Kumáni

Kumánsko-kypčacká konfederace
Desht-i Qipchaq
← Kimäcko-kypčacká konfederace
← Chazarská říše
← Pečeněžské chanáty
← Kyjevská Rus
← Tmutarakanské knížectví		10. století–1241Zlatá horda →
Kunság →
Geografie
Mapa
Kumánsko-kypčacké území na počátku 13. století
žádné
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Kypčaci, Kumáni (západní větev Kypčaků), Šarijci (Plaví Ujgurové)[1]
kypčacké jazyky včetně kumánštiny
Státní útvar
kmenová konfederace s vládou monarchie (chanát)
Státní útvary a území
Předcházející
Kimäcko-kypčacká konfederaceKimäcko-kypčacká konfederace
Chazarská říšeChazarská říše
Pečeněžské chanátyPečeněžské chanáty
Kyjevská RusKyjevská Rus
Tmutarakanské knížectvíTmutarakanské knížectví
Následující
Zlatá hordaZlatá horda
KunságKunság

Kumáni (turkicky quman, qun – „stepní“; maďarsky kun(ok); latinsky Cuni, Cumana; řecky Koumanoi; v hornoněmčině Valwen, Falben neboli „plaví“; arménsky Xartešk'n, rovněž jako „plaví“), v Uhrách známí také jako Kunové či Kuni, byly kočovné kmeny turkického[2][3][4] původu příbuzní Pečeněhům.[5] Byli západní větví Kypčaků, nebo si byli přinejmenším příbuzní. Obě skupiny jsou v ruských pramenech shodně nazývani jako „Polovci“ (starorusky, „stepní“), staročesky „Plavci“ (dnes užíváno jen vzácně, zvláště pak pro ty, kteří se usadili v Uhrách).

Kumáni jako pojem se zpravidla vztahuje k západním Kypčakům, kteří jsou známí tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy a někteří se trvale usadili v Uhrách. Předtím obývali severní pobřeží Černého moře a břehy řeky Volhy. Oblast obývaná Kumány byla známa jako Kumánie (latinsky Cumania), stejně bylo nazýváno autonomní kumánské teritorium Kunság v Uhrách.

Mnozí autoři považují název Kumáni (Polovci, Plavci) jen za alternativní označení pro všechny Kypčaky, kterého se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah názvů Kumáni a Kypčaci je sporný.

Historie

Kumánsko-kypčacký svaz

Související informace naleznete také v článku Kypčaci.
Kumánsko-kypčacká socha z 12. století v Luhansku

Kočovní Kumáni náleželi k západní části Kumánsko-kypčacké konfederace, velkého kmenového svazu (chanátu) s chánem v čele, který se rozprostíral na rozsáhlém území mezi Asií do Evropou a při pobřežích Černého i Kaspického moře.

Na začátku 11. století část Kypčaků/Kumánů pronikla do Černomoří a na severní Kavkaz, později i do střední a jižní Evropy (Bulharsko, Krym), zbytek zůstal v Černomoří. Kumánsko-kypčacké kmeny odsud ovlivňovaly dění na Kavkaze a také Chórezmské říše.[6] Kypčacké kmeny se významně podílely na etnogenezi Kazachů, Nogajců, Baškirů a Tatarů.

Ve 13. století, tj. po mongolské invazi (1237), mnoho z nich hledalo útočiště v Uhrách[7] a následně v Bulharsku. Kumáni však v Uhrách i Bulharsku sídlili i před mongolskou invazí.[8][9][10]

Uherská Kumánie

Související informace naleznete také v článku Kunság.
Znak uherské Kumánie (Kunság)

Tzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku. Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.

Teritoria Kumánů (žlutá) v Uhrách na počátku 13. století

Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.

Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:

„Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud.“
— Zbraslavská kronika[11]

Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.[1]

Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876.

Galerie obrázků

  • Kypčacká helma ze 13. století
    Kypčacká helma ze 13. století
  • Teritoria Kumánů v Uhrách na počátku 13. století
    Teritoria Kumánů v Uhrách na počátku 13. století
  • Kumáni roku 1290 zavraždili uherského krále Ladislava Kumána
    Kumáni roku 1290 zavraždili uherského krále Ladislava Kumána
  • Uherský král Ludvík I. s Kumány po svém boku (vpravo)
    Uherský král Ludvík I. s Kumány po svém boku (vpravo)
  • Ilustrace k eposu Slovo o pluku Igorově
    Ilustrace k eposu Slovo o pluku Igorově
  • Jedna ze soch Polovců v Polsku
    Jedna ze soch Polovců v Polsku

Seznam kumánských chánů

Historie Turkických národů
Historie Turkických národů
Historie turkických národů
do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
  Dunajské Bulharsko
  Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát
860–1091		Kimäcký chanát
743–1035
Kumánie
1067–1239		Oguzský jabguluk
750–1055
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát[12][13][14]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců
  Osmanská říše 1299–1923
  1. Torak-chán (Turug, 641–644, † 656), stejné jméno je identifikované v Osmanském rodokmenu
  2. Aj Kutluk (644–???, † 685)
  3. Čemen Dur (667–671, † 724)
  4. Jasak († 768?)
  5. Tur Temur (779?)
  6. Gazi Neli-chán (833?)
  7. Bilge Kül-chán (???)
  8. Kara-chán (887?)
  9. Sungur († 941?)
  10. Bulgaj († 995?)
  11. Turadž Ortuk († 1049?)
  12. Bulši-chán (???–1050)
  13. Šaru († 1060?–1068?), jeho bratr Sakur († 1052?) byl předek osmanských sultánů
  14. Kurkulu a Sakal (???–1061), měl dva syny: Sakal-chána a Asep-chána
  15. Asep-chán (1070–1082), bratr Sakal-chána
  16. Tugor-chán (???–1096)
  17. Bonjak-chán Mangy (1096–1111)
  18. Otrok-chán (1111–1146), byl v opozici
  19. Ajjup-chán (???–1117)
  20. Aepak-chán (???–1120), měl tři syny: Sotana, Begluka a Kozela
  21. Kobjak-chán (1146–1183), byl v opozici
  22. Sotan-chán (???–1140)
  23. Begluk-chán (???–1160)
  24. Kozel (???–1160), byl Sotanův a Beglukův bratr
  25. Gazi-chán (???–1184)
  26. Konček-chán (1183–1194)
  27. Togli-chán (1190–1192)
  28. Kuntuvdi-chán (1192–???)
  29. Daniel Kobiakovič (???–1220), syn Kobjakův
  30. Juri Končakovič (???–1220), syn Končekův
  31. Köten (1194–1223, † 1241), měl dvě děti: syna Bachmu a dceru Alžbětu, manželku krále Štěpána V. z Maďarska. Byla předek evropských a britských králů.
  32. Borc-chán (1220–???), vládl ve historickém Valašsku (Munténie a Olténie)
  33. neznámý (1223–1236), byl v Mongolské hordě
  34. Bachma (1236–1237), byl v opozici
  35. identita neznámá (1236–1266), byl v Bílé hordě
  36. identita neznámá (1266–1299), byl v Nogajské hordě
  37. identita neznámá (1299–1361), byl v Bílé hordě
  38. identita neznámá (1361–1381), byl v Mamajské hordě
  39. identita neznámá (1381–1390), byl v Modré hordě
  40. Pulad-beg (1389–1390)
  41. Tímúr Taš (1390–???)
  42. Kutluk Tímúr (1394–1398), v Zlaté hordě 1394–1400
  43. identita neznámá (1398–1406), v Bílé hordě
  44. Tímúr Pulad (1406–1407,† 1412), v Zlaté hordě 1407–1412
  45. identita neznámá (1407–1427), v Bílé hordě[15]

