Poprava ukamenováním
Poprava ukamenováním je způsob vykonání trestu smrti, při němž dav hází kameny na spoutanou oběť. Jelikož při ukamenování prakticky nelze označit osobu, která smrt zapříčinila, bývá tento způsob popravy aplikován jako lynčování – kamenující jsou si vědomi své nepostižitelnosti.
V zemích, kde se trest smrti ukamenováním využívá, existuje často nařízení omezující velikost kamenů, aby oběť nezemřela příliš brzy. Příčina smrti závisí na místě zásahu, může jí být například zranění mozku, nedostatečné dýchání, popř. kombinace různých zranění (vnitřní krvácení apod.). Ukamenování se dodnes používá např. v Saúdské Arábii, Súdánu a Somálsku.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ukamenování na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: RLoutfy, Licence: CC BY-SA 4.0
Stoning to death with public watching, is a mandated form of punishment in Sharia, the Islamic law (per Sunna in Sahih Muslim 17:4191 and Sahih Bukhari 9:89:293).
Stoning is a legally practiced form of punishment in some Muslim-majority nations (but not all). In some Islamic nations, the law allows stoning, but the actual practice occurs extra-judicially, where the local Muslim community implements the sentence. Stoning is the punishment set for a legally married man or woman who has consensual sex with someone who he or she is not married to, for the crime of zina. The crime of zina occurs even if he or she is separated and waiting for sharia courts to approve a divorce, or if the woman is supposed to be observing religiously required iddah.
Data Source: Emma Batha, Stoning - where does it happen? Thomson Reuters Foundation, September 29 2013
... Voici (fig. 23) un panneau tiré d'une des verrières de cette cathédrale de Bourges, et qui représente le martyre de saint Étienne. Il est difficile, dans un petit espace, de mieux exprimer, par la composition, la scène de la lapidation du saint. Les gestes sont exprimés avec une vérité absolue. Les personnages, cependant, conformément à notre précédente observation, se détachent autant que possible sur le fond, tout en formant groupe. Le dessinateur ne s'est pas astreint d'ailleurs à rester dans les limites du cadre, il les franchit; ce qui contribue encore à donner plus de vivacité à la scène. Plus rien d'archaïque dans les plis; leur dessin est fidèlement interprété d'après la nature. Les vêtements sont ceux du temps, et abandonnent les traditions byzantines encore si marquées dans les draperies des personnages sculptés et peints vers la fin du
XIIe siècle ...