Pomník Elišky Krásnohorské

Pomník Elišky Krásnohorské
Základní údaje
AutorKarla Vobišová-Žáková
Rok vzniku1931
Kód památky40068/1-1205 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Popis
Materiálmramor
Umístění
UmístěníKarlovo náměstí
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°4′34,06″ s. š., 14°25′11,01″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pomník Elišky Krásnohorské z roku 1931 stojí v západní části Karlova náměstí v Praze na Novém Městě proti budovám Českého vysokého učení technického. Autorkou sochy z bílého mramoru je Karla Vobišová-Žáková.

Historie a popis

Eliška Krásnohorská se významně angažovala v ženském hnutí, redigovala Ženské listy, byla starostkou Ženského výrobního spolku českého, zakladatelkou Spolku pro ženské studium Minerva a také prvního dívčího gymnázia Minerva. Její texty byly předneseny i při odhalení blízkých pomníků Karoliny Světlé a Vítězslava Hálka.[1] O zbudování pomníku Elišky Krásnohorské se zasloužil Ženský výrobní spolek český, který od r. 1896 sídlil ve vlastním domě v Resslově ulici č. 1940-II.

Autorka sochy, Karla Vobišová-Žáková, vytvořila roku 1927 pamětní desku Elišky Krásnohorské (nynější budova budova Českoslovanské obchodní akademie, Resslova 5) a ve stejném roce zvítězila v soutěži na zbudování pomníku. Ten byl odhalen roku 1931 a Vobišová za něj získala vyznamenání Akademie věd a umění.

Pomník je vytesán z jediného bloku bílého rumunského mramoru. Spisovatelka v mírně nadživotní velikosti je zobrazena v hladkých šatech splývajících k zemi a s pelerínou uvázanou u krku. V rukou u pasu drží svitek papírů. Na nízkém nepravidelně vykrojeném mramorovém soklu je reliéfní nápis: ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ.

O pomníku v dobovém tisku psal Emil Pacovský:[2] (cit. [3]):

Pomník Elišky Krásnohorské je kulturní památka České republiky evidovaná v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: 40068/1-1205.

Pamětní desky E. Krásnohorské

  • Resslova 5/Dittrichova 1940/16 (Ženský výrobní spolek český), Praha 2[4]
  • Černá ul. 15/169, Praha 1 (věnovala Jednota Karolína Světlá)[5]
  • Pštrossova 202/15, Praha 1 (dívčí gymnasium Minerva)[6]
  • Husova 242/9, Praha 1 (rodný dům)[7]
  • Ohradní 111/55, Michle, Praha 4 (gymnasium E. Krásnohorské)[8]
  • Plzeň, Goethova (Minerva)[9]
  • Náhrobek Elišky Krásnohorské je na Olšanských hřbitovech v Praze

Kulturní přesah

Proč je na Karlově náměstí Eliška Krásnohorská světlá, když hned naproti je Karolina Světlá tmavá. Není to umělecká chyba?
Není. Barva kamene nerozhoduje, protože sochařství je záležitostí tvarů. Uměleckou chybou by bylo, kdyby někdo vytesal velikého E. F. Buriana nebo štíhlého Drdu.

—Miroslav Horníček, Hovory (1968–1969)[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MČ Praha 2: Kamenní svědkové minulosti aneb Sochy slavných na „novoměstském rynku“. www.praha2.cz [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-05. 
  2. ↑ “Byl to nesnadný úkol převésti do monumentálního díla pomníkového osobnost, jejíž celou duchovní a společenskou velikost bylo lze podati toliko výrazem oduševnělé tváře a prostým postojem, a nikoli mohutností tělesnou, umělým gestem a jinými tělesnými přednostmi, neodpovídajícími pravdě. Avšak Vobišová dala pravdě i umění vše, co jim náleží. Předvádí nám nejvýš skromnou, tělesně nepatrnou, zcela prostičkou ušlechtilou Elišku Krásnohorskou v nejjednodušších formách a nejúspornějších liniích a přece v monumentální postavě, jaké se dožaduje pomník na volném prostranství. Otázka oděvu, která vždy vzbuzuje rozpaky ve vytváření podobiznových pomníků ženských, byla zde vyřešena mimořádně duchaplně a šťastně tak, že ústroj této sochy nebude nikdy rušiti dojem z nějaké časové, historické módy.”
  3. ↑ Ženy v umění: Karla Vobišová-Žáková (1887–1961). www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  4. ↑ [1]
  5. ↑ [2]
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.pametni-desky-v-praze.cz [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15. 
  7. ↑ BÁRTÍK, Václav. KRÁSNOHORSKÁ Eliška – Na domě čp.242 v Husově ulici 9 v Praze 1 [online]. Pamětní desky v Praze: průvodce po pražských pamětních deskách [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ KAREŠ, Josef. KRÁSNOHORSKÁ Eliška - Praha 4, Michle, Ohradní 111/55, budova Gymnázia Elišky Krásnohorské, vestibul [online]. Pamětní desky: Pamětní desky osobností uvnitř pražských objektů [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.oplzni.eu [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15. 
  10. ↑ HORNÍČEK, Miroslav. Hovory : (1968-1969). Praha: Motto ISBN 80-7246-268-7. S. 125. 

Literatura

  • Eva Hrubešová, Josef Hrubeš, Pražské sochy a pomníky, nakl. Petrklíč Praha 2002, str. 92, ISBN 80-7229-076-2

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
EliskaKrasnohorska.jpg
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 2.5
Praha, Karlovo náměstí - socha Elišky Krásnohorské