Pomník Baterie mrtvých

Pomník Baterie mrtvých
Základní údaje
Autor	Autoři - Architekt Václav Weinzettl Provedení - Jan Jandera z Hořic Socha Austrie - Arnošt Popp
Rok vzniku	1893
Datum odhalení	1893
Umělecký směr	klasicismus[1]
Pojmenováno po	VII. jezdecká baterie pod velením Augusta van der Groebena
Popis
Rozměry	10 m (sloup), 2 m (socha)
Materiál	pískovec
Umístění
Umístění	pole u vsi Chlum bojiště na Chlumu 1866
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°16′44,14″ s. š., 15°44′33,35″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pomník Baterie mrtvých připomíná válečné události roku 1866 a vypráví příběh VII. jezdecké baterie pod velením setníka Augusta van der Groebena. Nachází se u vesnice Chlum, jenž spadá pod správu obce Všestary u Hradce Králové. Pomník se nachází v blízkosti Muzea války 1866.

Pomník byl slavnostně odhalen 3. října 1893 za přítomnosti vojenských hodnostářů a jednotek, veteránů z Groebenovy baterie a široké veřejnosti.^[2]

Základnu pomníku tvoří dva pískovcové bloky. Na každém rohu podstavce je pískovcový sloupek, jenž tvoří základnu pro zapuštěná oka s reliéfem květiny. Oka drží železné řetězy. V zadní části je tento vzorec přerušen a zasazen do pomníku samotného. Ve střední části podstavce je na krychlové podstavě vystavěn sloup se sochou Austrie. Na spodním podstavci se nachází reliéf mrtvého lva, ležícího na troskách děla. Pod staránách pomníku jsou čtyři pilíře symbolizující věčný oheň (flambon).^[3]

Hlavní část pomníku tvoří mohutný pískovcový sloup, na kterém stojí dvoumetrová socha Austrie. V levé ruce drží štít s rakouským orlem a v pravé vavřínový věnec. Sloup je zdoben bronzovými reliéfy. Na čelní straně se nachází přilba v antickém stylu ve věnci z dubových ratoletí a to vše je na palmovém listu. Symbolika k antickému válečnictví směřuje také k bohyni Pallas Athéně jako k představitelce moudré války za spravedlnost.^[4] Po stranách sloupu vyčnívají dva dělové jícny nad hlavami Medúz.^[5]

Pomník byl navržen architektem Václavem Weinzettlem a vyhotoven Janem Janderou z Hořic. Sochu Austrie zhotovil podle návrhu prof. Arnošta Poppa Antonín Šešina. Bronzovou uměleckou výzdobu pomníku vyhotovili bratří Pechánkové z Hořic, František Houdela z Prahy a firma V. Maška z Prahy-Karlína.^[6] Práci na modelech i výsledném pomníku zanechali učitelé a studenti z C. a k. odborné školy sochařsko-kamenické v Hořicích.

Do krychlové podstavy jsou vepsány pamětní texty:

Na těchto místech padl hrdinsky po boji

vytrvalém v bitvě dne 3. července r. 1866 August Van der Groebem c. k. setník, rytíř voj. řádu Marie Terezie velitel jezdecké baterie číslo 7/VIII., dále Jindřich Wolf, c. k. nadporučík a 52 mužů.

Věrni až do smrti!

"Zřízeno komitétem pro udržování vojenských pomníku na bojišti Královéhradeckém přispětím vojenského řádu Marie Terezie a C.A K. Rakouského dělestřelectva L.P. MDCCCXCIII. "

K bitvě u Hradce Králové, také známé jako bitva na Chlumu, došlo 3. července 1866. Bitva proběhla v rámci prusko-rakouské války a byla rozhodující bitvou tohoto konfliktu. Válka probíhala především z důvodu vyjasnění hlavní pozice velmoci ve středoevropském německém prostoru. Po bitvě u Hradce Králové bylo rozhodnuto o pruském vítězství.^[1]

Stav dělostřelecké baterie 7/VIII. k 3. červenci 1866: celkem 4 důstojníci a 178 mužů.^[3]

• 1 setník
• 1 nadporučík
• 2 poručíci
• 2 kadeti - ohněstrůjci
• 4 četaři
• 7 desátníků
• 13 nápředníků
• 2 trubači
• 24 dělostřelců
• 38 poddělostřelců
• 30 jízdních dělostřelců I. třídy
• 52 jízdních dělostřelců II. třídy
• 3 důstojničtí sluhové
• 1 kovář
• 1 přidělený jako četař

7/VIII. jezdecká baterie pod velením setníka Augusta van der Groebena 3. července zaujala pozice na pravém křídle, západně od vesnice Chlum. Palba byla nejprve soustředěna na lesy Skalka a Holá a poté na les Svíb. Dnes se v místě původních pozic nachází les a jsou tam patrné dělostřelecké okopy.

Po zjištění o obsazení Chlumu byl vydán rozkaz k obrácení baterie směrem ke vsi a zahájena krycí palba pro zpomalení postupu pruských vojsk a poskytnutí dostatečného času na ústup vlastních jednotek. Tím však došlo ke ztrátě funkčnosti zákopových fortifikací, které byly vybudovány před linií bateriových okopů a sloužily jako linie vojenské obrany. Baterie v okopech byla směřována směrem na les Svíb a okolí, nikoliv na vesnici Chlum. Odsud nebyl očekáván útok. Jelikož se počítalo s tím, že nedojde k prolomení obrany na severu. Kvůli vojenské doktríně rakouské armády nebyla osádka baterie vyzbrojena ručními palnými zbraněmi. Jediné nástroje, jež mohli k obraně využít, byly lopata a dýka. Již při změně pozice baterie padlo několik mužů a koní. V novém postavení zazněl povel k palbě kartáči a vystřeleno bylo nejspíše 10–11 ran, dokud palba Prusů dělostřelce neumlčela.^[3]

Muži z Groebenovy baterie dle archiválií při obraně pozic údajně padli v plném počtu 54. Toto tvrzení však bylo vyvráceno při odhalování pomníku v roce 1893, kdy se na slavnostním odhalení sešlo i několik přeživších z dané baterie.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baterie mrtvých na Wikimedia Commons

• DOUBRAVA, Aleš, Karel NOVÁK a Ludvík MÜHLSTEIN. 1866 - válečné události v severovýchodních Čechách. Chlum u Hradce Králové: Areál bojiště 1866 na Chlumu, 1970, s. [46]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b23ab541-7b8d-409e-ab10-b26f76c9f5d1
• CHVOJKA, Aleš a Josef ŠRÁMEK. 1866 : malá encyklopedie prusko-rakouské války k expozici Muzea války 1866 na Chlumu. 2. vyd. Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 2018. 126 s. ISBN 978-80-87686-14-0.
• JÁNSKÝ, Zdeněk; GROF, Vlastimil a SYNEK, Jiří. Baterie mrtvých u Chlumu v roce 1866. Vyd. 3., přeprac. Komitét pro udržování památek z války roku 1866 : Muzeum východních Čech, 2013. ISBN 978-80-904841-4-6.
• BRŮHA, Jan; DVOŘÁK, Jaroslav; POLÁČEK, Bohumil a VYCPÁLEK, Miroslav. Průvodce po bojišti u Hradce Králové z roku 1866. Komitét pro udržování památek z války roku 1866 : Muzeum východních Čech, 1996. ISBN 80-85031-15-9.
• KESSLER, Vojtěch. Baterie mrtvých – inventura jednoho fenoménu. Bellum 1866. 2013, roč. 22, č. 2, s. 87–109.