Popponi

starší Babenberkové (Popponi)
Země	Franky Franky
Mateřská dynastie	Robertovci
Tituly	markrabata hrabata
Zakladatel	Cancor
Rok založení	polovina 8. století
Větve rodu	Babenberkové z Hannenberku ze Sweinfurktu

Popponi, jindy zváni staršími Babenberky (podle hradu Bamberk^[1] ve Francích), patřili mezi starou a významnou šlechtu s působností převážně v oblasti Franckého vévodství. Původ rodu údajně sahá až do poloviny 8. století k rodu Robertovců.

Historie

Oblast hrabství Grabfeld

Franské vévodství koncem 9. století

Hannenberké hrabství v polovině 14. století

Původ

Nejstarším známým předkem rodu byl Poppo I., hrabě z Grabfeldu, nacházející se na pomezí Durynska a Bavorska v oblasti severovýchodní části Franckého vévodství, který roku 819 daroval majetek klášteru Fulda.^[2] Jeho údajným předkem měl být Cancor z rodu Robertovců, ze kterého později vzešel významný královský rod Kapetovců. Tento Cancor, hrabě z Oberrheingau (dnešní Hesensko), roku 764 založil Opatství Lorsch^[3] a byl bratrem Roberta z Hesbaye, předka Ody Pařížského, prvního Kapetovce na francouzském trůnu.

Poppo patřil k významným straníkům franského císaře Ludvíka Zbožného a naopak neměl právě dobré vztahy s jeho synem Ludvíkem Němcem. Jeho jméno se objevuje ještě roku 839 při směně majetku, ale vzhledem k jeho loajalitě k bývalému císaři Ludvíku Zbožnému (†840) se dá předpokládat, že po ovládnutí Východofranské říše Ludvíkem Němcem svá postavení nejspíše ztratil.^[4] Bez zajímavosti jistě není ani to, že ve zmíněných listinách je zapsán jako Boppo, nikoliv tedy jako Poppo.

Popponi v 9. století

Významnými osobnostmi rodu byli sourozenci Heinrich a Poppo II., u kterých však není jisté, v jakém příbuzenském vztahu byli s Poppem I., dá se však předpokládat, že patřili až k třetí generaci.

Heinrich (Heimrih) († 886) se vyznamenal jako uznávaný velitel a válečník, především pak ve službách syna Ludvíka Němce Ludvíka III., který po smrti otce (†876) získal Franky, Sasko a Durynsko. Heimrih se stal obávaným nepřítelem Vikingů, bojoval i za věc svého bratra Poppa II. v Durynsku. V období mezi léty 861 až 866 se zapletl do vzpoury proti Ludvíku Němci, vyjednával o spojenectví s Velkomoravským knížetem Rastislavem, avšak díky přízni Ludvíka Mladšího to pro něj nemělo fatální následky. Po smrti svého ochránce Ludvíka Mladšího († 882) sloužil dalším karolinským vládcům a dosáhl roku 886 titulu markýze z Neustrie a také vysoké vojenské hodnosti princeps militiae, avšak téhož roku padl při obraně Paříže, když jej Vikingové vlákali do pasti.^[5][6] Taktéž je znám jako zakladatel hradu Babenberg.^[7]

Poppo II. je prvně zmiňován v roce 880 jako vítězný velitel výpravy proti Slovanům a stal se markrabětem Srbské (Durynské) marky. Roku 883 zvítězil v konfliktu nad vévodou Durynským Eginem,^[8] snad mladším bratrem. Avšak jeho moc padla v roce 892, kdy jej Východofranský král Arnulf Korutanský zbavil této državy a předal ji Konrádu Staršímu z rodu Konrádovců, což předznamenalo začátek sporu mezi těmito dvěma rody. Poppo II. však zcela neupadl v nemilost, neboť v období panování syna Arnulfova Ludvíka IV. Dítěte získal titul hraběte z Nordgau, aspoň podle dobových dokumentů z roku 903. Ještě roku 906 je zmiňován při daru klášteru Fulda. Své postavení si udržel i proto, že se nezapletl do sporů mezi svými synovci a Konrádovci.^[9]

