Polská lidová strana (Československo)
Polská lidová strana (polsky Polskie Stronnictwo Ludowe, zkratka PSL) byla politická strana na území prvorepublikového Československa, která reprezentovala část polské národnostní menšiny.
Dějiny
Navazovala na dřívější politickou organizaci slezských Poláků evangelického vyznání z dob Rakouska-Uherska. Byla založena na podzim 1922. Prvním předsedou byl Józef Berger. Mezi další předáky patřili Jan Buzek či Jarosław Waleczko. Před parlamentními volbami v roce 1925 vytvořila koalici Polský lidový a dělnický svaz, ve kterém se spojilo několik polských menšinových stran. Kromě Polské lidové strany ještě Svaz slezských katolíků v Československé republice, Polská socialistická dělnická strana a Slezská lidová strana. V parlamentu za tuto širokou koalici zasedl ovšem jen Leon Wolf ze Svazu slezských katolíků v Československé republice. V zemských volbách roku 1928 kandidovala strana opět v rámci širší polské koalice, nyní ovšem již bez socialistů, zato s Židovskou stranou. Stejná konstelace pak byla použita při parlamentních volbách v roce 1929, kdy polská část získala dva mandáty v parlamentu a z nich jeden připadl zástupci lidové strany, Janu Buzkovi.[1]
Během 30. let 20. století se strana jako odraz prohlubujícího se zahraničněpolitického odcizování mezi Československem a Polskem, radikalizovala. Jan Buzek byl v rámci dohadování v polské koalici donucen ukončit svůj status hospitanta v poslaneckém klubu Československé sociálně demokratické strany dělnické. V roce 1937 se Polská lidová strana sloučila s národovecky orientovanou frakcí odštěpenou od Polské socialistické dělnické strany, která se jmenovala Polská sociálně demokratická strana v Československu. Po fúzi obou byl název výsledné formace změněn na Polska partia ludowa (zkratka PPL). Předsedou byl Jan Buzek, místopředsedou bývalý sociální demokrat Rudolf Fukala. V březnu 1938 pak strana v rámci pokračující integrace polského politického spektra vstoupila do platformy nazvané Svaz Poláků v Československu.[2]
