Polysyntetický jazyk

V lingvistice se polysyntetickými jazyky nazývají výrazně syntetické jazyky, tj. jazyky, ve kterých se slova skládají z mnoha morfémů. Zatímco analytické jazyky mají nízký poměr morfémů vzhledem k počtu slov, polysyntetické jazyky mají vysoký poměr morfémů vzhledem k počtu slov.

Ne u všech polysyntetických jazyků je jejich zařazení do této skupiny zcela snadné. Hranice slov a morfémů bývá někdy obtížné rozpoznat a jazyky mohou být výrazně syntetické v určitém ohledu, ale méně syntetické v jiných ohledech.

Definice

Míra synteze vypovídá o počtu morfémů vzhledem k počtu slov. Jazyky s více než jedním morfémem připadajícím na slovo jsou syntetické. Polysyntetické jazyky jsou jazyky, které se nacházejí na konci syntetického kontinua s opravdu vysokým počtem morfémů vzhledem k počtu slov. Tyto výrazně syntetické jazyky mají často velmi dlouhá slova, která mohou v případě méně syntetických jazyků odpovídat celým větám.

Mnohé ze syntetických jazyků, pokud ne většina, obsahují v přísudku shodu s argumenty předmětu a také argumenty podmětu. Inkorporace (zejména inkorporace podstatného jména) představovala problém, který býval zaměňován s polysyntezí a byl také používán jako kritérium pro její definici. Inkorporace se týká jevu, kdy se lexikální morfémy (nebo lexémy) spojují dohromady a utváří jedno slovo. Ne všechny polysyntetické jazyky jsou inkorporační, a ne všechny inkorporační jazyky jsou polysyntetické.

Typy

Nedávná lingvistická studie Johanna Matissena naznačuje, že polysyntetické jazyky lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií, které se liší způsobem, jakým morfémy utvářejí slova.

Afixální

Afixální polysyntetické jazyky, jak už sám název napovídá, jsou jazyky, které používají pouze vázané morfémy, které nepředstavují kořen, a vyjadřují koncepty, které jsou v méně syntetických jazycích vyjádřeny samostatnými slovy, jako jsou přídavná jména nebo příslovce. Tyto jazyky používají vázané morfémy také k tvorbě dalších podstatných jmen nebo sloves ze základního kořene, což může vést k velmi složitým slovním tvarům bez přítomnosti nelexikálních přípon. Tyto vázané morfémy se často vztahují k částem těla, jiným důležitým kulturním položkám jazyka mluvčího nebo prvkům krajiny, kde se daný jazyk používá. Deiktické či jiné prostorové a časové vztahy jsou u těchto vázaných morfémů v afixálních polysyntetických jazycích také velmi časté.

Afixální polysyntetické jazyky nepoužívají inkorporaci podstatných jmen nebo serializaci sloves, jelikož by tím došlo k porušení pravidla týkajícího se přípustného počtu kořenů na slovo. Mnohé mají neurčitou hranici mezi podstatnými jmény a slovesy, což umožňuje při překladu těchto slovních druhů používání afixů.[1]

Mezi afixální polysyntetické jazyky se řadí např. inuktitutština, čerokíjština, athabaské jazyky, chimakuanské jazyky (quileutština) a wakašské jazyky.[2]

Kompozitní

U kompozitních syntetických jazyků se obvykle vyskytuje více než jeden volný morfém vzhledem k počtu slov. Tím je umožněna inkorporace podstatných jmen a serializace sloves a dochází k vytváření extrémně dlouhých slov.[3] Kompozitní jazyky mají často srovnatelný počet vázaných morfémů jako čistě afixální polysyntetické jazyky, ale důležitost těchto vázaných afixů je podstatně nižší než u afixálních polysyntetických jazyků.

Předpokládá se, že všechny afixální polysyntetické jazyky se vyvinuly z kompozitních polysyntetických jazyků prostřednictvím přeměny volných morfémů na afixy.[4]

Protože se kompozitní jazyky vyznačují větším počtem volných morfémů, jsou mnohem náchylnější k přeměně na jednodušší jazyky s méně složitými slovy než afixální polysyntetické jazyky. Na druhou stranu jejich odlišení od nepolysyntetických jazyků je snazší než v případě afixálních polysyntetických jazyků.

Mezi kompozitní polysyntetické jazyky patří např. klasická ainuština, čukština, tonkavština a většina amazonských jazyků.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polysynthetic language na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ^ Mattisson, Joanna; "On the Ontology and Diachronisis of Polysynthesis" in Wunderlich, Dieter (editor); Advances in the theory of the lexicon; s. 315. ISBN 3-11-019019-2
  2. ↑ ^ Andronis, Mary; Chicago Linguistic Society #38; s. 386. ISBN 0-914203-63-0
  3. ↑ a b ^ Mattissen,; Dependent-head synthesis in Nivkh; s. 281-290
  4. ↑ ^ Mattisson; "On the Ontology and Diachronisis of Polysynthesis" in Wunderlich (editor); Advances in the theory of the lexicon; s. 337

Související články