Spor s Konrádovci

Heimrih měl tři syny. Adalberta, Adalharda a Heinricha, kteří se pustili do otevřeného sporu s Konrádovci. I když Arnulf Korutanský přibrzdil mocenský růst Popponů na úkor jiných rodů, snažil se o jistou rovnováhu mezi nimi. To se změnilo jeho smrtí a nástupem jeho syna Ludvíka na východofranský trůn. Chlapec měl při nástupu na trůn sedm let a jeho vychovatel Hatto, mohučský arcibiskup, měl na něj značný vliv. Ten navíc stranil Konrádovcům, kteří byli s vládnoucím rodem pokrevně spřízněni. V předcházejícím období od roku 897 ztratili Popponi na úkor Konrádovců své statky v Hesensku a západních Francích a Konrádovec Gebhard se stal lotrinským vévodou. A jak poznamenal autor Reginonis Chronicon, tak: „Od malé jiskry vzplanul velký žár“.^[10] Vše vyvrcholilo bojem o východní část Franckého vévodství roku 902, když würzburský biskup Rudolf, sám Konrádovec, oblehl hrad Babenberg. Ztráty po bitvě z 21. září^[7] čítaly obě strany. Padl Konrádovec Eberhard, z Popponů Heindrich a zajatého Adalharda nechal popravit vévoda Gebhard roku 903. Unikl pouze nejstarší Adalbert.^[11][12]

Přeživší Adalbert posiloval svoje pozice po odchodu mladého krále Ludvíka do Bavorska. Začal na Konrádovce vojensky dotírat a vše vyvrcholilo přepadením Konráda Staršího a jeho vojska ze zálohy u Fritzlaru 27. února 906. Konrád Starší zde padl a Adalbert se po vítězné bitvě pustil do rozsáhlého rabování a vrátil se na hrad Babenberk, kterého se dočasně zmocnil. V červenci byl povolán před říšský sněm, aby se zodpovídal ze svého činu, ale k tomu se vůbec nedostavil. Byl tedy mladým králem prohlášen za psance, narušitele míru a říšským škůdcem. Za této situace ho opustil při obléžení hradu Theres jeho jediný spojenec, bratranec Egin, který se vzdal královským vojskům. Adalbert pak byl údajně zradou polapen a 9. září 906 sťat.^[13][14][15]

Babenberkové

Rodová návaznost mezi staršími a mladšími Babenberky je sporná. Tuto legendu začali budovat samotní Babenbergové zásluhou Oty z Freisingu. První známí noví Babenberkové Leopold a Berthold mohli být syny Arnulfa Bavorského a jejich původ tak v rodu Luitpoldovců, ovšem vzhledem k tomu, že větev rodu odvozena od výše zmíněného Bertholda z Nordgau měla značný vliv ve Würzburku i Bamberku, nejde vyloučit, že tento rod markrabat ze Schweinfurktu mohl být pokračovateli dříve významných Popponů. Stejně tak se objevují domněnky, že Popponi se v přímé mužské linii stali hrabaty z Hennebergu, nacházejícím se v jižním Durynsku a severních Francích. Tento rod vymřel koncem 16. století a měl pocházet od potomků Poppa II. zmiňovaného výše, původně snad byli purkrabími ve Würzburku.^[16]

Není však vyloučena ani jiná rodová příbuznost Popponů, a to s mocným rodem Liudolfingů, tedy předrodem Otonů a to tak, že Hendrich I. (Heimrih) měl mimo tří syny, kteří zahynuli ve válce s Konrádovci, i dceru Hedwigu, která byla manželkou Oty Saského (†912), otce Jindřicha Ptáčníka.^[6][17] To vysvětluje i to, proč Liudolfingové stáli vytrvale na straně Popponů proti Konrádovcům.

Heimrihův syn Adalbert po sobě zanechal syna Heindricha^[18], který mohl být mimo jiné otcem výše zmiňovaných bratrů Leopolda (zakladatele rakouských Babenberků) a Bertholda (předka markrabat ze Schweinfurktu).^[19]

Najít však skutečné vazby mezi starým rodem Babenberků a tím novějším je obtížné potvrdit.

Odkazy

Reference

Související články

• Francké vévodství
• Německé království
• Franská říše

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Babenberg v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích