Polná (zámek)
| Hrad a zámek Polná | |
|---|---|
 Hrad a zámek | |
| Základní informace | |
| Sloh | Renesance, baroko |
| Výstavba | okolo 1320 |
| Přestavba | 1586, 1693, 1922 |
| Stavebník | Jindřich z Lipé |
| Další majitelé | páni z Kunštátu, páni z Hradce, páni z Ditrichštejna |
| Současný majitel | Město Polná |
| Poloha | |
| Adresa | Zámek 485, Polná,  Česko |
| Ulice | Zámek |
| Souřadnice | 49°29′13,99″ s. š., 15°42′51,26″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16918/7-5073 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | https://www.muzeum-polna.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrad a zámek Polná je pozůstatek kdysi mohutné stavby ze 14. století, dnes kulturní památka[1] v městě Polná v okrese Jihlava. Hrad se nachází na západním okraji historického jádra Polné, nad rybníkem Peklo.
Historie
Založení
Patří mezi nejstarší feudální stavby v Česku a stal se nejstarší dochovanou památkou v Polné.[2] Postaven zřejmě kolem roku 1320 Jindřichem z Lipé na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka k ochraně zemské stezky[3]. Čeněk z Lipé panství Polná v roce 1356 postoupil Ješkovi Ptáčkovi z Pirknštejna, v tomto roce se hrad připomíná poprvé. Příchod do hradu byl tehdy možný od města nedochovanou přední bránou, nebo z Kateřinského předměstí bránou, nad níž byla postavena věž o třech poschodích. V jádru hradu se tehdy tyčila tzv. Červená věž: mohutná válcová věž (což dokládá nejstarší obraz Polné – veduta Jorise Hoefnagela z roku 1617), samotný hrad tvořil dvoukřídlý palác.[4]
Husitské války a 15. století
Za husitských válek byl hrad stále v držení pánů z Pirknštejna. Přebudován na rozsáhlý gotický hrad, který byl centrem polenského (později polensko-přibyslavského) panství. V patnáctém století rozšířili opevnění, zapojeny do něj byly i rybníky (Peklo, Pekýlko, Lázeňský rybník), z nichž pouze rybník Peklo existuje dodnes. Hynek Ptáček z Pirknštejna hrad na pomezí Čech a Moravy využíval k jednání s čelnými představiteli šlechty podobojí. V letech 1464–1515 drží hrad páni z Kunštátu. Jiří z Poděbrad si Polnou zvolil v roce 1468 za své dočasné sídlo při tažení proto Matyáši Korvínovi, když se snažil znovu dobýt třebíčský klášter a osvobodit svého syna. Za držení pánů z Kunštátu byl hradní palác (západní křídlo hradu) přestavěn, tuto událost dokládá v přízemí tohoto křídla dveřní portál kunštátským znakem a v patře rytířský sál, přezdívaný kvůli erbům na křížové klenbě Kunštátský[4].
Páni z Hradce a 16. století
Do majetku pánů z Hradce přechází Polná v roce 1553, významné stavební projekty přinesla především vláda Zachariáše z Hradce. Po požáru v roce 1584 byl hrad renesančně přestavěn na zámek. V té době byl obnoven vyhořelý starý palác a Kunštátský sál, jak palác tak spojovací chodba se severním křídlem dostaly nová renesanční okna. Nově dostavěn byl tzv. Hradecký dům. O přestavbě svědčí rozsáhlý popis z roku 1622, zámek měl tehdy 7 zdobených světnic, věž a nábytkem i koberci bohatě zdobené pokoje. V majetku pánů z Hradce zámek po přestavbě zůstal až do roku 1597. Po tomto roce se majitelé střídali (Zejdlicové ze Šenfeldu, Bořitové z Martinic), v roce 1623 jej od Ferdinanada II. kupuje olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna[4].
Ditrichštejnové
Kardinál z Ditrichštejna dal opravit vstupní bránu v třípatrové hranolové věži (jak o tom svědčí dochovaný latinský nápis nad branou), nicméně v letech 1645 a 1647 byl zámek vypálen Švédy. V letech 1690–1693 za panování Ferdinanda Ditrichštejna získal zámek při přestavbě barokní podobu, tehdy byla postavena východní a jižní strana vnitřního nádvoří, kde na místě starších, Švédy poškozených budov vznikla nová křídla[5]. V roce 1693 na nádvoří zavedli vodovod a byla vybudována kamenná kašna. Zámek byl vážně poškozen požáry z let 1734, při obsazení francouzským vojskem roku 1742 a opět roku 1744. Proto již v letech 1744-1751 pro Maxmiliána Karla Ditrichštejna provedl další přestavbu se vstupním portálem František Antonín Grimm[6]. V roce 1753 zámek sloužil již jen jako obydlí panských úředníků.V roce 1794 po obrovském požáru z renesanční čtyřkřídlé stavby zůstal pouze západní trakt,[7] zbytek (především nejvyšší poschodí a zámecká kaple) musel být zbourán,[8] ze severního křídla zbyly jen sklepy pod zbořenou kaplí a arkádovou chodbou, beze stopy zmizela Červená věž. V roce 1808 došlo k přesunutí sídla panství do Přibyslavi[9] a zámek začal chátrat a sloužil k hospodářským účelům, v části vybudovali několik bytů. Po několik desetiletí jej místní občané využívali jako „veřejný lom“, takže kameny z polenského zámku můžeme najít v základech mnoha zdejších domů, používaly se také na dláždění, např. chodníku na Sezimově náměstí.[10] V letech 1712–1927 tu fungoval panský pivovar, který konkuroval měšťanskému.
