Polypropylenová vlákna

Polypropyleny (mezinárodní zkratka PP) jsou výrobky z polymerů nebo kopolymerů propylenu.^[1]

Historie

Za vynálezce polypropylenu je považován Ital Natta, který ho vyvinul v roce 1954 polymerizací alfa-alkenů a styrenů za pomoci speciálního katalyzátoru vynalezeného Němcem Zieglerem. (Natta a Ziegler byli za svoji práci vyznamenáni v roce 1963 Nobelovou cenou). Průmyslová výroba polypropylenu začala v roce 1957, s prvním textilním PP vláknem přišla na trh italská firma Chimiche v letech 1958-60 pod označením Meraklon.^[2]

V 21. století se ve světě z celkového množství polypropylenu produkuje asi 20 % pro textilní účely. Ve 2. dekádě dosáhla výroba vláken cca 6 milionů tun,^[3] ze kterých bylo v roce 2020 (v milionech tun) 2,0 filamentů, 1,4 stříže^[2] a (v roce 2013) 2,6 fóliové příze.^[4]

Výroba vláken

Polypropyleny jsou částečně krystalické plasty, které se získávají za pomoci katalyzátorů polymerizací propenu. Ze tří známých variant se k výrobě textilních vláken hodí jen izotaktické polymery, které mají naprosto stejnoměrnou molekulární strukturu (jak je vpravo nahoře znázorněna). Výchozí surovina k výrobě jsou odpady vzniklé při zpracování ropy, polypropylen je proto levnější než ostatní syntetické materiály.

Polymerizovaná hmota se z taví při teplotě do 200 °C z granulátu, který obsahuje vedle polypropylenu 10-70 % aditiv („masterbatch“), od jejichž množství jsou do značné míry závislé vlastnosti vlákna. Výrobní proces probíhá kontinuálně, zpravidla od extruze granulátu až po navíjení hotové příze, s modifiikacemi výrobní linky v závislosti na požadované formě a vlastnostech vlákna.^[2]

Vlastnosti

Polypropylen je nejlehčí ze všech textilních vláken (0,91 g/cm³), vlákno je odolné proti chemikáliím, má velmi dobrou pevnost v oděru, minimální navlhavost, nízký sklon k nabíjení statickou elektřinou a ke žmolkování. V omaku se PP vlákna neliší od ovčí vlny.

K nevýhodám patří nízká schopnost zotavení po deformaci, malá odolnost proti účinkům světla a vyšších teplot.^[5]

V odborné literatuře se udávají následující formy PP vlákna:^[2]

Spunbond je technologie, kterou se ze zvlákňovaného polypropylenu bez přerušení zhotovuje rouno k výrobě netkaných tetilií.^[2] Podrobnosti o výrobě a vlastnostech jsou popsány ve stejnojmenném článku WIKIPEDIE.

Použití

PP-vlákna různých forem se často používají ve směsi s jinými umělými i přírodními vlákny:

• nejméně polovina surovin na netkané textilie jsou PP vlákna (geotextilie, umělý trávník, vlákenná rouna jako podklad na nejrůznější laminované produkty)
• podkladové tkaniny a vlasové příze na tkané a všívané koberce
• žíně na kartáčnické výrobky
• pletené sportovní oděvy, dětské prádlo, jemné ponožky^[5]
• Vláknové kompozity^[8]

Galerie polypropylenových vláken

• 
  Vzorky textilií z polypropylenu (Textilní muzeum v nizozemském Tilburgu)
• 
  Polypropylenová stříž na vláknový beton
• 
  Koberec z polypropylenové BCF příze
• 
  Utěrky z PP-vláken zpracovaných technologií spunbond-meltblown-spunbond
• 
  Pletený rafiový vzor z PP-příze (imitace příze z listů palmy rafie)

Literatura

• Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 392-398, 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
• Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
• Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5, str. 54-60

Reference