Popelka (Rossini)
| Popelka | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Žánr | dramma giocoso a opera |
| Skladatel | Gioacchino Rossini |
| Libretista | Jacopo Ferretti |
| Datum vzniku | 1816 |
| Premiéra | 25. ledna 1817 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popelka (italsky La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo) je operní dramma giocoso o dvou jednáních Gioacchina Rossiniho. Autorem libreta je Jacopo Ferretti a je založené na libretech, které napsali italský spisovatel a libretista Charles-Guillaume Étienne pro operu Cendrillon s hudbou Nicolasa Isouarda (poprvé uvedenou v roce 1810 v Paříži) a Francesco Fiorini pro Agatinu o La virtù premiata s hudbou italského skladatele Stefana Pavesiho (poprvé provedenou v roce 1814 v Miláně). Všechny tyto opery jsou verzemi pohádky Popelka Charlese Perraulta. Rossiniho opera byla poprvé uvedena v římském divadle Teatro Valle 25. ledna 1817.
Rossini složil Popelku ve svých 25 letech, rok po úspěchu Lazebníka sevillského. Popelka, napsaná během tří týdnů, se považuje za jedno z nejlepších děl pro sólové hlasy a sbory. Rossini během skládání ušetřil čas opakováním předehry z opery La gazzetta a části árií z Lazebníka sevillského i zapojením spolupracovníka Luca Agoliniho, který napsal recitativy secco a tři čísla (Alidorovo „Vasto teatro è il mondo", Clorindino "Sventurata! Mi credea Sventurata! Mi credea" a sbor “Ah, della bella incognita"). Faksimile vydání autografu uvádí pro Alidora jinou árii, „Fa' silenzio, odo un rumore"; byla pravděpodobně napsána neznámým autorem pro uvedení v roce 1818. Pro nové nastudování v roce 1820 v Římě za ni vytvořil Rossini bravurní náhradu, "La, del ciel nell'arcano profondo".
Premiéra v Národním divadle v Praze se konala v roce 1932 s dirigentem Bohumírem Brzobohatým, roli Angeliny (Popelky) zpívala Míla Kočová.[1]
Role
| Role | Hlas | Premiérové obsazení, 25. ledna 1817 (dirigent: Gioachino Rossini) |
|---|---|---|
| Angelina (Popelka) | kontralt nebo mezzosoprán | Geltrude Righetti |
| Don Ramiro, princ ze Salerna | tenor | Giacomo Guglielmi |
| Dandini, princův komorník | baryton | Giuseppe de Begnis |
| Don Magnifico, baron Montefiascone a Cenerentolova nevlastní otec | bas | Andrea Verni |
| Alidoro, filozof a princův bývalý učitel | bas | Zenobio Vitarelli |
| Clorinda, starší dcera Dona Magnifica | soprán | Caterina Rossi |
| Tisbe, mladší dcera Dona Magnifica | mezzo-soprán | Teresa Mariani |
| Dvořané z paláce prince Ramira | tenory, basy | |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Cenerentola na anglické Wikipedii.
- ↑ Popelka [online]. Národní divadlo [cit. 2023-09-05]. Dostupné online.
Literatura
- Gossett, Philip ; Brauner, Patricia (2001), " La Cenerentola " v Holdenu, Amanda (ed.), The New Penguin Opera Guide, New York: Penguin Putnam.
- Osborne, Charles (1994), Bel Canto Operas z Rossiniho, Donizettiho a Belliniho, Londýn: Methuen; Portland, Oregon: Amadeus Press.
- Osborne, Richard (1990), Rossini, Ithaca, New York: Northeastern University Press.
- Osborne, Richard (1998), " La Cenerentola ", Stanley Sadie, (Ed.), The New Grove Dictionary of Opera, sv. Jeden. str. 799–801. Londýn: Macmillan Publishers, Inc.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Popelka na Wikimedia Commons - Popelka v knihovně public domain hudebnin IMSLP (Petrucci Music Library)
- Libreto ze Stanfordovy univerzity, pouze v italštině
- Klavírní výtah partitury (piáno, hlasy)
- Synopse La Cenerentola Archivováno 28. 2. 2018 na Wayback Machine. (Metropolitní opera)
Média použitá na této stránce
Gioachino Rossini - La Cenerentola - titlepage of the libretto - Genoa 1817