Částečná obnova po roce 1922
V roce 1922 koupil objekt zámku Václav Pojmon (či Pojmann) a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea, budova byla rekonstruována podle architekta K. Hilberta.[8] Obnoveno bylo první patro západního křídla se třemi sály: Pirknštejnským, Hradeckým a Kunštátským. Po roce 1960 se zámek stal pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě, péčí muzea tehdy vznikla expozice národního obrození, kupeckého krámu a staré lékárny. V 70. letech prošel další nákladnou rekonstrukcí, v části zámku tehdy vznikl hotel s restaurací. Další obnova probíhala postupně v letech 1985–2004.[8].
Popis
Do zámku se vchází buďto od města, otevřeným vjezdem na místě bývalé brány, nebo z Kateřinského předměstí dochovanou bránou s latinským nápisem o rekonstrukci za kardinála Františka z Ditrichštejna. Průjezdem v jednopatrovém traktu se lze dostat na vnitřní nádvoří, které na severu a západě chrání hradební zeď, s baštou na severozápadním nároží. Z původního hradního paláce se dochovalo pouze patrové západní křídlo, renesančně přestavěné, na zemi nádvoří je přibližná rekonstrukce základů původních budov hradu. Expozice muzea i dochovaný objekt zřícené a opravené části hradu je přístupný veřejnosti v návštěvních hodinách. Nádvoří zdobí socha Boženy Němcové od Jana Adolfa Vítka.[11]
Pověsti
Na zámku má být ukryt poklad, který údajně zazdívali dva synové hluchého zámeckého klíčníka, které dal zámecký pán později jakožto nepohodlné svědky odstranit.[12]
Správce polenského panství Jan Kašpar Khautz/Kauc († 1759) prý kdysi uzavřel smlouvu s ďáblem. Po deseti letech si jej měl ďábel odnést do pekla, avšak správce se zachránil tím, že ďáblu položil otázku, kterou pekelník nedokázal zodpovědět. Khauc je pochován v kryptě v polenském děkanském kostele. V tajné kobce na zámku, vedle arkýře, kde prý pekelníka vyvolal, měla být umístěna tabulka s jeho jménem.[12], Ve skutečnosti jde o tabulku z jeho rakve, zařazenou do sbírek zdejšího muzea.
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-02-08]. Identifikátor záznamu 127515 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Prchal, Jan: Polná. Historické město roku 2006, str. 7–9
- ↑ Plaček, Miroslav: Vývoj hradu v Polné - současné možnosti poznání. In: Východočeské listy historické, Oftis Ústí nad Orlicí, roč. 25, 2008, s. 7-26.
- ↑ a b c FIALA, Zdeněk (ed.); HOSÁK, Ladislav (ed.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, svazek Východní Čechy. 1.. vyd. Praha: Svoboda, 1989. S. 383–385.
- ↑ August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, Praha 1936, s. 164.
- ↑ Jiří Kroupa, František Antonín Grimm - architekt XVIII. století. Kroměříž-Brno, 1982.
- ↑ TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Polná: Freytag&Berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Polná, s. 206–209.
- ↑ a b c MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Historická procházka půvabnou Polnou, s. 140–147.
- ↑ SVĚRÁK, Vlastimil. Písemnosti města Polná do roku 1945. In: Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava. Jihlavský archivní občasník Svazek I/2003-2004. Jihlava: Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2005. ISBN 80-86931-11-0. S. 211–215.
- ↑ PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná: Fotoklub Polná – Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Pohled do historie, s. 2–5.
- ↑ KODYSOVÁ, Jana. Polenský zámek zdobí socha Boženy Němcové. Jihlavský deník. 2017-06-22. Dostupné online [cit. 2018-08-15].
- ↑ a b DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 888 hradů, zámků a tvrzí. Praha: Nakladatelství Soukup a David s.r. o., 2002. S. 226.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Polná na Wikimedia Commons - Historie zámku na webu města Polná
- Článek o zámku na webu Městského muzea Polná
- Zejdlicové ze Šenfeldu, Modrá krev, Česká televize, 8. března 2023, ČT2, iVysílání
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“