Polsko-turecká válka (1672–1676)
| Polsko-turecká válka (1672–1676) | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Polsko-turecké války | |||
 | |||
| Trvání | 1672–1676 (Smlouva v Žuravně) | ||
| Místo | Polsko-litevská unie | ||
| Výsledek | Osmanské vítězství | ||
| Změny území | Osmanská říše získává kontrolu nad Podolím a částmi střední Ukrajiny | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Polsko-turecká válka (1672–1676) byl konflikt mezi Polsko-litevskou unií a Osmanskou říší. Šlo o předzvěst velké turecké války. Byla zakončena smlouvou v Žuravně roku 1676, kdy Unie postoupila většinu ukrajinských území Osmanům.
Předehra
Důvody začátku Polsko-turecké války z let 1672 až 1676 můžeme vysledovat až do roku 1666. Petr Dorošenko, hejtman záporožského vojska, chtěl získat kontrolu nad Ukrajinou, ale kvůli porážkám, které utrpěl ze stran dalších frakcí soupeřících o nadvládu nad tímto regionem, se rozhodl k poslednímu pokusu, jak si udržet svou moc na Ukrajině. V roce 1669 podepsal se sultánem Mehmedem IV. smlouvu, která reorganizovala kozácký hetmanát na vazala Osmanské říše.[3]:s.273
V tu samou dobu se síly Unie snažily potlačit nepokoje na Ukrajině, ale byly příliš oslabené po dekády se táhnoucími válkami (Chmelnického povstání, švédská invaze do Polska a rusko-polská válka (1654–1667)). Ve snaze využít této slabosti se Tataři, kteří za účelem získání kořisti a plenění běžně přepadávali kohokoliv napříč hranicemi s Unií, rozhodli podniknout invazi do Unie a tentokrát se spojit s kozáky pod vedením Dorošenka. Nicméně byli zastaveni silami Unie pod vedením hejtmana Jana Sobieského již při jejich prvním vpádu (1666–1667), kdy je několikrát porazil a v konečném důsledku dosáhl příměří po bitvě u Podhajce.
Roku 1670 se Dorošenko opět pokusil získat nadvládu nad Ukrajinou a v roce 1671 byl krymský chán Adil Girej, podporovatel Unie, nahrazen z popudu osmanského sultána novým chánem, Selimem I. Girejem. Selim vstoupil ve spojenectví s Dorošenkovými kozáky, ale stejně jako během let 1666–1667 byla spojená armáda poražena Sobieským. Následně Selim obnovil svou přísahu věrnosti osmanskému sultánovi a snažně jej žádal o pomoc, se kterou sultán souhlasil. Tím roku 1671 eskaloval nepravidelný konflikt v regulérní válku, kdy byla Osmanská říše připravena vyslat své stálé jednotky na bojiště při pokusu o získání regionu pro sebe.[4]:s.646
První fáze (1672)
Osmanské síly čítající 80 000 mužů pod vedením velkovezíra Köprülüzade Fazıl Ahmeda a osmanského sultána Mehmeda IV. napadly v srpnu Ruténii, obsadili Unijní pevnost Kamenec Podolský a oblehly Lvov. Unijní sejm, nepřipravený na válku a rozervaný vnitřními rozbroji mezi králem Michałem I. a szlachtou, nemohl vybrat daně a shromáždit větší armádu. Jeho představitelé byli nuceni podepsat v říjnu toho samého roku Bučačský mír, jenž postoupil Osmanům Unií ovládanou část Ukrajiny (pravobřežní Braclavské vojvodství, Podolské vojvodství a část Kyjevského vojvodství;[4]:s.648 levobřežní Ukrajina byla ovládána Ruskem již od podepsání Andrusovského příměří v roce 1667) a slíbil ročně platit tribut ve výši 22 000 dukátů.
Druhá fáze (1673–1676)
Místo ratifikace mírové smlouvy[4]:s.648 Unijní sejm, s většinou svých poslanců sjednocených hněvem kvůli ztraceným územím a ponižujícímu tributu (na který se dá taktéž pohlížet jako na snížení se Unie vůči Osmanům k úrovni vazala), konečně vybral daně pro novou armádu (o síle kolem 37 000 mužů) a navýšil počet registrovaných kozáků na 40 000. Hejtman Jan Sobieski vedl vojenské tažení proti Osmanům a uštědřil jim několik porážek, přičemž bitva u Chotyně, Chotimi byla tou největší.[4]:s.649 Dále obsadil moldavské území a většinu znesvářené Ukrajiny. Toho samého roku zemřel král Michał I. a Sobieski byl díky svým vítězstvím nad Osmany roku 1674 zvolen (polsky: wolna elekcja) novým králem Polska.[4]:s.649
Během dalšího roku Unijní síly slábly, protože sejm opět odmítl vybrat daně a zaplatit armádu, což vedlo k masivní dezerci finančně neodměněných vojáků. Problémy Unie se nadále zvětšovaly kvůli neschopnému velení hejtmana Michała Kazimierze Pace, který bránil ve velení Sobieskému, když v té samé době Osmané nadále dostávaly nové posily. Nicméně v roce 1674 Unie opět pokračovala v ofenzívě, získavši výhodu díky nově probíhající rusko-turecké válce, a polsko-turecká válka tak zůstala nerozhodnuta.[3]:s.275 V srpnu roku 1675 porazilo Sobieského vojsko o síle 6 000 mužů 20 000 Turků a Tatarů pod velením Ibrahima Šišmana paši.[4]:s.653 Avšak i po obléhání Těrebovlje roku 1675 Osmany sejm stále ještě odmítal Sobieského žádosti o více finančních prostředků a o větší armádu.[4]:s.653
V roce 1676, potom co Sobieského 16 000 mužů vydrželo třítýdenní obléhání Žuravna 100 000 armádou pod velením Šejtana Ibrahima paši, byla podepsána mírová smlouva v Žuravně.[4]:s.655 Nová mírová smlouva částečně změnila původní Bučačskou smlouvu: Osmanům připadly přibližně dvě třetiny území, které získali v roce 1672 a Unie již nadále nebyla zavázána platit žádný druh tributu Osmanské říši. Taktéž bylo Osmany propuštěno velké množství polských zajatců.
Následky
Sejm smlouvu odmítl skrze činy rakouských diplomatů a papeže Inocence XI.[4]:s.655 Sobieski byl taktéž donucen snížit stavy jeho armády z 30 000 mužů na 12 000.[4]:s.655
Válka poukázala na narůstající slabost a chaos v Unii, která začala od druhé poloviny 17. století postupně upadat. O sto let později tato situace vyvrcholila v dělení Polska. Nezvladatelný sejm paralyzovaný pravidlem liberum veto a úplatky z ciziny byl ovládán politiky, kteří přemýšleli pouze v krátkých časových úsecích a opakovaně odmítali zvýšit armádě finanční prostředky, jelikož se jim jevilo, že většina Unie nebude během války zpustošena Osmanskými armádami. Nepříznivá Bučačská smlouva sice přesvědčila v roce 1672 sejm, aby zvýšil daně, ale v následujících letech se většina sejmu hned potom, co bylo dosaženo počátečních úspěchů, nedala opětovně přesvědčit, aby udržovala tlak na nepřítele. Vojáci zůstali finančně neodměněni a nastanuvší masová dezerce tak negativně ovlivnila Unijní zájmy. Tato zřejmá neschopnost se bránit, která se projevovalo v dalších později vzniklých konfliktech, jichž se Unie účastnila, čím dál tím více vybízela cizí mocnosti živit se na úkor Unie.
Na Polské straně byla většina bojů svedena silou soukromě financovanou Janem Sobieským. On sám tím získal reputaci schopného a odváženého velitele a také patriota, díky investování části jeho osobního jmění na obranu Unie. Roku 1674 byl zvolen polským králem jako Jan III. Jeho reputace jej předcházela i v Osmanské říši a vítězství o několik let později v bitvě u Vídně mu jen upevnilo reputaci nejlepšího velitele v boji proti Osmanům — nicméně ani on nebyl schopen zastavit úpadek Unie a představit reformy, jež by zachránily zemi.
Unie získala kdysi ztracená území po velké turecké válce (1683–1699) v roce 1699 díky Karlovickému míru, ale bylo to jedno z posledních vítězství, kterého se Unie dočkala.
Bitvy
- bitva u Ladyžyna (nebo také bitva u Czetwertynówki) (18. červenec 1672)
- bitva u Humanie (1672)
- obléhání Kamence Podolského (18. až 27. srpna 1672)
- bitva u Korce (1672)
- bitva u Krasnobródu (5. až 6. říjen 1672)
- bitva u Narolu (6. říjen 1672)
- bitva u Niemirówa (7. říjen 1672)
- bitva u Komarna (9. říjen 1672)
- bitva u Petranki (14. října 1672)
- bitva u Kałuszi (1672)
- bitva u Chotynu (11. listopad 1673)
- bitva u Lesienice poblíž Lvova (22. srpen 1675)
- obléhání Trembowli (20. září až 11. říjen 1675)
- bitva u Wojniłowa (24. září 1676)
- obléhání Žuravna (25. září až 14. říjen 1676)
V populární kultuře
Polsko-turecká válka měla na Polsko významný dopad.[6] Pan Wołodyjowski je historický román Henryka Sienkiewicze zasazený v Polsko-litevské unii 17. století během polsko-kozácko-tatarské války (1666–1671) a polsko-turecké války (1672–1676).
