Pontcallecovo spiknutí

Poprava markýze de Pontcallec v Nantes

Pontcallecovo spiknutí (franc. Conspiration de Pontcallec) byla vzpoura proti daním, která vznikla v Bretani v době regentství, když Francii vládl regent Filip II. Orleánský, místo mladistvého Ludvíka XV.

Pozadí události

Po smrti Ludvíka XIV. v roce 1715, se Francouzské království topilo v dluzích, a proto došlo ke zvýšení daní. Bretonské stavy, které nebyly s vývojem událostí spokojeny, se shromáždily v Saint-Brieuc a odmítly království poskytnout další úvěr; následně vyslali do Paříže tři zástupce, aby regenta informovali o situaci. Filip II. obratem vyslal Pierra de Montesquiou d'Artagnana, jako královského reprezentanta, aby situaci vyřešil. De Montesquiou se rozhodl zvýšit daně násilím.

Regent se rozhodl ke svolání stavů; 6. června 1718 se shromáždili v Dinanu. Zdejší šlechta se značně lišila od ostatní ve zbytku království; bylo zde mnoho tzv. spících šlechticů, kteří tvořili významnou část populace. Jednalo se o koncept, který povoloval vznešené postavení a šlechtická privilegia i chudým v případě, že byli schopni doložit šlechtický původ. V některých oblastech žila taková šlechta v bídě a bretonské stavy odporovaly novému daňovému systému právě proto, že by ohrozil zchudlou šlechtu; to bylo přičinnou vzniku myšlenky šlechtické republiky. Dne 22. července 1718 bylo 73 radikálních delegátů vyhoštěno.

Mezitím se vytvořily vazby mezi španělským králem Filipem V., Ludvíkem Augustem, vévodou z Maine a jeho manželkou Louisou s cílem svrhnout regenta a ujmout se vlády, kterou Ludvík XIV. přislíbil Ludvíku Augustovi, který byl jeho oblíbeným synem. Ludvík Alexandr, hrabě z Toulouse, který byl také vévodou z Penthièvre, tudíž příslušníkem bretonské šlechty, spolupracoval se svým bratrem Ludvíkem Augustem.

Spiknutí

Regentovo rozhodnutí ze dne 26. srpna 1718 zabránilo Ludvíku Augustovi přístup k mnoha výsadám, které mu udělil Ludvík XIV., což bylo pro Ludvíka Augusta silným stimulem pro svrhnutí regentství. Informace o omezení pravomocí Ludvíka Augusta se v Bretani rychle rozšířila, začaly se objevovat fámy, které tvrdily, že Ludvík August chtěl najmout vojsko. Mezitím byl vypracován Zákon o Unii, obsahující seznam stížností bretonských stavů, který podepsalo několik stovek šlechticů. V září se hrabě Noyan, jeden z autorů Zákona o Unii, sešel s markýzem de Pontcallec (16701720), členem známé šlechtické rodiny a majitelem mocné pevnosti nedaleko Vannes. Spolu s několika radikály začal markýz de Pontcallec organizovat spiknutí; nábor do vlastních řad zorganizovali mezi zemědělci střední třídy a místními pašeráky. Když vypukla Válka čtverné aliance, byl vyslán Pontcallecem vyslanec ke kardinálu Giuliu Alberonimu.

Dne 29. prosince 1718 byl uvězněn Ludvík August i jeho žena. Pontcallec uskutečnil své plány a pokračoval v náboru, zatímco ostatní šlechtici se k němu přidávali. Hrozilo, že bude zadržen za pašeráckou činnost, proto uspořádal velkou schůzi v Questembertu, které se zúčastnilo na 200 příznivců. Nakonec nebyl proveden žádný pokus o jeho zadržení a skupina se rozpadla. Sešlost ale byla zaznamenána a regent byl v červenci informován.

