Pomíjivost

Symboly pomíjivosti: zhašená svíce, lebka s kostmi, přesýpací hodiny (barokní náhrobek ve štýrském Fernitzu)

Pomíjivost je vlastnost všeho, co jednou nezbytně zanikne. Pomíjivost věcí a stavů je tak úzce vázána na čas, jehož plynutí ji vyjevuje. Pomíjiví jsou například lidé, živí tvorové a hmotné věci, ale možná i celý vesmír. To, co nikdy nezanikne, například logické zákonitosti nebo Bůh podle západní náboženské tradice, se označuje jako nepomíjející, věčné. Pomíjivost se stala předmětem řady různých interpretací a hodnocení ve filosofii, náboženství a estetice.

Filozofie

Západní pojetí

Pieter Claesz: Vanitas

V západním myšlení je důležitý koncept vanitas (marnost, pomíjivost; hebrejsky הבל hevel, tedy asi „závan větru“) klasicky vyjádřený starozákonní knihou Kazatel[1]: „Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.“ (Kz 1,2) To spolu s vírou v nesmrtelnost duše pak vede v křesťanství k etickému požadavku být si vědom své pomíjivosti (memento mori) a orientovat se na dosažení věčné spásy.

Východní pojetí

Indická buddhistická filozofie a teologie považuje pomíjivost (pálíjsky aničča) za jednu ze tří základních charakteristik veškeré existence (vedle strastiplnosti a nesubstanciality). Klasická japonská estetika, ovlivněná zenovým buddhismem, pak tento základní postoj přetavila do postulátu mono no aware, srdceryvnosti věcí; je to vědomí současně krásy a pomíjivosti estetického předmětu, což Japoncům ztělesňuje například krátké trvání sakurového květu.

Odkazy

Reference

  1. Vanitas [online]. www.artslexikon.cz [cit. 2016-05-04]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vanitas Maria Trost Fernitz Austria-2.jpg
Autor: Marion Schneider & Christoph Aistleitner, Licence: CC BY-SA 2.5
Vanitas: Epitaph in church Maria Trost in Fernitz (Austria) - Baroque style; Vanitas-Motive erlöschende Kerze, Sanduhr, Totenschädel auf einem Grabstein in der Wallfahrtskirche Maria Trost in Fernitz, Steiermark, Österreich