postavil i druhý obytný dům.^[5]

Lukas Priem

V roce 1707 převzal usedlost jeho syn Lukas Priem, když se předtím oženil se Suzanne rozenou Franz z bavorského Regenu.^[5] I on usedlost zvětšil a tak město Kašperské Hory mohlo zvýšit nájemné a posléze přenést na usedlost i funkci „Filiální celnice a cedulového výběrčího místa“. Takto vzniklý celní bod (celnice, ^[2] mýtnice^[3]) platil pro obě obchodní cesty.^[5]

Rod Pollaufů

Od druhé poloviny 18. století prakticky až do roku 1946 zde hospodařil a hostinec provozoval rod Polaufů (Pollaufů, Pohlaufů).^[2]

V roce 1757 na usedlosti hospodařili Adam a Dorothea Pollauf a v roce 1795 převzal koupí (za sumu 2.575 zlatých) usedlost Adamův syn Johann Adam Pollauf.^{[5][p 4]} Od roku 1855 následujících patnáct let na statku hospodařil jeho syn Erhart Pollauf.^[5] Jeho manželka Marie Anna v roce 1873 předala dvůr Mathiasu Pollaufovi.^[5] (Ten se po dvou letech oženil s Veronikou Bauer z dnes již zaniklé české osady Grünberghofu, která do manželství přispěla věnem 1.800 zlatých.^[5])^{[p 5]} Hospodář, jenž přišel na statek po Mathiasu Pollaufovi není znám, ale po něm následujícím hospodářem byl Friedrich Pollauf (padl v první světové válce).^{[5][p 6]} Poslední německý majitel usedlosti se jmenoval Friedrich Pollauf (1914–1950), jenž byl nucen statek opustit v roce 1946 v rámci odsunu německého obyvatelstva z českého pohraničí po druhé světové válce.^[5]

Po druhé světové válce

Po vítězném Únoru 1948 byl objekt znárodněn a Národní pozemkový fond přidělil (20. října 1950) usedlost na Horské Kvildě čp. 18 s asi 16.5 ha pozemků nájemcům Jaroslavu Voldřichovi a Růženě Voldřichové (z Horské Kvildy 13).^[5] Hostinec fungoval až do 50. let 20. století.^{[3][p 7]} Školský referát (na ONV ve Vimperku) nutně potřeboval (pro splnění svých úkolů v pětiletém plánu) budovu usedlosti čp. 18 na Horské Kvildě.^[5] Z tohoto důvodu bylo v roce 1952 přidělení usedlosti a souvisejících pozemků revidováno, pozemky přešly na Československý stát a budova na resort školství,^[5] jenž objekt využíval jako školní zařízení.^{[3][p 8]} Útvar hlavního architekta Prahy převzal budovu v roce 1980 a provedl její přestavbu.^[5] Po sametové revoluci (po roce 1989) přešla budova na Okresní úřad Klatovy, jenž ji následně v dražbě prodal.^[5] Tím se původní Pollaufův hostinec prodejem ocitl v soukromých rukou.^[3] V roce 2004 prošla bývalá Pollaufova hospoda kompletní rekonstrukcí ^{[p 9]} a od té doby nese název hotel Rankl.^{[3][p 10]}

V ráji šumavském

Pollaufův hostinec je dokonce zmiňován jako dějiště úvodních pasáží románu (z roku 1893) spisovatele Karla Klostermanna V ráji šumavském.^[2][3] Naproti hotelu Rankl stojí přes dva metry vysoká (213 cm) dřevěná socha silného „šumavského obra” Rankla Seppa (Josefa Klostermanna).^[2][1] I on je jednou z postav Klostermannova románu V ráji šumavském.^{[2][3][p 11]}

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• HORPENIAK, Vladimír. Střední Šumava. Vydání 1. Praha: Paseka, 2007, 71 stran + 132 stran s obrazovými přílohami. Zmizelé Čechy. ISBN 978-80-7185-839-3 (váz.)

Související články

• Horská Kvilda
• Wilhelm Pollauf
• Josef Klostermann
• Karel Weishäupl
• Budovy škol v Horské Kvildě

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pollaufův hostinec na Horské Kvildě na Wikimedia Commons