Reference

  1. ↑ a b "Byl Kumán černooký chlapík". Navýchod 2/2006.
  2. ↑ Robert Lee Wolff: "The 'Second Bulgarian Empire.' Its Origin and History to 1204" Speculum, Volume 24, Issue 2 (April 1949), 179; "Thereafter, the influx of Pechenegs and Cumans turned Bulgaria into a battleground between Byzantium and these Turkish tribes..."
  3. ↑ Bartusis, Mark C., The Late Byzantine Army: Arms and Society, 1204-1453, (University of Pennsylvania Press, 1992), 26; "Around 1239 a large group of Cumans--a Turkic people of the steppes...."
  4. ↑ SPINEI, Victor. The Romanians and the Turkic nomads north of the Danube Delta from the tenth to the mid-thirteenth century. Leiden: Brill, 2009. S. 116. 
  5. ↑ Cumans [online]. Encyclopediaofukraine.com [cit. 2011-04-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ István Vásáry, Cumans and Tatars Oriental Military in the Pre-Ottoman Balkans 1185-1365, Cambridge University Press, 2005, p.7.
  7. ↑ Cuman (people) [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ Mitochondrial-DNA-of-ancient-Cumanians [online]. Goliath.ecnext.com [cit. 2014-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-24. 
  9. ↑ István Vásáry (2005) Cumans and Tatars, Cambridge University Press, pg 2
  10. ↑ The Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Denis Sinor, pg 283
  11. ↑ "Kumáni ve středověkých Uhrách". Žitavský, P. :Zbraslavská kronika, překl. Heřmanský F., Praha 1976, s. 125.
  12. ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky) 
  13. ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky) 
  14. ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky) 
  15. ↑ Kumáni V: Regnal Chronologies. London: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No flag.svg
No official flag.
Coin of Vladimir the Great (reverse).svg
Autor: Vladimir Lobachev, Licence: CC BY-SA 4.0
Silver coin of Prince Vladimir the First Svyatoslavich, dating from 980-1015 AD -- reverse side. After a drawing by A. G. Silaev.
Flag of Hungary (13th century).svg
Autor: Oppashi, Licence: CC BY-SA 4.0
Hungarian flag in the 13th century.
Cumania (1200) eng.png
Autor: Cumanian, Licence: CC BY-SA 4.0
Cumania (Desht-i Qipchaq). early 13th c.
Chronicon Pictum P129 IV. László és gyilkosai.JPG
Hungarian king Ladislaus IV and his murderers. From a codex written in C.E.1358.
Hungary 13th cent.png
Hungary in the late 1200s (including Kingdom of Croatia in personal union with Hungary)
Pecenek.svg
Created with Inkscape
Davestar.jpg
A circular metal disc with a six-pointed star symbol from the context of the Star of David. The circular nature of the disc may represent the sun, and the 6 points may represent rays of the sun. Scholars lean towards assigning the disc to Tengri shamanism due to the fact that there are also known examples of Khazarian sun discs with 5 or 7 points, rather than consistently 6. Some of the Jewish graves at Chelarevo in what used to be Hungary contain engravings of the "Star of David" and are believed to belong to Jewish migrants.
Coat of arms of Cumania.svg
Coat of arms of Cumania.
Batı Hun Devleti Bayrağı.svg
Autor: Gonuldagi, Licence: CC BY-SA 4.0
Batı Hun Devleti Bayrağı
Baba 010.jpg
Kipchak stone baba in Luhansk
Polovtsi statue in Nieborów, Poland.JPG
Autor: image taken by Mathiasrex, Maciej Szczepańczyk, Licence: CC BY-SA 3.0
Polovtsi statue in Nieborów, Poland
Biliwar.jpg
Ivan Bilibin. The expulsion of Khan Batyga. Illustration for the epic
0925 Kipchak style helmet 13th c.JPG
Autor: Silar, Licence: CC BY-SA 3.0
Replica Kipchak style helmet