Pomník Friedricha Schillera (Karlovy Vary)

Pomník Friedricha Schillera
Pomník v roce 1913
Základní údaje
Autor	altán: Friedrich Ohmann[1] portrétní reliéf: Max Hiller[1]
Rok vzniku	10. listopadu 1909[1]
Umělecký směr	secese
Kód památky	44871/4-895 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Připomíná	Friedrich Schiller
Popis
Materiál	altán: pískovec reliéf: mramor
Umístění
Umístění	Karlovy Vary, při Goethově stezce na levém břehu řeky Teplé
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°13′0,94″ s. š., 12°53′17,38″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech stojí na jižním okraji města při Goethově stezce na začátku někdejší promenády k Poštovnímu dvoru. Pochází z roku 1909; je společným dílem autorů architekta Friedricha Ohmanna a akademického sochaře Maxe Hillera.^[1][2]

Pomník byl prohlášen kulturní památkou, je památkově chráněn od 3. května 1958, event. 5. února 1964, rejstř. č. ÚSKP 44871/4-895.^[3]

Německý romantický spisovatel Friedrich Schiller (1759–1805) navštívil Karlovy Vary pouze jednou. Přijel v roce 1791 za účelem měsíční lázeňské léčby v doprovodu manželky Lotte, švagrové Karoline von Beulwitz a osobního lékaře Ferdinanda Eicke z Jeny. Ubytováni byli v již neexistujícím domě Bílá labuť^{[pozn. 1]} v místě současného  Vřídla. Demolice domu byla nařízena v roce 1939. Básník si v lázních léčil vážné astmatické potíže. Stýkal se pouze s omezeným okruhem lidí, kteří zde též byli na léčení, mj. se skupinou rakouských generálů. Když se zotavil, intenzivně se zabýval studiem reálií pro své drama Valdštějnská trilogie ^{[pozn. 2]}. Mnoho informací vojenského rázu získal právě od přítomných generálů. Na zpáteční cestě do Jeny se zastavil v Chebu, aby si prohlédl pokoj, kde byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, a ostatní lokality spjaté s jeho násilnou smrtí.^[4][6]

Po návratu domů napsal Schiller přátelům, že mu karlovarské prameny pomohly navrátit zdraví. Bylo mu pak dopřáno ještě téměř 14 let tvůrčího života.^[4]

Podnět k postavení pomníku vznikl v roce 1905 při výročním zasedání Karlovarského okrašlovacího spolku. Tehdy bylo rozhodnuto připomenout v Karlových Varech umělcův pobyt z roku 1791, kdy právě zde začal pracovat na své Valdštejnské trilogii. Členové spolku na zasedání vybrali 150 korun a předali tento počin karlovarskému Městskému stavebnímu úřadu s požadavkem na  výstavbu pomníku. Během následujících tří let probíhaly další sbírky a podařilo se vybrat potřebnou částku.^[2][3][7]

Bylo vypsáno výběrové řízení, kterého se zúčastnilo několik architektů. Zvítězil návrh vídeňského secesního architekta Friedricha Ohmanna^{[pozn. 3]}, který vytvořil celkovou architektonickou kompozici pomníku. Profilový reliéf je dílem karlovarského rodáka, akademického sochaře Maxe Hillera. Pomník byl slavnostně odhalen v den 150. výročí básníkova narození 10. listopadu 1909.^[2][7]

S odsunem německého obyvatelstva po konci druhé světové války došlo z popudu Místní správní komise Karlovy Vary k likvidaci některých pomníků a pamětních desek v rámci revize hmotných památek, která byla součástí tzv. národní očisty.^[2][7]

O osudu pomníků jednala Místní osvětová rada jako poradní orgán MSK Karlovy Vary v oblasti kultury, výchovy, školství a vzdělávání na své schůzi dne 28. ledna 1946. Hlavním referujícím byl přednosta Stavebního úřadu v Karlových Varech Ladislav Kozák, který navrhl ponechat pomník na svém místě, ale odstranit z něj všechny německé nápisy, reliéf umístit v muzeu a místo něj osadit reliéf Antonína Dvořáka s otázkou, „... zda jsou důvody pro to, aby byl kterýkoliv německý básník připomínán českému obyvatelstvu tohoto města“.^[2][7]

K likvidaci pomníků byla vybrána karlovarská stavební firma Josefa Strnada, která dne 28. května 1946 zaslala Místní správní komisi Karlovy Vary rozpočet s tím, že „odstranění Körnerova pomníku, Goetheho, dvou reliéfů z pomníku Beethovenova a reliéfu z pomníku Schillerova“ bude stát 30  000 Kčs. K odstranění německých reálií z pomníku Schillerova však nakonec nedošlo, neboť kameník v národní správě Petrželka vytvořil nový rozpočet a zabroušení německých nápisů a odstranění reliéfu by stálo asi 34 tisíc Kčs. Takovouto částku tehdy nemělo město k dispozici.^[2][7]

V roce 1996 v rámci programu regenerace městské památkové zóny Karlovy Vary proběhla za finančního přispění města Karlovy Vary (300 tisíc Kč) celková renovace pomníku.^[2][7]

Kamenný pomník v secesním stylu byl postaven z pískovcových kvádrů v podobě půlkruhově otevřeného sloupového altánu a vestavěn do stráně při Goethově stezce. Na podezdívce jsou do půlkruhu vztyčeny hladké hranolové pilíře a sloupy zdobené reliéfy. Nesou rovný profilovaný překlad na konci půlkruhu doplněný dvěma antikizujícími maskami. Na překladu je ryté umělcovo jméno a letopočet jeho narození a úmrtí.^[2][3]

10. NOV MDCCLIX        SCHILLER        9. MAI MDCCCV

Na terase na portálu v podobě kamenné zídky je osazen ústřední motiv – bílý polokruhově zakončený plochý profilový reliéf básníka. V pravém dolním rohu reliéfu je vysekán nápis „FRIEDRICH SCHILLER“. Reliéf je po stranách doplněn dvěma kamennými lavičkami zdobenými na opěradlech reliéfy hadů. Z vnitřní strany altánu jsou na architrávech i sloupech vysekány názvy a citáty z Schillerových děl. Na terasu je přístup po schodišti ze strany svahu.^[2][3]

• POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 37. 
• BURACHOVIČ, Stanislav. Slavní návštěvníci Karlových Varů. 1. vyd. Beroun: KMKV, Nakladatelství MH Beroun, 2003. 115 s. ISBN 80-86720-04-7. S. 32–33. 
• MRÁZ, Bohumír; NEUBERT, Ladislav. Karlovy Vary. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Panorama, 1983. 192 s. S. 78–79. 

• Seznam kulturních památek v Karlových Varech

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Památník Friedricha Schillera na Wikimedia Commons
• Karlovy Vary – pomník Friedricha Schillera – článek na stránkách Památky a příroda Karlovarska, autor Jaroslav Vyčichlo, 2009-2015 [cit. 2020-03-28]
• Pomník Friedricha Schillera – článek na stránkách Infocentra města Karlovy Vary [cit. 2020-03-28]
• Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech – článek na stránkách PUBLICART, Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-03-28]