Pomlčka

Pomlčka (–) je z hlediska gramatiky a pravopisu interpunkční znaménko, z hlediska typografie znak. Jako glyf je grafickou realizací podoby grafému. Glyf může mít různou šířku.

V písmu a sazbě se primárně užívá ve funkci:

  • oddělování částí projevu (ve větě i mezi větami)
  • vyznačení přestávky v řeči (odtud někdejší název pro pomlčku „pausa“); k zesílení platnosti lze použít i více pomlček za sebou
  • uvození přímé řeči

V těchto případech se v českém textu pomlčka na obou stranách od okolního textu odděluje mezerami, jako by šlo o samostatné slovo.

V následujících významech se pomlčka mezerami neodděluje:

  • a (Löwenheimova–Skolemova věta, Cauchyova–Goursatova věta, semaforská dvojice Suchý–Šlitr)
  • až, od … do (v 19.–20. století, ve věku 12–16 let, pokladna je otevřena v 10–14 hodin)
  • versus, proti (Sparta–Slávia)
  • vyjádření celého čísla v peněžní částce (v textu obchodní povahy: 3216,– Kč; v běžném textu, na Wikipedii aj.: 3216 korun)
  • aj.

Odlišnou funkci mají podobné (a často ztotožňované) znaky

  • spojovník (-) spojuje části slova nebo více slov v jeden celek, není interpunkčním znaménkem, píše se bez mezer, jak je patrné z jeho názvu,[zdroj?] je kratší než pomlčka;
  • minus je znaménko záporné hodnoty čísla (−5 = minus pět) a početního úkonu odečítání (5 − 2 = 3).

Typy

V tištěných typech písma se obvykle rozlišují dva či více typů pomlček podle její šířky: krátká a dlouhá. Obě se liší od spojovníku.

Krátká pomlčka

Nejběžnější je tzv. půlčtverčíková čili krátká pomlčka o délce půl čtverčíku, půl výšky velkých znaků bez diakritiky, která se na běžných klávesnicích počítače nevyskytuje. V angličtině se jí také říká en dash (má šířku písmene n) či tiret. Její znak Unicode je U+2013 (–).

Dlouhá pomlčka

V některých jazycích, např. v angličtině, se od krátké pomlčky odlišuje čtverčíková neboli dlouhá pomlčka (em dash, má šířku písmene m; U+2014; —). V češtině se dlouhá pomlčka používá méně často, např. v beletrii pro zvýraznění členění textu.

Nerozlišené pomlčky

Na klasických psacích strojích a při ručním psaní se obvykle pro všechny druhy pomlček používá stejný znak i klávesa jako pro spojovník. Rozlišení mezi spojovníkem a pomlčkou se typicky pozná podle mezer – znak spojovníku se píše bez mezer, zatímco pomlčka se v textu píše s mezerami po obou stranách.[1] Ani některá tisková písma však neobsahují více druhů pomlček, případně ani oddělené znaky pro pomlčku a spojovník.

Užití pomlčky v češtině

Použití s mezerami

Půlčtverčíková pomlčka obklopená mezerami se používá v zásadě tam, kde se historicky používala čtverčíková pomlčka:

  • Nahrazuje přísudek v neslovesných větách: Mladost – radost.
  • Nahrazuje spojku v souřadně spojených větách: Chytří pochopí – hloupí se zeptají.
  • Osamostatňuje část výpovědi, a to na začátku nebo na konci věty: Nebezpečí – to je moje druhé jméno. Přišlo to, co všichni očekávali – prodloužení.
  • Odděluje vsuvku, používá se párově – není-li vsuvka na začátku či na konci věty. Oddělení vsuvky může být nahrazeno čárkami (čárkou) nebo závorkami.
  • Odděluje přímou řeč, může být nahrazena uvozovkami.
  • Naznačuje neukončenou výpověď, může být nahrazena třemi tečkami: Jestli nedáš pokoj, tak – (V této funkci se často používá dlouhá pomlčka.)
  • V beletrii se užívá pro členění textu a stupňování děje, někdy se užívá i více pomlček za sebou: Otevřely se dveře a vstoupil – – – sám vévoda!

Použití bez mezer

Bez mezer se používá, pokud odděluje dva či více jmenných či číselných prvků v označení rozmezí, trasy, vzájemného vztahu, vzdálenosti, souboje atd. Nahrazuje tak spojovník, ale vyznačuje volnější vazbu její větší šířkou: rychlík Praha–Brno, utkání Sparta–Slávie, Karel IV. (1316–1378), 1.–3. května. (pouze však pokud je stejný měsíc, jinak s mezerami). Mezery se ale vkládají, pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný: rychlík České Budějovice – Ústí nad Labem.

Někdy se chybně používá (i bez mezer) ve významu předložky do po použití předložky od (např. od 7 – 15 hodin namísto správného od 7 do 15 hodin).