Mezitím Španělsko nabídlo podporu se svržením regenta a dosazením na jeho místo Filipa V. nebo Ludvíka Augusta. Ani jeden z nich nefiguroval jako hlava státu v Pontcallecově představě, přesto však nabídku přijal. Dne 15. srpna skupina rolníků pod vedením Rohana z Pouldu, přepadla skupinu královských vojáků, kteří byli poslaní vybírat daně, a donutila je ustoupit. V září vstoupil Pierre de Montesquiou d'Artagnan do Rennes v čele armády o velikosti 15 000 mužů. Ve stejné době byl jeden ze spiklenců zatčen v Nantes, kde se přiznal úplně ke všemu. Pontcallec byl svými stoupenci upozorněn a utekl do svého hradu, ale nebyl schopen zorganizovat jeho obranu; pouhých dvanáct lidí přišlo na pomoc. K 3. říjnu byl regentem zřízen soud pro spiklence.

Tři fregaty s irskými jednotkami, poslané Španěly, se vylodily v Bretani. Když první loď dorazila, bylo jasné, že poslané 2 000 mužů nemohou odolávat přesile královské armády bez pomoci místních. Když zjistili, že žádná pomoc není k dispozici, odpluli zpět, a spolu s nimi někteří další spiklenci. Zcela osamocený Pontcallec byl zrazen a zatčen 28. prosince 1719 a sedmdesát dalších účastníků bylo také zadrženo.

Proces

Guillaume Dubois, už jako kardinál

Soud zasedl v Nantes. Louisa Benedicta, manželka Ludvíka Augusta potvrdila, že existovala dohoda mezi Bretaní a Španělskem proti regentství. Regent Filip II., abbé Guillaume Dubois a finančník John Law označili 23 vůdčích postav spiknutí; 16 jich uprchlo a byli souzeni in absentia a zbylých 7 bylo ve vazbě (Pontcallec, Montlouis, Salarun, Talhouët, Du Couëdic, Coargan a Hire de Keranguen). Dvacet spiklenců bylo shledáno vinnými a čtyři ze sedmi byli odsouzeni k trestu smrti (Pontcallec, Montlouis, Talhouët and Du Couëdic), nepřítomní byli také odsouzeni. Přítomní odsouzení byli týž den v úterý 26. března 1720, na Place du Bouffay v Nantes sťati.[1]

Verdikt šokoval současníky, od té doby proběhlo velice málo povstání, také náklady na celou vojenskou operaci a popravu byly považovány za nadměrné. Na tom měl podíl zejména abbé Dubois, který rozsah celého Pontcallecova spiknutí zveličil a prosadil jeho popravu pro svůj osobní prospěch (usiloval o místo arcibiskupa z Cambrai, což se mu ještě týž rok podařilo, následně pak byl jmenován kardinálem). Brzy poté přinesla hospodářská krize kolaps Lawsova systému; represe ustaly a vláda stáhla své požadavky na daně. Vyhnaným (uprchlým) spiklencům bylo dovoleno se vrátit až o deset let později.

Důsledky a význam

Přes neschopnost markýze de Pontcallec vést spiknutí, se z něj stal v Bretani národní hrdina. Théodore Hersart de la Villemarqué pojednává o jeho činu ve svých Barzaz Breiz (Balady Bretaně) ve kterých je Pontcallecův příběh popsán v baladě Marv Pontkalleg (Pontcallecova smrt).

Odraz v umění

Pontcallecovo spiknutí v literatuře

Pontcallecovo spiknutí ve filmu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pontcallec Conspiracy na anglické Wikipedii.

  1. AŤ ZAČNE SLAVNOST ANEB MARKÝZ PONTKALLEK [online]. napoleon-knihy.blogspot.cz [cit. 2016-10-25]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Pontcallec.jpg
wood engraving depicting the execution of Marquis de Pontcallec.
Portrait of Philippe d'Orléans, Duke of Orléans in armour by Jean-Baptiste Santerre.png
Portrait of Philippe II, Duke of Orléans (1674-1723) then the "Regent of France" with the sash of the Order of the Holy Spirit, wearing armour.
Hyacinthe Rigaud Dubois detail.jpg
Portrait of cardinal Guillaume Dubois (1656-1723), archbishop of Cambrai, detail.