V roce 1969 vyšel stejnojmenný film podle knihy Sienkiewicze od režiséra Jerzyho Hoffmana.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polish–Ottoman War (1672–1676) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Davies 2007, s. 152.
- ↑ Davies 2007, s. 156.
- ↑ a b Finkel, C., 2005, Osman's Dream, Cambridge: Basic Books, ISBN 0465023975
- ↑ a b c d e f g h i j Tucker, S.C., editor, 2010, A Global Chronology of Conflict, Vol. Two, Santa Barbara: ABC-CLIO, LLC, ISBN 9781851096671
- ↑ Pin on Miscellaneous. Pinterest [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Gabriel Pirický, "The Ottoman Age in Southern Central Europe as Represented in Secondary School History Textbooks in the Czech Republic, Hungary, Poland, and Slovakia", Journal of Educational Media, Memory, and Society, Vol. 5, No. 1, Special Issue: Postcolonial Memory politics in Educational Media (SPRING 2013), pp. 108-129.
Literatura
- DAVIES, Brian L. Warfare, State and Society on the Black Sea Steppe, 1500-1700. London: Routledge, 2007. Dostupné online. ISBN 9780415239851. (anglicky)
- Polish-Ottoman War, 1672–1676
- Polish Warfare: The Turkish and Tartar Wars 1667–1676 parts 7 and 8
- (polsky) Wojny polsko-tureckie Archivováno 19. 11. 2010 na Wayback Machine., Encyklopedia WIEM
- Viorel Panaite, "On Ottoman-Polish Diplomatic Relations", Asian Studies. International Journal for Asian Studies (II/2001), [1]
- Stanford Jay Shaw, Ezel Kural Shaw, History of the Ottoman Empire and Modern Turkey, Cambridge University Press, 1977, ISBN 0-521-29163-1, Google Print, p.213
- KOŁODZIEJCZYK, Dariusz. Ottoman-Polish Diplomatic Relations (15th – 18th Century): An Annotated Edition of ‘Ahdnames and Other Documents. [s.l.]: Leiden – Boston –Köln: Brill, 2000. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu polsko-turecká válka na Wikimedia Commons - (polsky) Edward Krysciak, Wojny polsko-tureckie w drugiej połowie XVII wieku, Portal historicus.pl
- (polsky) Wojna 1672–1676
Média použitá na této stránce
Autor: user:Mathiasrex, Maciej Szczepańczyk based on layers of user:Halibutt, Licence: CC BY-SA 3.0
Polish–Lithuanian Commonwealth 1672-1676
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Autor: Dahn, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Moldavia as described by Alexander Gwagnin (Guagnini), circa 1574, quoted in Petre Ș. Năsturel, "Steagul 'de luptă' al lui Ștefan cel Mare: prapur bisericesc ori poală de icoană?". Analele Putnei Vol. I, Issue 1, 2005, pp. 48–49. Design of the aurochs is based on Moldavian coat of arms found in Szymon Okolski's Orbis Polonus, circa 1641 (and reproduced in Dan Cernovodeanu, Știința și arta heraldică în România, p. 259. Bucharest: Editura științifică și enciclopedică, 1977).
Flag of Wallachia (cca. 1593 - 1611). This model was composed by Romanian heraldist Dan Cernovodeanu, after two (almost) identical contemporary descriptions of the flag of en:Michael the Brave (1593 - 1601) and en:Radu Şerban (1602 - 1611):
The flag is from white damascus on which is depicted a raven [sic!] with a red double cross and a red star in his berk, standing over a green juniper. (Ciro Spontoni, Historia della Transilvania, Venice, 1638)
The bird is a combination between aquila and raven, as it appears on contemporary seals.Sipahis of the Ottoman Empire at Vienna. Ottoman Sipahis in battle holding the Crescent Banner (by Józef Brandt). "Battle over the Turkish banner", oil on canvas 1905. Probably 16th-17th century, during one of the conflicts between Polish-Lithuanian Commonwealth and the Ottoman Empire.
Flag of arms of the Cossack Hetmanate (1649–1764)
Battle of Khotyn in 1673
Autor: Olek Remesz (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 2.5
Royal banner (not a flag) of the Polish-Lithuanian Commonwealth during the reign of the House of Vasa (1587-1668).
- Banner with three horizontal stripes of red, white and red.
- Coat of arms:1-4 Polish eagle (Piastowie's), 2-3 Lithuanian Vytis (Jagiellonczyk's), 5-8 Swedish three-crowns (Magnus IV's), 6-7 Swedish lion (Magnus I's), inescutcheon: 9 Vasa's arms.
- Crown:Royal crown.
- Order:Golden fleece