Spojovník místo pomlčky

V adjektivním tvaru se pomlčka mění v užší spojovník (utkání Česko–Slovensko, ale česko-slovenské utkání). Také pro označení úzkého spojení dvou prvků (Frýdek-Místek, Rakousko-Uhersko, Anežka Hodinová-Spurná, Bratislava-Vajnory) se správně používá spojovník, nikoliv pomlčka.

V některých méně obvyklých typech případů může být volba znaménka neustálená, sporná nebo může být použitelných více možností, např.

  • nahrazuje nuly ve vyjádření počtu nižších měnových jednotek: 30,– Kč (jde však o pro běžné texty nevhodné použití bez ohledu na typ spojovníku/pomlčky),[2]
  • k proškrtnutí prázdných rubrik, položek či políček a může být nahrazeno jiným způsobem proškrtnutí včetně spojovníku: oproti spojovníku pak násobné pomlčky užití vytváří téměř nebo plně souvislou čáru.

Psaní pomlčky na počítači

Při běžném českém rozložení kláves na počítačových klávesnicích se pomlčka na klávesnici nevyskytuje. Sází se klávesovou zkratkou, číselným kódem, z nabídky v menu (např. Vložení / Symbol / [příp.] Další symboly / Speciální znaky) nebo se nevhodně nahrazuje spojovníkem. Záleží na operačním systému.

Windows

Na většině počítačů s Microsoft Windows je možno pomlčku zadat podrženímAlt a zápisu číselného kódu znaku:

  • krátkou pomlčku pomocíAlt + 0150,
  • dlouhou pomlčku pomocíAlt + 0151.

Linux

Jelikož má krátká pomlčka v Unicode přiřazeno číslo 2013 a dlouhá pomlčka 2014, tak se na počítačích s operačním systémem Linux vloží po zmáčknutím dohromady tří klávesCtrl + ⇧ Shift a klávesyU a následným naťukáním čísla a stisku mezerníku:

  • pro krátkou pomlčku: číslo2013
  • dlouhá pomlčka se vloží obdobně při následném napsání2014

Také je možné využít klávesy Compose, v kombinaciCompose--. (dvakrát spojovník a tečka) pro krátkou pomlčku aCompose--- (třikrát spojovník) pro dlouhou pomlčku.

Apple

Na počítačích Apple Macintosh se pak stlačí zároveň tlačítko Option a spojovník-.

Textové editory

V některých textových editorech se krátká pomlčka zapíše jako zdvojený spojovník-- („--“) a editor ji zamění za pomlčku.

Obdobně některé programy změní spojovník obklopený mezerami na pomlčku automaticky, resp. změnu lze v daném progamu nastavit.

Nezlomitelná pomlčka

Nezlomitelná pomlčka čili tvrdá pomlčka je další speciální typografický znak (Unicode U+2011). Za normální pomlčkou následuje, je-li na konci řádku, odřádkování. Nezlomitelná pomlčka oproti běžné způsobí, že se za ní řádek nezlomí a část před ní i za ní se chová jako jediné slovo – řádek se láme před ním nebo za ním. Ve značkovacích jazycích se zapisuje entitou ‑.

Mezery

Obdobně jako u pomlček existují různé varianty mezer – nejen běžná, standardní mezera, ale také nezlomitelná mezera a její úzká varianta.

Pomlčkám podobné znaky

Spojovník

Pomlčka se liší od spojovníku „-“ (Unicode U+002D, případně U+2010), který spojuje především dvě slova nebo dvě části slova v jeden celek a vkládá se bez mezer.

Spojovník se používá také jako rozdělovací znaménko při dělení slov na konci řádku.

Minus

V matematickém zápisu se znak minus (U+2212): „−“, podobný pomlčce, užívá pro operaci odčítání, kdy se odděluje mezerami, nebo se (bez mezery) používá k označení záporného čísla připojením před číslo bez mezery. Z typografického hlediska se od pomlčky liší, pomlčka stojí poněkud níže, znak minus by měl stát výš: stejně vysoko (a se stejnou délkou) jako vodorovná čárka u znaku plus.

Podle ČSN 01 6910 se v korespondenci značka minus nahrazuje klasickou pomlčkou.[3]

Srovnání pomlčky a podobných znaků

Srovnání pomlček a podobných znaků: „ + − – — ― - “ tj. plus, minus, pomlčka (krátká, běžná, n-pomlčka), dlouhá pomlčka (m-pomlčka), vodorovná čára a spojovník.

Odkazy

Reference

  1. ↑ PTÁČEK, Michal. Dělení slov v současném českém periodickém tisku. Naše řeč. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, 1994, roč. 77, čís. 4, s. 194. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 0027-8203. 
  2. ↑ Internetová jazyková příručka: Peněžní částky, značky měn [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR [cit. 2017-08-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Číslicové a jiné matematické symboly v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český

Literatura

  • Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-1343-1. S. 54, 72–73. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce